Iveta Bartošová - Diskuze a zkušenosti

Falkenstein » Namchan asi kolem 23,30 ve FrANTISKOVÝVH LÁZNÍCH sEPEŠI ZEMŘEL

neptun » Falkenstein díky za to info ohledně času/hodiny/ smrti Sepešiho.
Pokud se nehoda stala 29.7.1985 kolem 23:30hodiny, tak to byla ČERNÁ LUNA v konjunkci s ascendentem v té kvadratuře na SLUNCE. No a úplně to samé bylo 29.4.2014 v 11:30hodin při sebevraždě IVETY - tedy byla konjunkce ČERNÉ LUNY s ascendentem v kvadratuře na SLUNCE. Takže to vše zaklaplo do nějaké astronumero skládačky - psal jsem to v příspěvku minule, že IVETA byla posedlá numerologií či magií čísel a i v té půl dvanácté 23:30hodin/Petr/+11:30hodin/Iveta/ je vidět "cosi" osudového nebo-li IVETA si vše naplánovala a odešla na "druhý břeh" za svou první láskou což podporuje, že obě tragédie se stali na železnici + symbolika čísla 29. Neptun

Falkenstein Rychtář zatkla dnes policie
v týdnu se podávalo nekolik trestních oznámení a nekolik jich bylo odmítnuto ještě nevým na jakém základě ho zatkli tak jsem zvědav

Falkenstein » shakti11 musím se usmívat jak zjednodušujete spádovost života az koncentráky asi taky nesli odpovednostsamy ti co šli na jatka ignorujete těžiště ostatního vlivu a ten nedelal jen Rychtář Macura a media ale taky její zemřelí otčím celý kontrast viditelných a neviditelných individualit Iveta sice odmitala léčbu atd ale taky samy ti co jí chteli pomoct nenašli učinné slova a které by vedli k temto krokům važte slova soudu nad jejím činem aktu obeti pro společnost každý máme nejakou cestu ale věřte že individualizmus za sebe sama nás jen neovlivnuje inkarnace není vždy dobrovolná a okolí které nás obklopuje taky není vždy zdravé a odejít se vždy nedá po bitve každý generál a smutný osud proroků když se jejich viye naplní a hlopý prorok pro toho když jakoby jeho vize nenastane třeba z důvodu toho že mezi tím vykonal vše proto aby se to nestalo příčiny a důsledky jiných nás můžou sestřelit i v případe kdy nám je jakoby vše jasné měřit složitost života svým pohledem mužeme tehdy když se přiblížíme do mysli toho druhého Tlačit do odpuštění někoho - to nejde. To musí chtít člověk sám. ale taky kvůly tomu nemusíme sedet nečinně na zadečku a neříci k tomu nic

Najdise.cz » Falkenstein Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele shakti11, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nikdo z nás neví přesně, jak je to vlastně s inkarnací, zda je dobrovolná či ne, a kdo ji určuje, přesto moje zkušenosti s regresemi u mnoha lidí potvrdili, že znovu se narodit-byť do hodně komplikovaných a těžkých podmínek - chtějí, ba dokonce po tom touží. Touží to zvládnout, tu zkoušku, co si vybrali nebo "někdo" vybral za ně, kdo ví.., ale chtějí se tím učit, růst, vyvíjet. Možná to pak v tom životě samotném nezvládnou, ale možná právě tak, jak to je, je to "správné". Záleží, na čí straně jsme, jaký úhel zvolíme.
Já vůbec nesoudím člověka, který spáchal sebevraždu, samotnou mě to v životě napadlo několikrát. Tvrdím, že je potřeba velká síla rozhodnout se a hlavně opravdu ukončit svůj život. Pokud by člověk tuto sílu dokázal použít ne proti sobě, ale pro sebe, kdo ví, mohl by žít možná úplně jinak. Ale kde je napsáno, že takto to je špatně z naprosto nezaujatého objektivního hlediska, kde "nefandíme" nikomu, ničemu, ani životu ani smrti? Možná je to součást nekonečného učení, kdo ví, ale především je to volba každého z nás a je dobré ji respektovat. Pomoci člověku v depresích či na dně nejde, pokud z jakéhokoli důvodu není ochoten ji přijmout. Člověk na dně dokáže "smést" každou podanou ruku, protože něco hluboko v nás touží a ví, že tu sílu v sobě má pomoci si sám. Teoretická možnost být závislí na pomoci někoho nás tak trochu vnitřně drtí, pokud jsme fakt v těžkých krizích. Ubírá nám sílu. Je to paradox. Nemá cenu "zachraňovat" tam, kde o to nikdo nestojí. Možná jen popřát hodně štěstí...
Mít zodpovědnost za svůj život, pokud pomineme svobodnou či nesvobodnou volbu podmínek, v nichž žijem, znamená přijmout to co je, jaké jsou okolnosti našeho života, to, "co nám udělali druzí", protože s tím stejně většinou nemůžem nic udělat, zvlášť dokud jsme malí. A převzít zodpovědnost za to, co budem žit dál. Uvědomit si, kde vlastně jsme, a kde chceme být, na tom pomyslném startu a rozhodnout se tvořit sami, nechat minulosti to, co nám ublížilo, a neházet každý neúspěch na křivdy z minulosti a nešťastné dětsví. Málokdo ho měl opravdu šťastné. Chtít se s tím ale opravdu vyrovnat a pracovat na sobě, i když je to někdy bolavé, to je ta zodpovědnost. Stavěním se do rolí oběti kohokoli, se té zodpovědnosti a moci s tím něco udělat, dobrovolně vzdáváme.