les osika (* 15.6.1968)
Muž
Tvůj způsob poznávání vytváří podmínky pro vznik zmatku (byť to může zpočátku být jenom v lidech, které „oslovuješ“), je to takový ošemetný způsob i pro guruua, který chce někoho vychovávat, natož pro člověka, který „jenom“ něco poznává. Těžko vypočítáš důsledky všech těch zásahů a navíc, čím dál hlouběji (jemněji) se chceš dostat, tím spíš na to nejde brát palici. To je pak na to zaneřádění vědomí zplodinami vlastního působení.
I kdyby takové emocionální fetování nepřinášelo vyloženě závislost, jako že to dovedu i připustit, tak je to stejně návykové, právě tou mechanikou, jako jakákoliv aktivita směrem ven. Nebo-li vytváří to určité pole, a to se pak „točí“ dál, i když už ty momentálně neroztáčíš. A to tě samozřejmě ovlivňuje. A nebo to pořád musíš držet v hlavě...
Mnohem jednodušší je načítat zkušenosti, které ti život jakoby sám přivane do cesty, a na jejich základě dělat vnitřní rozhodnutí, kam zaměřit pozornost. Nechat ta světelná kvanta, ať sama dopadnou na fotografickou desku, a pak se dívat. Když s tou deskou budeš pobíhat, abys chytil víc světla, jaký asi může být výsledek. Nijak zvlášť se za pravdou neženu, a tak mi asi ani tolik neuniká.
Jestli tě něco o mě zajímá, klidně se můžeš zeptat rovnou, není na mě třeba používat schématické páky, kdybych byl nesmířen s dotazováním, nepřispíval bych sem.
Podle mé zkušenosti a to celkem opakované, člověk nabude největšího klidu, pokud rozhodování „zapisuje“ spolu s dalšími lidmi. Diskuse ve dvou jsou z praktického podhledu pro mě maření času i energie. Uděluji ti teď výjimku! Pokud je v diskusi dvou (může to být i partnerský vztah) ten „napomínaný“ navázaný na nějaké sofistikovanější šablony, které se za ním pořád otáčí, nemá ten napomínající moc šancí, aby to tomu druhému ukázal, ve třech už se ty věci odráží jaksi z boku a těžko se skrývají...ale to tam ten třetí musí být (duchem)přítomen, zde v diskusi by se dalo říct aktivně diskutující.
Netoužím se tady na najdise kdovíjak prezentovat a zatahovat někoho do marných diskusí, ale to téma šablon, vidím jako zásadní, i pro to, jak se dál bude (můj) život tady vyvíjet. Tu vzájemnou závislost mezi lidmi vidím velmi dobře a pro (nejen moje) ekonomické přežití je dokonce nezbytné o ni pečovat a spíše ji kultivovat, ale ne šablonovat, to vede k tomu otroctví. A když teď dost nekonzistentně zneužiji jistou společenskou šablonu, je to i moje povinnost!
Tak ať má už Berka od nás klid. Nijak se s ním neztotožňuji, jak píšeš v závěru, zkus to pochopit i bez vysvětlení, ale jinak je mi to celkem jedno. V Berkově příběhu vidím právě tu „moc“ šablon. Nesoudím ho ne proto, že bych tím soudil sebe, ale..proč bych to dělal, že... Což je pro schématickou psychologii neřešitelný oříšek.
Založím tedy diskusi sám, např. Schéma a „dobrovolné“ otevírání se démonickým zkušenostem

ale hlavně! – nebudu se schovávat za třetí osoby

tak jo, a teď už do práce...
