Anorexie - Diskuze a zkušenosti

Háňa* Měla jsem náběh - nebo nevím, jestli už to byla přímo ta nemoc v necelých 30 letech - vylezla mi váha asi o 4 kg, tak jsem začala hubnout - ale nějak se to zvrtlo a zhubla jsem o 15 kg. Začalo mě to bavit, že to jde. Jenže tenkrát to bylo moc - z 55 o 15 kg...

Ano - v podstatě jsem to cítila jako svoji pevnou vůli - jako něco kladného - že se umím ovládat, a jakékoli snahy kohokoli, do mě něco dostat, jako útok, závist, snahu o to, že mi tu vůli někdo chce nabourat a překazit, protože mi ji závidí. Byla jsem na sebe pyšná, že to dokážu Až teprve, když mě nechali na pokoji, nějak mi to samo docvaklo, že tohle už nechci.

Dneska mám poloviční bulimii - žeru, ale nezvracím

Najdise.cz » Háňa* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vlcice.33, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To je hezky popsaný, dovedu si to představit, jak pak člověk jakkoliv dobře míněnou radu, bere jako útok proti své osobě a závist okolí. Já to na vlastní kůži nezažila, ale z toho co píšeš, jde o to, jak tomu kdo podlehne, jak je silný, aby mu to "docvaklo", pokud je znát, že tomu dotyčná propadá, pomůže jen nemocniční prostředí. Viz. moje známá, která tohle předváděla 4 roky, tu před jistou smrtí zachránila jen vytrvala práce psychologa.

Háňa* » vlcice.33 To určitě. Možná to bylo i věkem. Stalo se mi to až skoro ve 30, což není běžné. Možná už je člověk soudnější nebo já nevím, než v těch 16,17, kdy s tím začne proto, že chce být dokonalý.... těžko říct.
Já neměla zezačátku nějakou posedlost být dokonalá, jen jsem chtěla shodit ty 4 kg, abych se vešla do svých šatů a neškrtily mě džíny - nevím, co se pak stalo. Taky už jsem měla dítě, musela jsem se starat, asi jsem neměla sílu, cítila se unavená, bez šťávy.... možná proto mi to docvaklo.
V každém případě, když už to dojde za nějakou hranici, bez lékařů jde o život

Najdise.cz » Háňa* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vlcice.33, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Máš recht. Mě to připomíná jednu věc, něco podobného jsem zažila s cvičením - dělala jsem kalanetiku a měla po ní úžasnou postavu a nestačilo mi a chtěla jsem víc a víc, až bych nedělala nic jiného, než bych cvičila. Myslím, že něco podobného zažívají i ty nešťastnice, co propadnou plastickým operacím, jedna se povede, druhá..líbí se jim to, jsou v příjemném šoku ze změny a chtějí víc a ztratí soudnost. Te´d jde o to, jak která činnost poškozuje akutně zdraví.

Háňa* » vlcice.33 Jo, asi je to stejné - začne to tím, že se ti to zalíbí.
Já měla štěstí - péče o dítě, navíc, když je s ním člověk sám, to je "tahák" - zřejmě mi toho psychologa nahradil syn, který mě potřebovat

Najdise.cz » Háňa* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vlcice.33, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Přesně. Dítě je podle mě maximální motivace. Taky jsem spoustu skorozávislostí přerušila jen proto, abych byla víc s mláďaty.
Tak mě napadá, pokud dotyčná nemá děti, co takhle partner, který musí ženu přesvědčit, že je úchvatná a že nemusí blbnout, aby ji miloval.