 les osika (* 15.6.1968) Muž
Čti pozorně a odpovídej pozorně a klidně mluv o chybách z mých předchozích příspěvků, buď tedy ale konkrétní, abych i já se mohl z nich poučit, případně i ostatní. Věta typu „A to nemluvím o chybách z tvých předchozích příspěvků.“ nám čtenářům toho o nich moc neprozradí.
Jako dozorce ze snímku „Das Experiment“, kterému je umožněno bít, nakonec bije a nerozlišuje, tak i ty rozjíždíš své lehkovážné soudy o lidech, které neznáš. - zde mluvím k tobě, a způsob jakým ty rozjíždíš své lehkovážné soudy o lidech, které neznáš, přirovnávám ke způsobu, jakým své bití rozvíjel onen dozorce. Všem lidem zde na najdise je umožněno soudit, tak jako tobě a také všem dozorcům v experimentu bylo umožněno bít, tak jako jednomu konkrétnímu z nich. Ne všichni svou možnost využívají s takovou razancí a zaslepeností jako ty zde, či on tam. Srovnávám zde dynamiku obou procesů, ona logická souvztažnost obsahů samozřejmě neexistuje. Podle toho, co jsi napsal, však existovala možnost, že tu souvztažnost připouštíš.
„Máš pocit, že jsi tu podemnou jako pod dozorcem? Nejsi, můžeš kdykoliv odejít.
Máš pocit, že tu provádím bití - fyzické násilí? Neprovádím, to je technicky vyloučeno. U Berky dokonce i jakkoliv vyloučeno.
Tak si ty svoje přirovnání (resp. vlastně soudy - to je paradox, co? ) o mně jako o dozorci nad vězni a o bití, laskavě strč za klobouk. Je to lež. „
Nemám ani jeden z těchto pocitů, též srovnání dynamiky dvou procesů není soud o tobě jako o dozorci ani žádný paradox.
Vliv schémat mi připadá v dnešní době zvlášť významný, je to také důvod, proč zde píši. I ve tvém projevu (zde) je používání schémat výrazné, zvláště týká-li se to psychických soudů, např. když uděluješ výjimku dětem a nesvéprávným při tvém obecném nepřijímání rozšířené odpovědnosti. Těžko se tu obejdeš bez šablony „dítě“ a „nesvéprávný“, kterou vytvořili jiní (a tím spolehlivě ovládají tvé vědomí odpovědnosti). Pokud tím vědomím odpovědnosti vládneš, pak je asi zbytečné tyto výjimky si v sobě udělovat. Když to vypustíš (veřejně), vyjíždíš tak koleje (v psychickém světě) pro druhé, že věci takto mohou fungovat. Schématicky by se to dalo označit jako demagogie, což nic neřeší, maximálně nějaké vzdutí emocí. Pochopení je to, o co tady běží. I když aktuálně ne třeba tvoje.
„"Právě ta schémata jsou tou největší krutostí, kterou je „západní“ svět tak postižený" - v tomhle je největší a zásadní omyl toho, co píšeš - z těchto schémat není problém KDYKOLIV vystoupit (a tím zdaleka nemyslím řešení á-la Berka) - prostě se sebereš, zmizíš někam a můžeš třeba poustevničit (anebo se od všeho "jen" vnitřně úplně oprostíš) - to je obrovský rozdíl oproti tomu trapperovi, co ho chňapli indiáni a chtěli ho usmažit - oni nad ním měli moc a od fyzického mučení se oprostit moc nedá, ale ta schámata nad tebou žádnou moc reálně nemají - v každém okamžiku to můžeš opustit - bude to nepříjemné, nepohodlné, ale lze to... „
právě že tomu trapperovi se podařilo oprostit se od fyzického mučení díky tomu, že náčelník byl v zajetí ještě něčeho mocnějšího.
Také používám schémata, mojí snahou je ale mít nad tímto procesem kontrolu.
Jako člověk z diskuse na „najdise“, kterému je umožněno rozjíždět své lehkovážné soudy o lidech, které nezná, je nakonec rozjíždí a nerozlišuje, tak i ty tlučeš do lidí, které tvoji chlebodárci, podle vzoru „rozděluj a panuj“ zařadili do týmu vězňů. - zde je použito stejné schéma, akorát v tomto případě je přirovnání adresováno dozorci, chlebodárci tedy nejsou tvoji, ale samozřejmě jeho, a tým vězňů je prostě jedna ze dvou skupin z toho experimentu.
Pokud jsi opravdu pochopil, že "žádná taková logika není", zkus ještě prozkoumat proč opakovaně píšeš, že ti něco podsouvám. Za mě ti mohu říct, že by mi to jenom uškodilo. |
|