Co si myslíte o antidepresivech? - Diskuze a zkušenosti

Kiára.. » Superlerka Máš pravdu, jsou akutní stavy, při kterých jsou AD potřeba, bohužel ale dnešní psychiatři je napíší každému, kdo se cítí špatně a klidně ho na nich nechají po celý zbytek života, je to business. AD by měly být pouze přechodníkem, ne řešením na celý zbytek života.. Sama znám několik lidí, kteří je berou víc jak 5 let a nemůžou se jich zbavit, neboť už jsou na nich závislí i když už žádný důvod k jejich braní není...

Kiára.. » il*ča Máš pravdu, jak jsem psala výše, taky mám pár takových přátel. Na AD bohužel vzniká závislost. Ten člověk je už vlastně nepotřebuje, ale je na nich závislý a když se snaží jich zbavit, má abstinenční příznaky a zase se k ní vrací, proto se nedoporučuje přestat brát AD nárazově, musí se to dělat pozvolna a za konzultací psychologa.
Vypadá to potom, že ty léky vlastně potřebuje a je to začarovaný kruh. Je to droga jako každá jiná a při vysazování by se mělo postupovat jako u jiných drog.

S lékama je to těžké, v určitých situacích zachraňují život, ale všechno má 2 strany, když se to přepískne je z toho velmi těžká cesta ven. Lékaři předepisují spoustu léků, na které vzniká závislost a nehlídají to. Např. po úrazech léky proti bolesti apod., já osobně než bych začala něco užívat, sama bych si o tom zjistila maximum, ne jenom to co se píše v příbalovém letáku.

il*ča » Kiára.. Je pravda, že se musí vysazovat postupně. Vysazovala jsem je 14 dní - a nepozorovala jsem žádná návyk,ani absťák. To si spíš někteří jedinci namlouvají - že to bez AD nezvládnou, že je nutně potřebují... Měla jsem naštěstí jen takovou středné formu, lidé, co mají formu těžší mají určitě větší problémy. Už je to dobrých 10 let, co jsem je brala .
Mám pocit, že mezi lidmi koluje spousta nesmyslů, co se týče AD - zrovna ta návykovost - nejsou to ani léky, zklidňující a utlumující (jako třeba Lexaurin,Rohypnol nebo Diazepam,které opravdu návykové jsou ), ani ti "nevyrobí" pocit štěstí ,jak se mnozí domnívají (jako některé drogy) .

Tady jsem našla zajímavé stránky - myslím,že jsou zpracovány objektivně , žádná reklama farmaceutickému průmyslu:

http://www.paveldanko.com/deprese/…

http://www.paveldanko.com/deprese/…

Přeji všem, kdo se s touto nemocí nepotkal , ať se mu i nadále vyhybá, protože je to opravdu hnusná a mysl užírající nemoc ... a taky bych si přála, aby všichni ti, kteří deprese mají, měli kolem sebe vstřícné a chápající lidi a ne chytráky, kteří mají akorát plnou pusu hloupých keců ... řeči typu "panebože, blbou náladu má občas každý, ty se sebou naděláš .. a kdybych já měl hned brát léky , na svoje problémy, tak se jimi cpu pořád, nebo - jaké ty vlastně můžeš mít problémy - a nebo vrchol všeho - TAK SE TROCHU SNAŽ, kdyby jsi se snažil/a hned ti bude líp" na psychice dotyčnému, depresí postiženému, fakt nepřidají.

Kiára.. » il*ča To je moc dobře, že tys to tak neměla, já jsem například spoustu let kouřila a taky jsem nebyla zavislá na nikotinu, přesto vím, že na něm závislost bývá.
Na nosní kapky např. vzniká taky závislost, přesto že ti "nevyrobí" pocit štěstí.
Navíc závislostí je spousta nemusí být vždycky fyzická, může být sociální. Např. toto mě uklidňuje, tak si to šňupnu ať to líp zvládnu, udělám to párkrát a už v tom jedu.
Už to že musíš při vysazení postupovat zvolna je jistý ukazatel. 14 dní mi přijde dost zvláštní, moje kamarádka, která je bere 8 let musela dávky postupně snižovat několik měsíců, zatím se jich bohužel nezbavila.

il*ča » Kiára.. Jéje - cigarety ...kouřila jsem "jen" 3 roky ,postupně jsem se vypracovala na 10-12 cigaret denně (bylo mi tehdy 18-21 let) - přestala jsem ze dne na den - kvůli těhotenství, ale dalších 7 let jsem měla na cigaretu příšernou a obrovsku chuť - a taky jsem občas neodolala... ,naštěstí po třicítce tahle chuť zmizela .

Kiára.. » il*ča Já ti nevím jak je to možné, já jsem kouřila několik let tak 10 denně, ale nárazově - spíš ráno a večer, přes den vyjimečně a vůbec mi nedělalo problém být několik dní bez cigaret a přestat taky ne a to víckrát. Vždycky jsem se k tomu nějak vrátila třeba po půlroce, po roce, bo jsem si řekla, že příležitostně proč ne když všichni kolem mě kouří a stejně kouřím pasivně, ale z příležitostně bylo pak vždycky pravidelně. Teď nekouřím 2 roky a bez problémů, bez chuti na cigarety. Jsem asi nějaká divná.