Ahoj, dnes se mi zdál velmi živý sen (normálně takhle živé sny nemám a většinou si je ani nepamatuji, ale tento mi zůstal v hlavě až do odpoledne, tak by mě zajímalo co za ním je). Zdálo se mi, že unikám se skupinou přátel a známých z nějakého domu, kde nás drželi "pro naše vlastní dobro", ale všichni jsme to vnímali jako vězení a potřebovali jsme utéct a osvobodit se. Jenže během tohoto útěku jsme v cestě stále nacházeli překážky- nejdříve obyčejné ploty,na které jsem se bez přemýšlení vrhala a přelézala je (protože jsme se báli aby nás nikdo nezačal pronásledovat).Jenže vždy když jsem dosáhla téměř vrcholu plotu, tak se plot začal (pouze mě,nikomu dalšímu) prudce hýbat, házet sebou, prostě bylo nemožné ho přelézt. Čím dál jsme pak byli, tím obtížnější ploty byly, až nakonec jsme se dostali k ohromné zdi.Zeď byla vysoká a my na ní museli vylézt bez jištění, takže pád by znamenal téměř jistou smrt. Když jsem byla skoro na vrcholu, dostala jsem se do momentu, kdy prostě nebylo možné vylézt výš a já musela sléz dolů.Mezitím se přes zeď dostali ostatní a začali mi z druhé strany házet provazy ať se pomocí nich dostanu na druhou stranu. Ale vždy, když jsem se o takový provaz zapřela, provaz nikdo nejistil, byl volný a spadl dolů.Vše nakonec dopadlo tak, že jsem zeď přelezla na nějakém nízkém místě. Kdovíproč jsem si ho nevšimla dřív. Na druhé straně zdi to bylo nádherné, slunce moře. Zeď z druhé strany byla holá a nebezpečná a kdybych dosáhla její vrchol, nedostala bych se z druhé strany dolů. Ale přesto se touto cestou dostali téměř všichni mí spoluutečenci!Význam útěku by se dal nějak pochopit, každý chce nekdy od něčeho utéci, cesta mívá překážky, ale ta pointa na konec toho všeho mi uniká