Kompromisy - Diskuze a zkušenosti

Buddha/2 » dan162 Mírně bych se Sosnou polemizoval o tom, že vztah = kompromis, i když asi chápu jak to myslel. Můžu totiž udělat kompromis sám se sebou .
U tebe zas nechápu, co myslíš tím "vzdáleným rozumem" a "blízkými emocemi" - pro mě dost nepochopitelná perspektiva

Sosna zvlčelý » dan162 Požaduji kompromis!!! Nesouhlas jen s polovinou a já uznám, že ta polovina je kravina!
(Se dohodnem, né? )

dan162 » Sosna zvlčelý Výjimečně s tebou nesouhlasím, nebo spíš zúžím pojem kompromisu. Ano, každý vztah je vložení sebe, svého srdce někam ven, od partnerky přes zelináře ke sbírce známek, jen v různé míře. Kompromis pak vnímám jen jako jeden z postojů, a to přesně jako racionální (vzdálený) postoj při neshodě, jako rozhodnutí rozumu, zatímco přijetí nebo třeba hněv jako emocionální (blízké) postoje. Ve vztahu může být postojů nepřeberně, emocionálních i racionálních, nejen kompromisy a mohou být vztahy, kde žádný kompromis není přítomen.

dan162 » Klaret To mi říkal příbuzný, že jednou ročně vymetou z domu všechno, co je navíc, zamíří s kamarády na bazar a z výtěžku pak jdou všechny rodiny do hospody.

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A co uspořádat blešák . Škoda že u nás tolik nefrčí.

dan162 » Klaret I mne čeká vyklučit sklad plný harampádí, jako jsou mé knihy, dědečkovo rádio, rádoby starožitný telefon a temné skříně po babičce co se nedají přelakovat. Nechce se mi do toho, už dlouho, i zloději když byli návštěvou, tak pohrdli mými skvosty. Při každé návštěvě skladu uzavírám se sebou kompromis, že teda příště už to poletí, jsem s takovým kompromisem spokojen i nespokojen Takže do Pelhřimova ne, jen trochu pročistit od minulosti.

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vždyť já vím . Jsem jenom špitla
To je pech, tak to abych ty negativy z přelomu minulého století z Lido di Jesolo konečně vyhodila
Jedu se podívat do Pelhřimova, radši

dan162 » Klaret Hezké fotky z úžasné dovolené 1921 dnes nikoho nevzrušují, víš ? Možná kdybys vzala ty nejlepší barevné, dala je do černobíla a zvětšila kontrast, tak třeba, některé...

dan162 » player To mi zní dobře - kdo je sám sebou, promítá se často do svého okolí něčím tvořivým, takže dva takoví (když si sednou) to budou mít spolu dobré. Nejde-li o tvoření motivované nějakým problémem v sobě tedy.

player » dan162 Ano - jsem o tom přesvědčen. Jenže jeho motivací kromě sexuality musí být ne jenom konvenční - abych někoho měl - ale tvorba. Tvůrčí element. a dokonce - i když dva tvoří kyždý něco jiného , taky lze. Prostě - když si hrají.

Pak je jediným kompromisem , kdo zrovna bude hlídat haranťata - pokud je mají.

Ale takových párů moc není.

Nicméně - 2 mám přes plot. A oba milují totéž. Zahradu. Je to prostě nádhera, co tam oni tvoří , zatímco já zarůstám plevelem.


Na druhou stranu - zase není dogma , že ta tvůrčnost je vždycky zárukou dobrého spojení. Není. 2 x jsem si začal s muzikantkou - a dvakrát z toho byla dvouletka. I když velmi naplněná. Důvodem byla erotika , kdy si už těla neměla co nabídnout a v letech kolem třicítky to ještě je důvod. Dnes uř´ž bych nad tím možná (neslibuju) mávl rukou.

dan162 » player Aha, "slabší z páru, valí kompromisy 1:5" to popisuješ velmi přesně - závislost. Negativně orientované sepětí, bojiště, kde fakt jde o vítězství. Myslíš, že existuje i pozitivně orientované a taky hluboké sepětí partnerů ?

player » dan162 No - pro toho slabšího z páru teda rozhodně. Ten zavelí a nazdar , nebo valí kompromisy v poměru 1:5 , 1:10 a ještě si při tom leští ego. Děsný, děsný , děsný.

Středně sepjatí (takoví ti , co se vzájemně moc nestíhaj) na kompromisy nemaj moc příležitostí , ale ty se najdou.

Volný pár je nedělá. Když jeden něco dělat nechce , tak mu to ten druhej netlačí. Proč mu narušovat pocit jesho svébytnosti , že?

dan162 » player To je takhle seřazené jako gradace ? volné My, středně sepjaté My, kriminál (zcela sepjaté My) ?

dan162 » Buddha/2 Ahoj, těší mne, že tu nalézám zase ty příjemné známé tváře jako předtím.

Pěkně jsi to převyprávěl, moc hezky, a máš pravdu, je to pejsek s kočičkou. Hodně přesně takových vztahů vzniká tím, že podvědomí si přivolá partnera na řešení nějakého svého problému, který vědomí neřeší a který je třeba vyřešit, protože třeba ničí zdraví. První zavolaní lidé jsou k danému problému harmoničtí, později přicházejí ti konfliktní/napěťoví, v jinak parádním balení. Právě až tím rozdílem se daná oblast dostává do pozornosti vědomí. Tedy rozdílnost je v nějaké fázi vývoje správně, pejsek s kočičkou není chyba. Je pak asi potřeba mít komunikační kanál, aby vědomí se propojila náhradní cestou. Kompromisování (místo přijetí) je i tak samozřejmě blbě.

Ve vztahu stejných/podobných to je pak jiná káva, komunikační kanál je srdce a kompromisy neexistují.

dan162 » . Tahle tvá věta mi rezonuje v uších: "...v danou životní etapu jsem vždycky našla toho pravého." Ono to tak vlastně je vždycky - jen to neumíme vždy nebo včas pochopit nebo využít díky našim vlastním brzdám, rozhodnutím, omezením, bolístkám, zvykům...

Buddha/2 » dan162 Ahoj Dane .
Jak jsem tohle četl, vrátilo mě to k pohádce "Jak pejsek s kočičkou dělali dort" - v principu stejné řešení . Chyba není ani v pejskovi, ani v kočičce - oba chtějí dát to nejlepší. Chyba je v tom, že ty dvě "nejlepší" nejdou dohromady, protože pejsek a kočička jsou příliš rozdílní. A nerespektováním (i když třeba jen 50%) rozdílnosti vznikne kočkopes

dan162 » Klaret Myslím, že úplně každý chce nějaké MY, možná proto, že jsme (kolektivní) savci. Ale když zjistí, že to jaksi ono nenastalo, tak dřív či později použije nějaké rozhodnutí (vědomé nebo nevědomé), kterým to zazdí - od uzavření se přes únik po zlost. Ani nemusí si být vědom(a) že k rozhodnutí došlo, jen se chová jinak. Jeden tak ještě vidí My, chce vidět MY nebo ví že je možné se řešením problémů dostat k My, ale druhý už vidí dvě Já.

A napadlo mne k tomu docvaknutí, že kdo přemýšlí hlavou a ne srdcem, tak nestíhá hlavou to, co srdce ví hned. Deida píše cosi ve smyslu, že chlap potřebuje občas si odstup udělat, žít chvíli sám, aby to co nastřádal za poznání si utřídil, zapracoval - a díky tomu žil. Asi jo, asi by dost problémů vyřešil občasný odstup od partnerky. Jestli dominantně se naučit používat srdce, přejít do vnímání to si jistý nejsem - aby neztratil svůj základ a moc nezjinovatěl.

dan162 » vuvuzelka Ještě objevit proč ta přinasranost vzniká, to není kompromisem, ale nenaplněním něčeho v tobě, nějaké potřeby, možná těsné blízkosti, hlubokého propojení, rozdíl mezi představou / potřebou a realitou.

Jo to jsem taky slyšel, že to je chiméra - to že nikam nedojdeš je postoj mluvčího, jeho strach, že by nikam nedošel, nic o realitě.

Asi myslíme tottéž, fajn

dan162 » vuvuzelka Ano, trochu mi příklad kulhá a je to moc jednoduché. Taky samozřejmě koníčky a záliby mít čistě své je výborné. Tak to pozměním, že jde o chronickou situaci, že tak to mají v ostatních situacích zcela stejně, jsou oddělení, nepropojení, jedno zda se jedná o letní dovolenou nebo o nákup pohovky.

vuvuzelka » dan162 Když už jsi dal ten konkrétní příklad s fotbalem a s procházkou...

A co varianta, že prostě žena půjde na procházku a muž se bude dívat na fotbal? A ani jeden nebudou mít pocit, že je to tak špatně?
A pak si prostě doma skočej do náruče a vše je zalité sluncem

dan162 » vuvuzelka Jsem rád, že jsi něco napsala, potěšilo. Měl jsem obavu, že jsme téma ohnuli jinam.

Kompromis je smírné řešení střetu, který nekončí závislostí nebo vítězstvím jedné strany. Je to pokus o win-win přístup. Také to je báječná příležitost zjistit, proč je jediným použitým řešením střetu, zda by nešlo použít něco jiného, co vlastně komu brání, aby použil jiné řešení než je kompromis ? Jasně mohou i ve schématu 50/50 se poprat, hodit si korunou, zvolit střídačku, najít náhradu...Jiným řešením ale myslím přijetí původně nepřijatelného.

Chce to konkrétně, teoretizování mi nějak vadí, vymyslím něco. Třeba jde o nedělní odpoledne, ona chce na procházku a on na fotbal, a nechtějí přijmout ani jeden to, co chce ten druhý. Kompromis který nikoho nenadchne by mohl být "jdeme teda pěšky na druhý poločas fotbalu". Lze si určitě vybrat, jak takový kompromis budu hodnotit, když už ani ten neumím přijmout jako uspokojivý - vybírám si totiž, zda je to spíš poloviční zmar nebo poloviční uspokojení a tato hodnocení se sčítají. Takže se můžu oblafnout, že je vše happy nebo ničit že vše je trága, i když oboje není pravda. Kompromisy nepřinášejí šťastný vztah, ale žitelný, funkční, snesitelný, povětšinou "s benefity".

Nejlepší ale je, když oba vnímají, že jsou v pasti neměnného schématu "já pán ty pán, 50/50", že i když vcelku dosáhnou na to co chtějí, tak že i tak jim něco chybí. Kdyby to totiž tak oba vnímali, tak mohou poušť společně opustit. Vedou k tomu otázky: budu se jako chlap na původně nechtěné procházce plné plkání o nesmyslech nutně cítit zle a je ten fotbal opravdu tak důležitý a atraktivní ? Co s partnerkou taková procházka uvnitř dělá a proč ji tak moc potřebuje ? A na druhé straně u partnerky je fotbal fakt taková ztráta času a nesmysl, že ho nelze přijmout ? Jinak to dopadne výrokem: určitě, běž si kam potřebuješ (=na ten svůj xxx fotbal a já mezitím půjdu s Pištou Hufnáglem na procházku :-))

vuvuzelka » dan162 Néééé, já asi přesně potřebovala, abyste takovou diskuzi rozjeli

Mě prostě jen zajímalo, jak ho vnímáte... protože mně třeba přijde, že kompromisy přinášejí do vztahu tu nespokojenost jednoho nebo druhého, nebo spíš obou. A v tom dlouhodobém horizontu vztah, kde je mnoho kompromisů, ústupků, musí jít zákonitě do háje, protože prostě když jsem nespokojenej, frustrovanej, tak nemůžu bejt ani šťastnej...

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele :):):), který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Trochu jsme to šmejkli , ale stejně s námi nemluví ...

dan162 vuvuzelko, cos otázkou myslela ? Nezaplevelili jsme ti diskuzi jinam, než jsi chtěla ?

dan162 » :):):) Oponuji Mno to mne pobavilo, ta tvá chuť oponovat. Abys rozuměla, jedním z mých problémů je silné ego, to taky pořád oponuje, cpe se do záležitostí srdce kam nemá, chce vše kontrolovat, cpe druhým svá moudra, posuzuje místo prožívá, myslí na minulost a hodnotí negativně. No řekněme, že se lehce zjemnilo, jsem to přeci jen já a ne nějaké ego, nehodnotím ho nyní tak negativně, už nechci mít tolik pravdu a dokonalost, tolik netrčím v minulosti, nechci ani tak uznání, ale příčina je kdesi v emocích, nějaký emoční karambol, sám nevím ještě který.