syn zlobí..a moc! - Diskuze a zkušenosti

mitea » Ruby
Ruby,moc ti rozumiem.Presla som si tým zo starsím synom.Vyhodil ho manzel z domu...nebudem to popisovat,nie je to dolezité...
Trvalo to dlhsí cas,ale dnes je z neho jeden milujúci,zodpovedný clovek.Má uz svoju rodinu,ktorú miluje a má vlastnú restauráciu.
Ten základ,co si mu dala,sa v nom prebudí...uvidís.
Prajem Ti vela, vela síl,lebo viem,co to obnása.
Sama som mala v tom case 56 kíl a nebola som celý cas v pohode.
Vydrz,je to pre jeho dobro.
Z dialky pozoruj...

Ruby » Glimmer Man Ona je to vážně jediná možná strategie, ikdyž pro matku bolestivá. Tak jak píše Ohnivý kůň, člověk musí chránit i sám sebe a jeho tím vlastně zachraňuje, ikdyž se to může minout také to už je potom o tom člověku, co v něm je. Bohužel mám se synem stejnou zkušenost jako Šťastníček, ne-li horší, ikdyž "zatím" nebere drogy, ale "jen" hulí marihuanu a není prostředek, jak tomu zamezit. Máme za sebou soudy kvůli krádežím, psychology, psychiatry, pobyt v SVp, pravidelná sezení se sociálními pracovnicemi a pracovníky /vzdávám těm lidem hold, protože jsem se setkala jen s těmi, pro které tohle bylo nejen povoláním ale především posláním, jak tyto děti dostat ze šikné plochy/.

Jenže to dítě musí především CHTÍT samo. Syn žil se mnou a starším synem sám, vždycky jsem si říkala, že je daleko přínosnější pro ně žít jen s matkou v ovzduší klidu a lásky, než v úplné rodině, kde to stálo za prd. Přistupovala jsem k výchově a k životu podobným způsobem jako Nuna a opravdu nemyslím že to bylo špatně, zachovat si svůj prostor sama pro sebe, protože péče o rodinu coby samoživitelka je náročná a poněvadž jsem kklukům chtěla dopřát normální "standard", tj. aby měli například kolo, aby si měli na čem poslechnout muziku, od zvířátek a terárek počínaje, po sport konče.

S mladším synem to ale bylo od počátku těžší než se starším, který byl od nátury klidnější, ochotnější ke spolupráci, měl vrozenou schopnost disciplíny a zodpovědnosti. Matku bral automaticky jako autoritu. Měl dost volnosti, kterou nikdy nezneužil.
Mlaldší kluk už musel být daleko víc držen zkrátka, byl i víc fyziky potrestán, ale jeho vrozená vzpurnost a neochota podřizovat se autoritám přehršila vše, všechny kantorky, kantory, psychology, psichiatry, vliv staršího bratra /otec nespolupracoval nikdy/.
To, co s ním už 4 roky prožívám, nebudu popisovat, bylo by to na elaborát, stálo mě to podlomení zdraví, psychiky, materiálně jsem šla hodně dolů díky splácení jeho průšvihů. Všechno jsem mu dala vyžrat, v ničem jsem ho neschovávala pod sukni a nezastávala se ho, když jsem věděla, ze provedl svinárnu. Okrádal moje kamardky, sousedy, mě, lidi, kteří mu dali důvěru a pro které měl možnost brigádně pracovat. U všech si důvěru nejprve svým příjemným chováním získal a následně vrazil kudlu do zad.
Příklad z rodiny rozhodně takový neměl.
Celý život chodím poctivě do práce a myslím, že jsem docela normální slušný člověk.
Psychiatri mi řekli, že je tam podíl padesáti procent genů od obou rodičů a poněvadž jeho otec byl přesně takový, tak se geny porjevily přestože jsem ho od jeho narození vychoávala sama.
Nepíše se o tom lehce, brečím kudy chodím, protože už nad ním zlomili hůl všichni a já se teD potácím mezi myšlenkou dát ho do výchovného ústavu, abych chránila sama sebe, nebo to ještě vydržela rok do jeho plnoletosti a pak ho vyhodila. Nejhorší je, že bude teprve ve třetím ročníku učení a když ho vyrazím z domu, tak se ani nedoučí. Ale...jak píše kůň- je to také jeho svobodná volba a já ho tam prostě musím hodit, vím to už dávno.
Z ústavu mám strach, protože se od sebe už úplně odcizíme a navíc tam může pocyhtit i to, co se ještě nestačil od svých "kamarádů", kterých se drží jak klíště, naučit.

Ne, opravdu jediné východisko je dát stranou emoce a pocit "selhání", který v tomto směru každého rodiče občas napadne, a tomu mláděti dát jasně najevo, že NE. Že se už se dobrovolně nenechám ničit po všech stránkách a tím, že ho hodím do života, je jediná možnost jak se v něm naučí plout. Jakou si pak vybere cestu, je už na něm. Základ ode mě dostal, bohužel vzal to za druhý konec. Já se s tím už mohu jedině smířit vnitřně.

Strašně moc, strašně moc, nic na světě si tak nepřeji jako to, abych ho jednou mohla přitisknout k sobě ve dveřích s otevřenou náručí jako člověka, který prozřel a přitiskla ho k sobě celou láskou, kterou k němu chovám. Teď to nejde, ač to sebevíc bolí.

Štastníčku, má 18, už máš právo ho vykázat z bytu a věř, že mu tím jen pomůžeš. I sobě. Přeji Ti hodně síly

cifršpionka » pimon Před tvoji dcerou klobouk dolů,to bych nezvládla

cifršpionka » Brita Lenka Takový případ jsem zažila ve svém okolí,chlapec hrdě pár nocí přespával po kamarádech,pak se došoural domů a prosil mámu zdali by se mohl jen vykoupat,pak zase zmizel na pár dní,týdnů,pak slyšela že žije na ubytovně a pracuje!!!Po roce se celý změněný mohl vrátit domů a váží si rodiny a domácího zázemí,stále pracuje!!!Dnes je mu skoro třicet,zakládá rodinu a staví si baráček,snad se vyblbnul a přišel k rozumu

Nuna ..hm..a je to pořád dokola.. modely.. konvence..normy.. zparchantělý rodiče vychovávaj další zparchantělý děti.. ..omlouvám se.. nebrat osobně! ..

..to,co na nás pokazili naši rodiče my chca nechca a vlastně často nevědomky předáváme dál..
..chtěla bych věřit,že tohle jednou skončí. Že skutečně nastoupí generace rodičů srovnaná se svou minulostí,taková,která bude umět vychovat generaci dětí,která už se nebude muset s ničím srovnávat..

Najdise.cz » Sempress Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Hříšnice, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vim moc dobře, jak je důležitý stát při dětech, ať se děje co se děje, a že musí mít pocit, že o ně rodiče stojí, mají je rádi a s důvěrou se na ně můžou obrátit. Ty tvoje projevy negativních emocí jsou proč? Co tě žere? S čim si nespokojenej? Zlo člověk projevuje v sebeobraně.. Běž se někam vypovídat, bude ti dobře.

Glimmer Man Tady už se dá těžko něco poradit. Je to už dospělej člověk, takže jeho život už je jenom v jeho rukou. Na rákoskoléčbu už je pozdě. Teď už musí dostat rozum sám... Tož jediný co mohu poradit je odstřihnout mu pupeční šňůru a nechat ho stavět se víc a víc na svoje nohy. Žádnej all inclusive u maminky.

Svá štírka » libas ano, stanovit hranice a ty pak dodržet, ale dítě nezavrhnout.

Svá štírka » Sempress Nemá smysl s tebou vést diskuzi, ty máš jistě jediný děti, jediný zkušenosti s heroinem a jediný patent na rozum. A co trochu víc lásky, bylä by aspoň někdy? Hádat se s tebou nemá smysl, bylo by to jen o ješitnosti, mysli si co chceš.

Brita Lenka » libas

libas » Brita Lenka
Každopádně by jim prospělo oboum začít bydlet samostatně
I když to máš těžší ty dva roky dělají u kluka hodně ,když já si vzpomenu co vyváděl v 18 jsem myslela že neodmaturuje .
Ještě na začátku čtvrťáku sem ho vyfackovala hlava nehlava a pak se mu týden omlouvala.
Naštěstí asi pochopil ale jednoduchý to s ním nebylo.
Ty mu musíš udělat hranici a tu dodržet
Držím moc pěsti a cítím s tebou

Brita Lenka » libas tak jasně,každy ten náš -chlapeček- je v jiném rospoložení zlobivosti..ten muj zlobí 2 roky,jak to začlo nikdy bych nevěřila že mě bude nervovat dva roky..mému bráchovi to trvalo 5 let než nastartoval normální život,no uvidíme ...

už zase ocelová žena » libas

libas » už zase ocelová žena On ten můj není až tak zlobivej jen pohodlnej
Leda by mu ten kámoš dělal taky mamahotel a to bych se moc divila

libas » Brita Lenka
Jídlo né to by si právě musel udělat a nakoupit sám Jen trochu peněz aby se naučil s tím vyjít.Že by to utratil první den za pivo u něj naštěstí nehrozí .
A ty kamarády jenom na návštěvu to by si strejda ohlídal ,nenechá si vybydlet chatu přece .
Ono k tomu stejně asi nedojde chlapečkovi zatrnulo když zjistil že to myslím vážně

už zase ocelová žena » Brita Lenka No chatku pro kamaráda a trochu jídla, to bys jim fakt nahrála, to by se jim líbilo, jak píšeš, nic nedělat

libas » Brita Lenka
Budu držet pěsti

Brita Lenka » libas jéjda to by se tomu mymu synovi líbilo na chatce a nějake to jídlo,nemusí mít pohodlí,jen to že by nic nedělal,toby semu asi líbilo,ten muj syn by tam přitáh kamarada a vegetil by ,máš pravdu skusím tu práci-nicvíc už nejde...

libas » Brita Lenka Zrovna tad tím že ho vyrazím z baráku přemejšlím ,protože si myslím že mu vyzkoušet si žít sám za sebe jenom prospěje .
Jenže mám kapku jiný podmínky a můžu ho vystěhovat na chatku kde je voda a elekřtina .
Dám mu něco málo na tejden a v sobotu ho chci vydět se špinavým prádlem u oběda. Protože zatím ještě studuje
I když nemá takový průšvyhy jak ten tvůj a je mu už 20.

Možná by tomu tvýmu pomohlo kdybys mu sehnala práci někde v lese s ubytováním. Byl by pryč od kamarádů a musel by se starat sám o sebe.
A možnost výdělku by měl

už zase ocelová žena » Brita Lenka Dej mu jasně najevo, že když pracovat nebude, jaký máš na to názor dál. Že ho třeba nechceš doma a bude muset jít po svých, živit se sám a tak...
Ale taky, aby věděl, že ho máš ráda, že se má kam vrátit, v případě, že bude ok. TeĎ je to teda už podmíněné, ale myslím, že to jinak nejde, držím palečky

Brita Lenka » pimon ještě ho skusím dotlačit do té práce tady v nošovicích a jinak už to asi kašlu,2 roky dělá neplechu,nemám už na to nervy .

Freja » mitea Myslím,že tohle je rozumný řešení...zaplatit ubytovnu na dva měsíce a starej se,uvidíš,jestli si umíš na chleba i vydělat nebo jen natáhnout ruku k mamince...

Poslední dobou o tom dost často uvažuju,když máš pocit,žes vyčerpala všechny možnosti...v osmnácti už nikoho nedovychováš a ničí to psychicky celou rodinu

pimon Máš opravdu jedinou možnost. Milého synka vystěhovat, nechat mu změnit trvalé bydliště a absolutně jej nepodporovat. Není jiné cesty. Čím dříve to uděláš, tím je větší pravděpodobnost, že to bude mít úspěch.
Dcera pracuje v organizaci, která se snaží začlenit do běžného života ty co prošli odvykací kůrou na návykové látky.

Pokud nenajdeš v sobě sílu to udělat, tak z něj nikdy nic nebude a stejně dříve či později skončí na ulici mezi odpadky. Jen navíc zničí celou Tvou rodinu.

už zase ocelová žena » mitea Ano, musí jen on sám. Hlavně, že rodině na něm záleží a on to cítí... Musí se sebrat a jít dál!

mitea » už zase ocelová žena Myslím,ze je v nom zasiata láska a to je základ.
Teraz ide o to,aby si sám uvedomil príciny a následky a treba pritvrdit.On si z mamou robí co chce.Treba urcit rázne hranice a dat poslednú sancu.Ked nie,nasla by som mu ubytovanie,prácu a nech to skúsi sám...