Astrologie jako klasická esoterická disciplína...je podle vás slučitelná s náboženstvím? Konkrétně mám na mysli křesťanství, z něhož vychází evropský kulturní kontext. Může být křesťanské paradigma s astrologickým pohledem na svět v souladu? Nebo jsou výrazně v rozporu? Jak to vnímáte vy? A proč? Já za sebe v tom zásadní rozpor necítím, ale nejsem teologicky nijak zběhlá... a navíc...moje silné Váhy by všechno viděly ráda v souladu, i to co v souladu třeba není Těším se na vaše názory...
heslo
» Bosch
astrologie nám přeci jenom otvírá trochu jiná možná hlubší dvířka do přírody a tím i do člověka.Někdy si dávám raději za slovo Bůh slovo láska nebo příroda a ta je moudrá a nic se v ní neděje jen tak vše má své místo i čas.Aspon trochu se člověk chce této moudrosti přiblížit a pochopit a zase je to ona která nám dala rozum a vede nás a nabízí lidstvu to s čím právě rezonuje.Zdá se mi že zase záleží na moudrosti a vyspělosti člověka jak náboženství uchopí zda v boji nebo v lásce a tou možná jednou všechny disciplíny spojíme a přestaneme pátrat co je lepší...možná se to už děje
Bosch
» heslo
Ano, v astrologii často hodně mluví hlava. Lásku tady studujeme spíše jako objekt. Pokročilí jogínové kteří dosáhli nějaký ten vyšší meditativní stupeň ponoření, kontemplaci, se už k astrologii neobracejí. Připadá jim pro ně samé zbytečná. Dokáží zjišťovat skutečnosti přímo, vhledem. Z pohledu srdce je astrologie marnost. I proto je astrologie jenom jakousi podpůrnou vědou. Podobně jako když potřebujete spravit auto, jdete s ním do servisu. V servisu udělají diagnostiku, zaplatíte, jedete. Servis je astrologie. Není smyslem auta stát v servisu ale spolehlivě jezdit. Taky není smyslem života být astrologem, ale naučit se dobře žít, dosáhnout materiální anebo citovou spokojenost atd. A to se může stát základem dalšího pátrání, třeba náboženského, duchovního. Takže si myslím že astrologie může takto harmonicky koexistovat vedle každého společenského i náboženského systému.