O závisti bez závisti, aneb věčné téma - Diskuze a zkušenosti

Wolfinka Závist jsou zavřená dvířka... za těmi dvířky sedí dítě a dívá se škvírkou ven ze zahrady... symbolicky řečeno.
Závidím, když něco "nemůžu", nemám... většinou si myslíme, že je to způsobené vnějškem (nemám to či ono, nejsem tak či onak krásný, chytrý...), ale jsme to právě my, kdo si stavíme před oči/tělo/duši ty vrata závisti, které nás nepouští ven a jen v nás živí tu obludnou závist, ta nám svazuje ruce, drtí srdce,. zaslepuje oči...
Myslím, že čím více se blížíme k "vlastní cestě", čím více děláme to, co nás těší, to co je naším úkolem, tím méně máme důvod k závisti, protože na ni nemáme čas ani kapacitu...
To je jako se vším. C E S T A

Muse » Wolfinka Krásně jsi to napsala.Souhlasím s Tvým pohledem na věc

SLUNOVRAT » Wolfinka
Ano, je to cesta s krokem vpřed s motivací vyřešit problém tím,
že do toho jdu celým svým srdcem.
Nenechám si drtit srdce (závistí, nenávistí), neztrácím čas v životě z důvodů
-strachu z prohry, starého zranění, která brání projevit zaujetí
-z odrazující zkušenosti z minulosti, nepevné motivace
-z rozporu ohledně cíle samého, že nejsme svým pánem
-pocitů nedostatečnosti, neslučitelných přání
-nedefinovaných tužeb tím, že jste nikdy nezjistili, k čemu vás srdce táhne
Pokud jsou tyto pochybnosti nelze vykročit.Pokud se tomu neodevzdáme, budou naše snahy drhnout nebo se neuskuteční.Polovičatá snaha také nikam nevede.
Tomu, o co stojíme, se musíme naprosto odevzdat beze zbytku-celým svým srdcem.
Jenom takhle to funguje..
Tak jako
„velcí“ lidé se vždycky odevzdávají , aby se ve vejcích na slanině stali slaninou.