Krize ve vztahu, rozejít se?? :( poraďte... - Diskuze a zkušenosti

Zdravím, chtěl bych poradit ve vztahu, ve kterém nevím kudy kam. Jsme spolu bez dvou měsíců 3 roky. Jí je 25 let, mně je 24 let. Když před rokem končila VŠ, nabídnul jsem jí, že spolu začneme bydlet, ona souhlasila, všechno se zdálo být v pořádku, domluvili jsme se, že si vezmu hypotéku na byt (nabízel jsem ji i spoluúčast, nechtěla, domluvili jsme se, že za 4 nebo 5 roků, tzn. po svatbě přepíšu půlku bytu na ní, aby to bylo spravedlivé), se vším souhlasila, byt se jí líbil, a tak já se neskutečně těšil, jak to bude úžasný. Jenže všechno je úplně jinak. Po dokončení VŠ se o bydlení najednou nechtěla vůbec bavit, práci si našla úplně bez ohledu na to, kde byl náš budoucí byt (v jiném městě, hodně blízko domova – bydlíme od sebe 40km), takže to dopadlo tak, že já jsem si vzal hypotéku, ale vše zůstalo na mně. Takže už bez mála rok náš vztah vypadá tak, že já pracuju, bydlím a ona ke mně jezdí jen tehdy, když má čas. Prý se mi to bála říct, že se mnou nechce bydlet, abych se s ní nerozešel. Ale byt i hypotéku klidně vem čert, pokoušel jsem se s ní mluvit hezky i škaredě a výsledek? Její stanovisko je: „Miluju Tě, chci s Tebou být, rozejít se nechci, ale nechci s Tebou ani po třech letech vztahu bydlet, necítím se na to, chci si šetřit peníze vydělané prací, chci být doma s rodiči a pomáhat jim a nechci žádnou zodpovědnost, chci k tobě jezdit jen tehdy, když mám čas a když to z práce stihnu, nechci se podílet ani finančně ani jinak na ničem s Tebou“. A já jí na to říkám: „Chodíme spolu 3 roky a když s někým chodím 3 roky, tak přece ten vztah by měl mít určitej vývoj, nechci rodinu, děti, nic, ale chci s tebou bydlet, chci mít společnou domácnost, společně vybudovat zázemí a domov a chci prostě s tebou počítat se vším, co dělám, nevidím důvod, proč bychom spolu neměli být, jak s tebou můžu počítat do budoucna, když po třech letech vztahu se necítíš ani na to, abychom spolu bydleli, jak si mám představit třeba za 4 nebo 5 let rodinu, manželství a to ostatní, když nějaké bydlení je proti tomu nic… tvoje chování mi přijde sobecké a vypočítavé – chceš se mnou být, ale odmítáš jakoukoli zodpovědnost, nedá se s tebou v ničem počítat, protože věčně nemůžeš, věčně musíš domů, že rodiče potřbují tohle, támhleto, nebo že v práci máte školení a já jsem věčně sám, vše chceš jen pro svůj prospěch a přijde mi naprosto nepochopitelné říkat někomu Miluju tě a přitom v 25ti letech odmítat spolu žít a postoupit někam dál než na úroveň "chození"..… Co si o tom myslíte?? Klidně se do mě pusťte, já už nevím, kdo z nás dvou má pravdu..