syn zlobí..a moc! - Diskuze a zkušenosti

Svá štírka » Ruby Děkuji, je mi opravdu o hodně líp a zase po dlouhých letech cítím aspoň občas radost ze života, a když k tomu navíc svítí sluníčko jako teď....no prostě nádhera.

Ruby » Svá štírka Včelko
Tvůj osud není nepodobný mému, rodina a dětství se podepíše a vryje hluboko a jak to poznamená další vztahy je zbytečné psát, už se to tady rozebíralo mockrát.
Výchova dětí...na tu opravdu nikdo patent nevydal. Doba, systém nám v tom příliš nenahrává, spíš naopak.
Člověk dělá co umí, co může. Jsou chvíle, kdy si říkám...skončí to vůbec někdy? Mělo to, má to vůbec nějaký smysl? Ale zase to přejde a dál se bojuje. Je to boj. Boj s démony dnešní doby.
Je skvělé, naprosto skvělé, co se Ti s klukama podařilo, jsou to první krůčky, ale už se sami udrží na nohou a to je důležité. A mají z toho sami radost, že se jim podařilo zvednout. Báječné. Dokážu si představit, jak nádherné pro Tebe musí být každé nové ráno po těch letech trápení.
Kéž by všechny podobné osudy měly stejný konec.
Drž se, už bude jen lépe

Brita Lenka » Ruby ano,ruby je to tak jak píšeš...

Ruby » Brita Lenka S tím přítelem...to je těžký. On těžko může zasahovat do výchovy již plnoletého cizího kluka, který ho klidně může poslat někam a nejspíš i pošle.
Ale taky může například říct...\"hele podívej mladej, koupil jsem Tvý mámě bundu protože nemá v čem chodit, bo dala prachy na bundu tobě ty zmetku, takže jestli na tu bundu sáhneš, tak ti zpřerážím ruky.\"
Spávat choď Ty k němu, pokud můžeš.
Vím ale, jak Ti je. Tyhle \"vyvedené\" děti dokáží nabourat osobní vztahy kolem sebe a je jim to úplně u .
Stalo se mi to také. Přítel chodil první asi dva a půl roku k nám. Za tu dobu se mu ztratily dva mobily. Nikdy si nebyl jistý, jestli je nevytratil cestou ke mě, takže podezření nevyslovil. Vím také, že mě nechtěl zranit. Ale mě bylo hrozně. Peníze s sebou raději nemíval, jen nějaké drobné, bydlíme od sebe přes dvě ulice. Co na to říct. Tak spávám a přebývám teď víc já u něj.

mitea » Ruby Niet za co dakovat a presne si to opísala.Kto tým peklom nepresiel nevie...
Ano,aj tento okamzik pominie
Ak si budete chciet viac o to popovídat,tak kludne cez vzkazník...

Svá štírka » Ruby pozor na to:http://exekuce-na-plat.cz/question/…

exekuce není důvodem k odhlášení.

Glimmer Man » Ruby Myslím, že je moc dobře, že jsi sem přišla a napsala to všechno...

Máš můj obdiv, za upřímnost a za popisovaný činy.

Ruby » Brita Lenka Myslím, že úplně první věc, jakou bys měla udělat je-odhlásit ho z trvalého bydliště. Důvody máš. Za normálních okolností to jednoduché není, ale v těchto případech, kdy má dítě problémy se soudy a policií- to úřad povolí a přihlásí ho k "trvalému pobytu " na příslušném městském úřadě. Můžeš se totiž dočkat i toho, že Ti budou domů chodit exekutoři a syn zničí opravdu celou Tvou existenci. Ber to vážně a zodpovědně, nenech se ovlivňovat city. Jedna moje známá takto platila dluhy za syna do jeho dvaceti let, pak ho na základě spisů od policie odhlásila z trvalého bydliště, ale odhodlávala se k tomu podle mě zbytečně dlouho. Pět let se kluk učil na tříletém učebním oboru a stejně ho nedodělal, je mu 21 a donedávna se chodil domů jen najíst, vyspat, vyprat prádlo, když nedostal peníze-ukradl si je, žádná výpomoc v domácnosti, žádná výpomoc na penzionu který provozovala.....nedostal by ani suchý rohlík.
Ale nakonec se k tomu přece jen odhodlala a kluk asi půl roku přespával různě po kamarádech, flákal se...a teď jsem slyšela, že bydlí v sousední vesnici u kamaráda a chodí do práce, shání si nějaký podnájem. Co mu taky jiného zbývá, když nechce skončit pod mostem. Ale když měl ještě "azyl" u maminky, nic ho netankovalo. Když mu kdokoliv sehnal práci, buď tam vůbec nenastoupil, nebo na pár dní a adieu.

Ruby » Nuna Ať se stane cokoliv, ať udělá cokoliv...nic není tak bezpodmínečného jako mateřská láska.
Děkuji Nuno

Ruby » mitea Děkuji Miteo ,
člověk ani netuší kolik rodičů, matek si projde peklem. I v mém okolí jsou takové případy. Nic tak ženu citově nepoloží jako vlastní dítě, jsme schopné se vyrovnat se vším, ale mateřství je naše nejcitlivější, nejzranitelnější stránka. Zároveň nás ale činí velmi silnými. Občas mám pocit, že už je to moje srdce děravé od těch ran jak cedník.
Ale vše pomine, i tento okamžik...viď?

Brita Lenka » Ruby ano ruby vím o čem píšeš ...je to smutek,nervy,depky,vztek,trápení,pláč,přemyšlení jak to udělat,představy a přání at už ho to přejde a podobně,chci ti jen napsat,muj syn přišel ted v srpnu s pastáku,to sem jěště nepsala,byl tam rok a pul,u soudu sem byla proti,aby ho tam dali,ale nebrali to navědomí,on nechodil už ani do učnáku,kradl,atd.takho tam soudně dali..ale!behem roku apul mohl jít!na podmínku domu,za dobré chovaní...ale !ne!měl utěky,a nich dělal špatnosti,tak ikdyž sem chtěla na podmínku sem ho nevzala..ted je umě od srpna,má totiž 18 let!..a děla zase špatné věci,tak ho vyrazím jestli nenastoupí do prace co jsem mu našla,kam pujde v zimě ale...hmm,stykam se s přítelem,chtěl mi dnes koupit novou bundu,ale nekoupil.. .co kdyby jí syn ukradl!tak chodím v mikině muj přítel přišel a odešel,řekl že tam spat nemuže,že to si má davat peníze do kapes?když spí?a bundu si má dat pod hlavu?že mam něco udělathmm-to jo,něco se udělat musí.. ale lehké to není jak už si psala...

libas » Ruby


Nejdřív se potřebujete oba zachránit
Doučit se může i později

Nuna » Ruby

.. no nevidím si skrz slzy na klávesnici,tak Ti ani napsat nemohu..



..víš co? Udělej to i tak. Udělej to. Jdi a obejmi ho. Přitiskni ho k sobě ať cítí tu Tvoji lásku. Udělej to hned teď i přes všechny ty bolavé pocity co máš i přes to,že ses ještě nědočkala toho jeho prozření. Udělej to kvůli sobě,kvůli němu... a kvůli všem matkám,které se trápí podobně..

mitea » Ruby
Ruby,moc ti rozumiem.Presla som si tým zo starsím synom.Vyhodil ho manzel z domu...nebudem to popisovat,nie je to dolezité...
Trvalo to dlhsí cas,ale dnes je z neho jeden milujúci,zodpovedný clovek.Má uz svoju rodinu,ktorú miluje a má vlastnú restauráciu.
Ten základ,co si mu dala,sa v nom prebudí...uvidís.
Prajem Ti vela, vela síl,lebo viem,co to obnása.
Sama som mala v tom case 56 kíl a nebola som celý cas v pohode.
Vydrz,je to pre jeho dobro.
Z dialky pozoruj...

Ruby » Glimmer Man Ona je to vážně jediná možná strategie, ikdyž pro matku bolestivá. Tak jak píše Ohnivý kůň, člověk musí chránit i sám sebe a jeho tím vlastně zachraňuje, ikdyž se to může minout také to už je potom o tom člověku, co v něm je. Bohužel mám se synem stejnou zkušenost jako Šťastníček, ne-li horší, ikdyž "zatím" nebere drogy, ale "jen" hulí marihuanu a není prostředek, jak tomu zamezit. Máme za sebou soudy kvůli krádežím, psychology, psychiatry, pobyt v SVp, pravidelná sezení se sociálními pracovnicemi a pracovníky /vzdávám těm lidem hold, protože jsem se setkala jen s těmi, pro které tohle bylo nejen povoláním ale především posláním, jak tyto děti dostat ze šikné plochy/.

Jenže to dítě musí především CHTÍT samo. Syn žil se mnou a starším synem sám, vždycky jsem si říkala, že je daleko přínosnější pro ně žít jen s matkou v ovzduší klidu a lásky, než v úplné rodině, kde to stálo za prd. Přistupovala jsem k výchově a k životu podobným způsobem jako Nuna a opravdu nemyslím že to bylo špatně, zachovat si svůj prostor sama pro sebe, protože péče o rodinu coby samoživitelka je náročná a poněvadž jsem kklukům chtěla dopřát normální "standard", tj. aby měli například kolo, aby si měli na čem poslechnout muziku, od zvířátek a terárek počínaje, po sport konče.

S mladším synem to ale bylo od počátku těžší než se starším, který byl od nátury klidnější, ochotnější ke spolupráci, měl vrozenou schopnost disciplíny a zodpovědnosti. Matku bral automaticky jako autoritu. Měl dost volnosti, kterou nikdy nezneužil.
Mlaldší kluk už musel být daleko víc držen zkrátka, byl i víc fyziky potrestán, ale jeho vrozená vzpurnost a neochota podřizovat se autoritám přehršila vše, všechny kantorky, kantory, psychology, psichiatry, vliv staršího bratra /otec nespolupracoval nikdy/.
To, co s ním už 4 roky prožívám, nebudu popisovat, bylo by to na elaborát, stálo mě to podlomení zdraví, psychiky, materiálně jsem šla hodně dolů díky splácení jeho průšvihů. Všechno jsem mu dala vyžrat, v ničem jsem ho neschovávala pod sukni a nezastávala se ho, když jsem věděla, ze provedl svinárnu. Okrádal moje kamardky, sousedy, mě, lidi, kteří mu dali důvěru a pro které měl možnost brigádně pracovat. U všech si důvěru nejprve svým příjemným chováním získal a následně vrazil kudlu do zad.
Příklad z rodiny rozhodně takový neměl.
Celý život chodím poctivě do práce a myslím, že jsem docela normální slušný člověk.
Psychiatri mi řekli, že je tam podíl padesáti procent genů od obou rodičů a poněvadž jeho otec byl přesně takový, tak se geny porjevily přestože jsem ho od jeho narození vychoávala sama.
Nepíše se o tom lehce, brečím kudy chodím, protože už nad ním zlomili hůl všichni a já se teD potácím mezi myšlenkou dát ho do výchovného ústavu, abych chránila sama sebe, nebo to ještě vydržela rok do jeho plnoletosti a pak ho vyhodila. Nejhorší je, že bude teprve ve třetím ročníku učení a když ho vyrazím z domu, tak se ani nedoučí. Ale...jak píše kůň- je to také jeho svobodná volba a já ho tam prostě musím hodit, vím to už dávno.
Z ústavu mám strach, protože se od sebe už úplně odcizíme a navíc tam může pocyhtit i to, co se ještě nestačil od svých "kamarádů", kterých se drží jak klíště, naučit.

Ne, opravdu jediné východisko je dát stranou emoce a pocit "selhání", který v tomto směru každého rodiče občas napadne, a tomu mláděti dát jasně najevo, že NE. Že se už se dobrovolně nenechám ničit po všech stránkách a tím, že ho hodím do života, je jediná možnost jak se v něm naučí plout. Jakou si pak vybere cestu, je už na něm. Základ ode mě dostal, bohužel vzal to za druhý konec. Já se s tím už mohu jedině smířit vnitřně.

Strašně moc, strašně moc, nic na světě si tak nepřeji jako to, abych ho jednou mohla přitisknout k sobě ve dveřích s otevřenou náručí jako člověka, který prozřel a přitiskla ho k sobě celou láskou, kterou k němu chovám. Teď to nejde, ač to sebevíc bolí.

Štastníčku, má 18, už máš právo ho vykázat z bytu a věř, že mu tím jen pomůžeš. I sobě. Přeji Ti hodně síly