uzkosti - Diskuze a zkušenosti

Jana74 Nevím, mně pomáhá se z toho vykecat.Pravda je ta, že ne každý je zvědavý na něčí problémy, pak to řeším něčím, co odpoutá moji mysl(kolo, kytara a jiné ptákoviny)

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele josefinka1, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
znám to moc a také nevím ale dobře mi dělá kineziologie

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele josefinka1, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
neboj věř a vydrž to je celé

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele josefinka1, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
a vím jedno kdo to nezažil nepochopí fakt

Jana74 Ty sám asi dobře víš, co tě trápí, vem si papír a napiš si co ti vadí, z čeho máš úzkost, co bys chtěl a nedaří se.Zanadávej si, papír snese všechno.Máš nějakou kámošku? Pozvi ji do kina, nezávazně, nic od toho nečekej, udělej si pěkný den a nepřemýšlej nad ničím.Vím, že se to těžko říká, ale na druhou stranu co tím Pokazíš? Komu tím ublížíš? nikomu a bude ti zase o trošku líp

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jirifaj, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Dobrý den Martine.

Také trpím již delší dobu postraumatickou úzkostnou poruchou. Přicházela nenápadně po zažitých tragických událostech,které se staly mé dceři.To je asi to nejhorší a nejbolestnější,co může rodiče potkat... Když se děje něco hrozivého jeho dítěti,a on nemá nic čím by bolest zmírnil,jenom bezmoc.Byla jsem dceři vždy blízko s tišící náručí,a neměla čas odžít tu bolest svou.
Jsem tu vlastně vždy pro své dvě děti,připravena pomoci,povzbudit,utěšit,pohladit,když si to situace žádá.Jakmile však zjistím,že jsou opět silné a vyrovnané,stáhnu se tiše z jejich životů zpět,a jen z povzdáli nenápadně kontroluji,není-li mě zase potřeba.
A tady se začaly rozvíjet moje úzkosti,jak jsem již předeslala,velmi nenápadně. V období klidu,kdy děti žily svůj život jsem začala pozorovat,že mě neskutečně děsí představa,co zase přijde za ránu,odháněla jsem ty vtíravé myšlenky,ale byly silnější.Když zazvonil např. telefon,ať už doma nebo v práci,úplně mě pohltila panika a třes že to je určitě hrozivá zpráva.Stačilo abych zaslechla houkat sanitu,nebo jen vidět jakoukoliv reportáž v TV a už se mi nekontrolovaně spojovala s mými dětmi.Pak se ten strach rozšířil i na jakoukoliv komunikaci s lidmi.začala jsem se uzavírat ve svém \"světě\",v tichu a bez lidí.To jsem ještě dokázala zvládat prací na zahradě,doma,prostě jen ne sedět a nechat sebou smýkat vlasními strachy. Pak se ale začaly objevovat i fyzické problémy.
To už bylo horší,avšak zprvu jsem netušila,že jsou způsobeny psychikou,kdy úplně selhává obranný systém.Začala jsem se špatně pohybovat,neboť jsem měla pocit,že mám nohy z olova,přidala se porucha rovnováhy,začaly mi neskutečně padat vlasy a k dovršení všeho se u mě začala projevovat jakási nelogická obsese.Zprvu také nenápadně. Např. než opustím domov pétkrát se vrátím,zda jsem vypnula televizi,plyn,zda jsem zamkla,totéž v práci: Zda je vše zhasnuto,vypnuto,zamčeno.jenže po nějajé době už to nebyly\"vracečky\" jak já tomu říkám,jen pět krát,ale rituál se rozšiřoval na 10x 20x a pak už to lze počítat už na hodiny. Vždy si říkám:Co blbneš,vždyť už tu chodíš hodiny dokola,ale stejně,když zamykám,otáčím klíčem tam a zase zpět,jak mě to nutí vejít znovu a přesvědčit se,na čele studený pot hrůzy,že jsem něco opoměla,a pak musím doslova utéct,abych se dostala vůbec domů,nebo do práce.
Martine,musela jsem zajít na neurologii kvůli narušené rovnováze a strašným bolestem nohou a hlavy. Po sérii vyšetření mi stanovili úzkostnou postraumatickou depresivní poruchu.Až díky neuroložce se mi vlastně všechny potíže smrskly do této jediné diagnózy.Pokud já mám zkušenost,(a také jsem se psychofarmakům bránila)tak zpočátku léčby jsou antidepresiva velkou pomocí.Užívám půl roku Xanax 0,5 a Olwexii 75 mg.Můžu říct,že za tu dobu pozoruju,že mě už tak nedrásají iracionální strachy.Ono je to také o tom,že né každé antidepresivum je pro každého vhodné.Je cesta lékaře - pacienta o hledání vhodného léku pro něj.
netvrdím,že už jsem úplně v pohodě,\"vracečky\" jsou stále stejné,a možná budu muset přejít k odbornému lékaři psychiatrovi. V každém případě existuje kromě psychofarmak i léčba psychoterapeutická. Lékař rozebere s pacientem jeho úzkosti,jeho problémy,a pokud usoudí,že psychoterapeutickou léčbu je vhodné po nějaký čas kombinovat s antidepresivy,pak bych mu věřila.
jen lékař posoudí jak hluboké jsou úzkosti pacienta a zda zvolit to,či ono.
nebála bych se toho...Někdy totiž život na nás nahrne tolik stresů a starostí,že potřebujeme alespoň na čas odbornou pomoc.
Držím palce.Není se za co stydět.
J.

Charis možno zistiť príčinu úzkostí a zamerať sa na jej odstránenie, skús si pozrieť etikoterapiu, bola som na seminári, je to , alebo by ti možno pomohli rodinné konštelácie, skús viac rozviesť svoj problém, aby sme ti mohli poradiť

miluška medvídková řekla bych postupně pomalinku zkoušet to, čeho se bojím přidávat, ale s velkými odstupy.

tojapepa Trpíval jsem tím denně v 17.00 asi tak před deseti lety to zkončilo.Dělal jsem byt Psychologovi a povídal jsem si s ním nezávazně o tom co to semnou dělá a on se v tom začal šťourat a přišli jsme na to co to bylo a jaká příčina tomu dala start a dnes už nic takového vůbec nepociťuji.Přitom stačilo na to přijít co a jak a vážně mám pokoj.

Ilon spí s měsícem Po tom,co jsi tu psal,bych doporučila nejdřív se poprat s drogovou závislostí,pak se možná zbavíš i úzkostí.

mizi

kruti brko mne nastartovaly uzkosti pulroku po porodu.3x jsem skoncila na ambulanci,protoze se do toho pridal tres nohou,nepravidelnej dech,no fuj nevysvetlitelny pocit,ze bud clovek dostane infarkt nebo umre.ale nic z toho se nestalo...zasla jsem nejdriv za psychologem,ktery nebyl zastancem pilulek a pac jsem mu rekla,ze vubec nejsem depresivni typ,nemam nato jak rikam cas,mam 2 deti,ktery mne potrebujou...,tak mi dal dechova cviceni, ktera jsem procvicovala vzdy,kdyz "to " na mne prislo.Furt jsem si rikala,vsechny vysetreni pokazde dopadly dobre,tudiz je to jenom ta blba chemie v hlave,co si pak ze zbytkem tela dela co chce.
Mne pomohla fyzicka prace,rutina v podobe pripravy dcery do skoly,jakakoli povinnost,nejak zapojit hlavu s telem... Vono bude zase dobre,jen clovek musi chtit.A ikdyz se to zda nekonecne a bezvychodne...vzpomen si,ze celej zivot je v sinusoidach (nevimjake i,y-sorry) jednou jsme dole...
Take verim dle vlastni zkusenosti,ze pocity jsou neprenosne a ze na kazdeho opravdu plati neco jineho.

Im the one » Jana74 ano,s,tim,papirem,skvely,napad!

taky,me,to,napadlo..

tam,sechno,vysat..
papir,neodsuzuje,nekritizuje..proste..
vyslechne:))
zkratka,clovek,tam,muze,napsat,cely,
svuj,zivotopis..

skvea,vec..

a,pak,to,pujde,snadneji..

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele KOZLÍK, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tak já mám už 6 let panickou poruchu nevím přesně z čeho ale mám.Sedla mi na srdce,měla jsem záchvaty bušení srdce hlavně,takže jsem přestala zvládat běžné věci dokonce i chodit ven mezi lidi a čím míň jsem chodila tím hůř a taky jsem brala antidepresiva a pomohly mi vrátily mě zpět do normálního života a ikdyž teď prožívám těžší období tak jsem na tom lépe a pomáhá mi to že se hýbu chodím ven a něco se snažím dělat pořád zaměstnávám svou mysl něčím,abych tomu znovu nepropadla.Nejhorší to bylo když jsem byla úplně sama bez přátel a podpory kohokoliv tak to jsem myslela že je konec a že umřu ale nestalo se a já už nedovolím aby se to opakovalo,je to o vůli člověk buď chce a překoná to nebo nechce a je konec a vím jedno kdybych to někdy nezvládla jdu klidně a ráda za psychiatrem protože vím že mi pomůže a budu zas v pohodě a nestydím se o tom mluvit