O závisti bez závisti, aneb věčné téma - Diskuze a zkušenosti

Namchan Je to o svobodné vůli a o slovech Ježíše: "Proste a bude vám dáno."
Jak mnozí vědí, tak hlavní příčina všeho zla je v tom, že si lidstvo přepěstovalo pozemský rozum a tím se stalo otrokem vlastního nastroje.

Svobodná vůle není to myšlenkové rozhodování v hlavě... "to chci a tamto chci". Skutečná svobodná vůle tkví v duši člověka v jeho duchu.

Protože ale duch zlenivěl a neprojevuje se dnes u mnohých a na jeho místě je rozum, proto nemohou lidé poznat skutečnou svobodnou vůli.

Slova Ježíše se tedy netýkají rozumového chtění, ale ono "Proste a bude vám dáno" ukazuje na schopnost ducha si svým chtěním vytvářet sám svůj osud a život.

Protože tento duch zlenivěl a neprojevuje se, proto si rozum, který pochází z hmotného mozku a tím opět tak může chápat jen hmotné věci, proto si tento rozum myslí, že je nespravedlnost a křivda ve stvoření... při zrození do poměru (chudoba, podmínky) a pod. rozum ovšem neví, že má zúžený obzor chápaní a že nemůže sám o sobě sledovat u jednotlivých dějů jejích vznik až do jemnohmotna či duchovna.

Následně vzniká u takto rozumem zotročených lidí při hloubání a domnělé křivdě závist... a tím klesají ještě hlouběji.

Namchan » seven "Závist jako taková je pouhý pocit (někdo má něco co já ne), který nemá formu ani tvar."
==

To je právě ten velký omyl rozumových lidi, kteří vlastní vinou nemohou vidět SKUTEČNÝ vznik dějů.

Myšlenky i city se formují v patřičných úrovních, jestliže člověk něco cítí v nitru, tak to není přelud, ale musí to být těleso ze stejnorodé podstaty.

City jsou duchovní útvary jejichž tlak lze vnímat na sluneční pletení, samozřejmě lidé s rozumovou nadvládou toto nejsou schopní vyzkoumat, protože rozum byl dán člověku k chápaní hmotných věci.

Svobodná vůle sebou nese odpovědnost. Tato svobodná vůle člověka tkví v tom, že jím stále protéká neutrální čistá energie a člověk ji pomoci citů používá a formuje své chtění. Vznikají obrovské úrovně ať už myšlenkové nebo citové, které na člověka čekají po smrti.

Taktéž každý negativní cit, útvar, který způsobí škodu někomu jinému (a tyto útvary páchají velké škody)... toto vše se následně vrací tomu kdo onen útvar zplodil... např. útvar závisti. Každá vytvořená myšlenka nebo cit je spojená jemnohmotným vláknem se svým tvůrcem po čase obtěžkaná zákonem stejnorodosti se vrátí a skrz postavení planet, které jsou průplavy pro vracející se karmu, pak vytvářejí člověku podmínky pro prožívání a uzrávání.

Namchan » seven "V tom nesprávném smyslu je to negativní emoce, v tom pozitivním může pomoci člověku růst a něco dokazovat."

==

Pozitivní smysl negativní emoce? Opět vyvozený závěr na základě povrchního rozumu. Jistě že závist může někoho přimět něco dokázat... k růstu? Možná k pozemskému na který dnešní rozumáří hledí jako na jediný.

Skutečný růst niterně zdravého člověka nemůže se nikdy zakládat na negativních emocích... to je jen sebeomluva slabochů, aby mohli podržet svou nízkost.

To k čemu může pomocí negativní emoce jako závist to můžeme vidět dnes všude kolem sebe. Kdyby negativní emoce vedla ke skutečnému růstu osobnosti, tak je dnes tady ráj na zemi a všude jen láskyplní a nádherní lidé. Skutečnost ale svědčí o něčem jiném.

seven » Namchan Skutečná svoboda člověka nespočívá ve vytěsnování negativních emocí, ale v jejich zvládnutí. Ten kdo to není ochoten připustit, bude neustále bojovat se svou přirozenou (a troufám si říct tou nejčistší) podstatou. A co to je vůbec negativní emoce? Pouhý protipól emoce pozitivní. Zmizí-li jedna, pak zmizí i druhá ...

Namchan » seven Prosím vás, aby se člověk neztrapnil, tak je vhodné TVRDIT jen to co SKUTEČNĚ VÍM. A ne jen to co se do-mýšli má hlava o tom jaké to asi je.

==
"A co to je vůbec negativní emoce? Pouhý protipól emoce pozitivní. Zmizí-li jedna, pak zmizí i druhá"
==

Podle tohoto názoru člověk, který odstraní negativní emoce, tak odstraní i pozitivní emoce. Tato pošetilost určitě nepramení z prožití, protože nic takového ve stvoření neexistuje. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak.

Čím více se člověk zbavuje negativních emoci a to tím, že se nepoddává svým slabostem a vášním, tím více se probouzí čisté cítění, když temná vyživovací jemnohmotná vlákna slábnou, až konečně úplně odpadnou. Tedy nesmí jít jen o jakési vytěsnění, ale o skutečnou duchovní práci na sobě, při které je nutné mít i touhu po ušlechtilosti a Pravdě. Čím více se člověk uvolní od temných emocí, TÍM více sílí dobré chtění v člověku, především láska a touha po ušlechtilosti a čistotě. Je tomu tak proto že člověk toto má ve své podstatě v sobě. Má tyto ušlechtile vlohy v sobě jako dary od Stvořitele, jen na zemi je mnozí znehodnotili haldou strusek (negativními emocemi).

Jsou to skutečné jemnohmotné a duchovní děje. Lidé svými nízkými sklony vytvořili obrovské úrovně stejnorodosti např. úroveň - centrálu závisti... člověk, který má závist v sobě je vlákny spojen s touto centrálou a ta ho stále podporuje a nutí k další závisti, proto není snadné z počátku se oprostit od těchto centrál. Pokud ale člověk usiluje o ušlechtilost a těmto nízkým sklonům nepopřává sluchu, tak vlákna slábnou až spojení s centrálou po nějakém čase se zruší.

Skutečně svobodný člověk je pouze ten, kdo se vřadí do zákonů stvoření a jde s nimi, protože JEN tehdy není na překážku a zákony ho podporují. (samozřejmě je nutné je správně poznat ty zákony).

seven » Namchan V prvé řadě je nutno podotknout, že člověk se může ztrapnit pouze tím, že sám sebe jako trapného vnímá. Druhou věcí je, že posuzování názoru druhých a to jestli se tento názor eventuelně jeví trapným je opět věc filtru vnímání daného názoru, což je věc silně subjektivní (resp. výsledek zmíněného do-mýšlení).

V každém případě výše ale uvedené rozbory považuju rovněž jeden z možných pohledů na věc což problémem není. Problémem se to ale může stát v případě pokud je z něj vytvářeno dogma, přes které nejede vlak.

Pokud se ale vrátím k negativním emocím to, že se jich člověk zbavuje resp. snaží se je dále nerozvíjet neznamená, že neexistují. Pokud se už tady bavíme o závisti, člověk ji musí poznat aby jí mohl čelit a z tohoto pohledu je její efekt neutrální. Pomůže-li mně toto poznání k osobnímu růstu je její vliv veskrze pozitivní. Stahuje-li mně ke dnu je její vliv naopak negativní. Problém je, že většina jednotlivců ji hned od začátku dává pouze onen negativní náboj a tom je i téma této diskuze.

Namchan » seven ==
"Pokud se už tady bavíme o závisti, člověk ji musí poznat aby jí mohl čelit a z tohoto pohledu je její efekt neutrální."
==

Není nutné, aby člověk zabředl do všech nízkých sklonů, aby jim mohl čelit.

Člověk má v nitru ve svém duchu jako vlohy (biblické hřivny) jen dobré a ušlechtilé předpoklady a není nutné za účelem dosažení zralosti klesat do bahna.

Na druhou stranu, pokud už člověk klesne a nechá se zvábit nízkosti, tak opravdu boj a následná očista od těchto nízkosti ho může posílit.

Je ale zapotřebí si uvědomovat, že to opravdu není nutné a už vůbec to není neškodné. Jednak každé pohnutí v nitru, které je negativní páchá dále škody v jemnohmotném světě a samotnému člověku následně přináší sklizeň, tedy důsledky, protože člověk je zodpovědný za všechny své skutky, nikoli jen za ty viditelné.

Namchan » Namchan V tomto tématu jsem zkraje psal o lenosti lidské duše a z toho plynoucí závisti. Před pár dny jsem sepsal článek, který se tohoto tématu také dotýká:

"The Secret aneb jak to skutečně je s tím tajemstvím?"

článek: http://poselstvi-gralu.cz/index.php…

Najdise.cz » Namchan Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Hned zkraje předesílám, že nemám v úmyslu polemizovat s Abdrushinem, ale autorem článku. Článek jako takový v mých očích nemá valnou hodnotu. Autor naléhá (možná trochu křečovitě a násilně) na okolní svět, aby přijal jeho hodnotový systém a on se v něm (aniž by na sobě musel cokoli měnit) nemusel cítit tak osaměle.

Svým neustálým poukazováním na domýšlivost a ješitnost autor zjevně účtuje (k tomu dlouhodobě a nepříliš úspěšně) s vlastními stíny. Rovněž rozum (natož pak intelekt!) zde není ve veliké oblibě - rozum, coby spolehlivá pojistka proti fanatismu - a naproti tomu je zde vyzdvihován jakýsi Cit s velkým Cé (to zřejmě proto, kdyby někdo chtěl postřehnout, že z autorových slov moc citu nevyzařuje; může tak okamžitě odkázat na ono velké C, které není určeno pro svět malicherných pozemských rozumářů)

Dále je pozoruhodné, že schopnost laskavé a vlídné mezilidské interakce (k níž patří i schopnost předat myšlenku tak, aniž by to budilo odpor) je degradována na "podkuřování lidské ješitnosti". Takovýto postoj pramení ze strachu vykročit lidem alespoň trochu vstříc ať jsou jací jsou (a možná zjistit, že se od nich ve svých slabostech až tak neliším), ale také z prosté (ha!) závisti , vůči těm, kteří mají od narození nebo si časem osvojili tento dar.

Dále se dočítáme, že všechno, o čem píší dnešní duchovní učitelé, už objevil Abdrushin. Obávám se však, že i to, co "objevil" Abdrushin, bylo z velké části objeveno už stovky, ne-li tisíce let před ním. Abdrushin je pouze interpret určitého pojetí Pravdy v určitém čase a určitém prostoru (byť velmi osobitý). Někomu se prostě líbí specifický sloh a formulace určitého typu, protože se u nich cítí dobře a bezpečně. Znám jednoho úspěšného a váženého pána, který s sebou na služebních cestách vozí knížku Kocour Mikeš a čte si jí před spaním (už přes padesát let). Dává mu to pocit pohody a integrity. Proč ne? Stejné je to s Poselstvím Grálu, ale i Biblí, Koránem, Marxovým Kapitálem, nebo Platónovým Symposion. Bez ohledu na to jak kvalitní jsou zmíněné knihy, ulpění na nich vytváří syndrom "Kocoura Mikeše". Kniha sama o sobě žádnou moc nemá. Je to člověk a jeho schopnost samostatně myslet, cítit, učit se a konat.

A na závěr mě napadl další citát z Marka Aurelia (takovej můj "Mikeš" ), který bych rád věnoval autorovi článku:

"I kdybys zlostí třeba puknul, lidé budou jednat stále stejně."