kruti brko
mne nastartovaly uzkosti pulroku po porodu.3x jsem skoncila na ambulanci,protoze se do toho pridal tres nohou,nepravidelnej dech,no fuj nevysvetlitelny pocit,ze bud clovek dostane infarkt nebo umre.ale nic z toho se nestalo...zasla jsem nejdriv za psychologem,ktery nebyl zastancem pilulek a pac jsem mu rekla,ze vubec nejsem depresivni typ,nemam nato jak rikam cas,mam 2 deti,ktery mne potrebujou...,tak mi dal dechova cviceni, ktera jsem procvicovala vzdy,kdyz "to " na mne prislo.Furt jsem si rikala,vsechny vysetreni pokazde dopadly dobre,tudiz je to jenom ta blba chemie v hlave,co si pak ze zbytkem tela dela co chce. Mne pomohla fyzicka prace,rutina v podobe pripravy dcery do skoly,jakakoli povinnost,nejak zapojit hlavu s telem... Vono bude zase dobre,jen clovek musi chtit.A ikdyz se to zda nekonecne a bezvychodne...vzpomen si,ze celej zivot je v sinusoidach (nevimjake i,y-sorry) jednou jsme dole... Take verim dle vlastni zkusenosti,ze pocity jsou neprenosne a ze na kazdeho opravdu plati neco jineho.