? - Diskuze a zkušenosti

Lupi » verka96 Whitton právě píše, že čím je duše zkušenější, tím volnější si dělá plán a vlastně si určí jen nějaké body, co by měla udělat a zbytek tralala jupajdá
A Vanek měl kamaráda, který měl tak pohodový a parádní život, že mu to nedalo a začal v tom šťourat a dopídili se, že měl takový masíčko hezkých pár životů, že se rozhodl, že si dá jeden odpočinkovej To se mi moc líbí a plánuju to rovněž! Nejlépe na Krétě, s veleodpočinkovými úseky na pláži Vai
No uznej!

Lupi » player Jestli je ovšem energii a informaci možný brát jako jakousi hmotu - ono se to asi prolíná a my si tam děláme čáry, abychom to snadněji uchopili.
Tuhle jsem četla, že "vědci zjistili" - no, tak že zjistili, že čas je defakto jen název pro řetězce příčin a následků.
Dodala bych, že pro mě je vnímání času dáno hladinou vlastní energie a jak ti ubejvá.

Lupi » player Taky ti přišla do cesty? To je velká vzácnost - vydavadelství, které ji vydalo, zaniklo krátce nato a tahle kniha putovala nějakýma spodníma kanálama, či co.
Já ji objevila u nás v knihovně a když jsem ji začala shánět, tak ani ťuk. Ale ani. Z knihovny vzápětí zmizela. Až po pár letech na mě vykoukla, že ji někdo prodává.
Už její vznik byl jednou jo, jednou ne......každopádně jsem ani z jednoho písmenka neměla pocit, že by si přidával, nebo dokonce vymejšlel.
Mmch, Marcel Vanek v jedné knize popisuje, jak už se chystal tak pěkně mimo inkarnace, ale na poslední chvíli se mu zachtělo, že v těle ještě bude užitečno, tak se vrátil. Tomu jsem to taky věřila.

LemmOny » verka96 to vše co popisuješ my spíš přijde jako pravidla definovaná člověkem nikoliv duší

verka96 Já bych řekla, proč se vrací duše? Protože si to sama před narozením vybrala, vybere si datum, kdy se narodí, jakým rodičům, do jakého místa, co hlavního má v životě zažít (takový stěžejní úkol), jestli bude mít děti a ty děti jsou si taky předem vybere, stejně tak životního partnera, kdy zemře. A pak se zase vrací "domů", kde neexistuje čas - jak píše player.
A celý horoskop je pak karma, tam jsou tyto důležité věci.
Stará duše, to jsem našla asi toto:
https://www.michaelovouceni.cz/star…

Když jsem dřív se o to zajímala, připadalo mi to hodně zajímavé... Teď už ani moc ne, ale dřív mě i napadla otázka, když má někdo horoskop fakt hnus a pak zemře, jestli ten okamžik a den úmrtí (stejně tak jako narození) jaký má význam, co říká... Jestli tam lze přečíst, zda došla duše v tom životě ke svému záměru, který původně měla...?

player » LemmOny Pravda je ta , že dle všeho , co se tam píše , tak v Bardu neexistuje čas. Čas podle všeho je jenom jistý stav hmoty - ale ta duše je mimohmotná entita. Nebo prostě - ono to jakási hmota je , ale není patrně z tohoto univerza.

player Doporučuji knihu o hypnotických regresích od Joela Whittona - Život mezi životy. Tam se o tom pojednává.

Shrnu ti tu myšlenku. Přijde nová duše sem na ten svět. A jede ... něco. Může žít lépe , či hůře , ale jako mladá vždy naseká nějaký maléry. Po smrti jdeš před komis , která ti doporučí další inkarnaci , abys po sobě ten chlívek uuklidil. Ale ty máš svobodnou vůli a i když si inkarnaci předem dopodrobna naplánuješ , tak vlastní vůlí se povětšinou odchýlíš a takhle to jde pořád a pořád , dokud karmu nevyčistíš - do osvícena. Poslední inkarnace už je většinou mimo vztahy a je zkrátka taková , že svítíš na cestu druhým. A teď - některý duše třeba zvládnou to osvícení laicky řečeno za pár. Inkarnují třeba sedmkrát a po sedmé už jsou osvícení. A pak už následuje buď vtup do toho světla nebo můžeš fungovat jako melouchář - to jest strážný anděl , kterýho údajně každá duše před znovuzrozením nafasuje. Ale některým hajzlíkům to zkrátka trvá , čistěj velmi pomalu , největší zla odkládají na budoucí inkarnace , takže jsem jdou třeba tisíckrát. A to jsou starý duše. Ale nevadí jim to. Líbí se jim v životech útrpných (či radostnějších).

Pokud teda budeme hypnotické regrese brát vážně. Pokud je to blábol , tak taky může být pravdou , že žádná duše není - jen mozkové neurony. To už je věcí víry.

LemmOny Ahoj,

já si myslím, že duše jako taková není něco, co bychom mohli vtěsnat do našeho rozměrového světa, kterého se týká i pravidlo stáří, či prostě jen začátku nebo konce. To jsou spíš pravidla našeho paradigma. Mám-li duši chápat jako něco nad rámec našeho vnímání(tak jak to nejeden duchovní prezentuje, tedy mimo rozumovou stránku věci, pak je paradoxem snažit se jí vnímat jako něco stárnoucího, či kolujícího ve vztahu k našemu vědomí,(tj. jediné možné vnímání tohoto světa) podléhajícímu našim, již výše popsaným smysluplným pravidlům.