s dovolením, jen si tu odložím... - Diskuze a zkušenosti

Mí_lka » Marhon Líbí

Marhon pětadevadesátá...



červená kapička.

seděla kapička v červených květech růží a máků,
uplakaná v červený kráse,
uplakaná tu sedí a zdá se,
že uplakaná je z cizího bytí
a celý svět je jen červené kvítí.

seděla kapička v červených květech růží a máků,
snad mluvit chce k celému světu,
snad sto tisíc a jednu větu,
že uplakaná je z cizího bytí
že svět není jen červené kvítí.

seděla kapička v červených květech růží a máků,
prosvícená tou barvou krve,
posmutnělá, už to nezní jak prve,
posazená na krvavém poli,
utvořená jen z vody a soli.

seděla kapička v červených květech růží a máků,
uplakaná v celé své kráse,
uplakaná tu sedí a zdá se,
že ač uplakaná, červená se...

Marhon » silentium
děkuji.

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele silentium, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Slyší ho,
sám je potichu.

Líbí moc.

Marhon čtyřiadevadesátá...



mlčení.

jak běží den za dnem,
tak plyne slovo za slovem,
z pláče i ze smíchu,
skládám slova do pocitu.

tak se dívám co kdo vidí,
poslouchám příběhy lidí,
asi mi to nedochází,
příliš slov a příliš frází.

jak časem slova větou jdou,
duše padá únavou
a že za klid tichu vděčím,
asi proto radši mlčím.

další slova v další větě,
chci se zavřít ve svým světe,
když už nevím kudy kam,
jen tiše poslouchám.

hledám kousek soucitu,
chci složit slova z pocitu,
až jen ticho zůstane,
snad se někdo někdy zeptá mě.


jak to slovo větou teče,
já mám jenom touhu mlčet,
další mluví zas a znova,
ztrácím věty, ztrácím slova.

když mě někdy smutek svleče,
tak je pro mě lepší mlčet
a když radost ve mě dřímá,
mé blízké to nezajímá.

když se zvuk se zvukem tluče,
chci se schoulit do náruče,
chci tu složit všechny meče,
to pak mám potřebu mlčet.


čím se kolem mluví víc,
ztrácím slova, co chci říct,
pak už si vybírám,
komu naslouchám.

vidím odraz zřítelnic,
je jen jedno, co chci říct:
"milí, drazí je mi líto,
chci teď chvíli slyšet ticho."

tak si světe mluv a křič,
já teď musím prostě pryč,
slyšet ticho, vidět nebe,
chci teď slyšet jenom Tebe.


a tak se ptám,
proč jenom naslouchám?
a mlčím.
slyšíš to ticho?

Marhon » silentium děkuji.

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele silentium, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====


Stopuju kometu ...moc dobrá.

Marhon » včielkaMajka děkuji mockrát.

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele včielkaMajka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Nádhera...až som ku konci zabudla dýchať...

Marhon třiadevadesátá...


Stopuju kometu na Mléčném přejezdu.

Stopuju kometu na Mléčném přejezdu,
asi vyměním srdce za hvězdu,
asi vyměním cit za vesmírný řád
a hvězdy mě budou hřát.

Stopuju kometu, do krajin neznáma,
vzhůru dívám se, od rána do rána,
s mlčením dívám se, od kraje ke kraji,
hvězdy se ticha neptají.

Stopuju kometu, její jasnou zář,
ztrácím tu duši, ztrácím tu vlastní tvář,
s důvěrou odevzdám do víru černých děr,
vše co tu bylo na úvěr.

Stopuju kometu na Mléčném přejezdu
možná vyměním srdce za hvězdu,
možná chci vyletět
do světla Měsíce,
než bloudit po světě
bez duše,
bez tváře,
bez srdce.


Stopuju kometu na Mléčném přejezdu,
jednou vyměním srdce za hvězdu,
jednou vyměním svět za vesmírný řád,
ta hvězda mě bude hřát.

Mí_lka » Marhon Děkuju za vysvětlení a za odkaz . Ty sloky právě ten příběh, myšlenky a pocity na pozadí dávají vytušit

Marhon » tulačka děkuji moc.
ano, přemýšlela, mockrát. ale zaprvé, nevím, jestli je to až tak dobré, aby to někdo četl, natož si koupil a zadruhé, nevím jak na to.

Marhon » Mí_lka děkuju, beru to jako pochvalu.
ikdyž neřekla bych, že temně hluboká, spíš krutě z reálu.
uznávám, že část příběhu je smyšlená. a sice ta o květech. to byla pouze záležitost myšlenek ve sledu událostí.
zbytek je příběh, co se stal před x lety. tenkrát se staly dvě nešťastné nehody, s opačnými následky, jedna tady u nás a druhá kdesi na Moravě a obě mi zůstaly v hlavě. tohle byla mladá maminka, co zachránila svoje dítě, ale sebe už zachránit nedokázala. je to dávno, stále je ten příběh u mě živý. možná ho jen živím já myšlenkami. ale moje pocity se k němu čas od času vrací, tohle by se vůbec stávat nemělo.
co jí asi probíhalo v hlavě, když se musela rozhodnout, říkám si, jak by se asi zachoval kdo z nás, muž, žena... včetně mě, dokázal - udělal by to co ona?
vteřina na rozhodnutí a všechno je úplně jinak. stačí setina vteřiny a člověk přijde o ruku, o nohy, o oči, o život, o blízkého....
tenkrát sem to začala psát a teď náhodou našla a samo se to poskládalo.
jak sem napsala už výše, verze o květech je postavená čistě na myšlenkách, jak asi probíhal její život, než se to celé stalo, jaký měla zájmy, co si přála, co chtěla.... pouze moje myšlenky. byl to první obraz, co mi tenkrát naskočil, rozkvetlá zahrádka u domu, ulice, louky, prostě sem si to, nevím proč spojila s květy.
co se týká první padesátky, najdeš ji tady, nikde jinde. na mým profilu v literárním. http://diskuze.najdise.cz/vlastni-t…
ještě jednou děkuji, sem skutečně ráda, že to někoho osloví, jakkoli, že to někdo čte a nepíšu to zbytečně. ač v poslední době to "není mé". ale to už je na dlouhé povídání.

Marhon » Pithecanthropus erectus Píťo díky.

Mí_lka » Marhon Děkuju, rád Tě čtu. Ta poslední je temně hluboká.
Celá série začíná padesátou a už mne několikrát napadlo, zda je taky čtyřicátá devátá, nebo i osmá ...? No ale nechci vyzvídat

Pithecanthropus erectus Nezklameš Marhonko...

Marhon » Mí_lka děkuji mockrát. jsem ráda, že tě tu opět vidim.

Mí_lka » Marhon

Marhon » musiúa dík

Najdise.cz » Marhon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Marhon dvaadevadesátá...


čtyři kapky vosku.


sbírala plané květy podél cest
a kradla růže ze zahrad,
snad chtěla, aby mohly věčně kvést,
ty musel si se smát.
měls ji rád.

máčela voskem plátky okvětní,
a plnila tím celý byt,
snad věřila, že kvetou, že jen sní,
že budou déle žít,
směls ji mít.


snad myslela si, že víc času ji zbývá,
tak jaký příběh se tam stal,
když stihla zachránit ti syna
a její anděl, kde ten stál?

snad myslela si, že víc času ji zbývá,
snad že její svíce nehoří,
snad chtěla zachránit ti syna,
snad věřila, že smrt život netvoří.

nebyl tam anděl strážný snad,
snad polámal si křídla,
teď vidíš květy umírat,
tak kde se stala chyba.

snad myslela si, že víc času ji zbývá,
kdo ví, snad osudu se ptej,
ještě včera tady byla,
zbyla jen bílá orchidej.

nebyl tam anděl strážný snad,
asi ulomil si křídla,
teď vidíš květy umírat,
tak kde se stala chyba?
snad příliš snila.


pomalu ti hoří knot
a hoří ti i nebe,
dal bys život za život?
dal bys ty sám sebe?

pryč jsou starý postoje.
zbyly jen čtyři kapky vosku na stole.

Marhon » světýlko to je hezký, děkuji.

světýlko » Marhon

Marhon » Odyssea tak pojď.

Odyssea » Marhon
jdu taky...