Saturace potřeb vers. "dieta" a zocelování - Diskuze a zkušenosti

MG34 » Crumb Vysvětlení - vlastně už se částečně stalo ve výše uvedených příspěvcích - stagnace ve smyslu, jak ji tu probírám, dost souvisí se zapomínáním anebo s ukončením nějaké intenzivní činnosti.

Všechno bráno především z pohledu mozku - přestane se namáhat, tak stagnuje. Zapomínání to může dočasně "řešit" - činnosti se musí znovu opakovat, takže stagnace nehrozí, ale bez zapomínání by mozek mohl pokročit do vyšších levelů a provádět složitejší činnosti (=nestagnoval by).

Povznesení nad saturaci potřeb také jednou "skončí" a povede ke stagnaci, to je jasné. Ta spokojenost ... pomiňme ji úplně, tu jsem tam nenapsal dobře, vztahujme to všechno čistě jen na stagnaci.

Jak píšeš, co řada lidí má a nemá - to mne právě vede k nějakému archetypálnímu pohledu na věc.

ad) "Vezmu-li jako pracovní hypotézu ... pak člověk vlastně nemá důvod povznášet se" - to právě není pravda - beru to z pohledu mozku a je to pragmatické - mozek nesmí zahálet - zahálku si může dovolit maximálnětak když je jisté, že do smrti moc času nezbývá... od mozku (a duševního zdraví) se všechno odvíjí...

jinak ty spisy a jedinci, co něco údajně... řeknu ti to takhle, když něco (přímého) na toto téma napíšu já, tak to má asitak stejnou váhu jako cokoliv jiného od kohokoliv - jinými slovy úplně všichni vaříme z vody...

Crumb » onka Stagnace - stejně jako jiné situace, stavy atd. - mají tendenci opakovat se v určitých intervalech i v životech jedinců s konzervativním přístupem k životu.

Najdise.cz » Crumb Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele onka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jak Vám do cyklického pohledu na stagnaci zapadá konzervativní přístup k životu ( např." tohle znám, v tom se cítím bezpečně " )?

P.S. Mám na mysli v životě člověka

Crumb » Buh je tlak Dobrý postřeh. I ve "stojatých vodách" se pořád něco děje. Cyklický pohled na stagnaci je určitě zajímavý. Právě jsem dokončil tlustopis o cykličnosti určitých jevů v životech jednotlivců a ve světovém dění (mělo by to vyjít ještě v tomto roce). Spadají do toho i cyklicky se opakující stagnace.

Najdise.cz » Crumb Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ke stagnaci ještě přidám jeden pohled, a sice cyklický.

přítomnost lze zažít jako stav bezčasovosti, nekonečnosti.
v dlouhohodobém (opakovaném) měřítku ji lze ale zažívat i cyklicky, jako nástup, eskalaci a ústup jednotlivých vln energie. nabití, eskalaci a vyčerpání cyklu.

z tohoto pohledu pak ale stagnace ve smyslu "zastavení, uváznutí nebo ustrnutí nějaké činnosti, nějakého děje nebo vývoje" neexistuje.

spíš bych ji popsal jako fázi vybití, vyčerpání, která je ale jen přípravnou fází na další nabití.

Crumb Možná by bylo dobré upřesnit, co přesně je v tomto tématu myšleno stagnací. V úvodu je řečeno, že "na jednu stranu je sice pěkné, že člověk si svoje potřeby nějak saturuje a tím pádem žije spokojeně, ale zase na druhou stranu je v tom velký kámen úrazu - stagnace". Zde by asi bylo dobré uvést, co stagnuje ve fázi spokojeného saturování potřeb.

Stagnace značí zastavení, uváznutí nebo ustrnutí nějaké činnosti, nějakého děje nebo vývoje (výraz pochází z latinského "stagno, stagnare" = tvořit stojatou vodu; slovo "stagnum" označovalo stojatou vodu, kaluž, močál, tůň, bažinu, také rybník, jezero). V průběhu spokojeného saturování určitých potřeb může stagnovat saturování jiných potřeb. To by ale zase mohlo vylučovat spokojený život. Stagnovat může všelicos, i saturování potřeb. V procesu naplňování nějaké potřeby se mohou vyskytnout překážky, díky nimž se toto naplňování (saturování) může dostat do "stojatých vod", může uváznout, ustrnout. Po odstranění překážky však může saturování potřeby pokračovat.

Dále je tu otázka, jestli je možné žít spokojeně bez saturace potřeb ("jestli totiž není lepší se nad ty potřeby zkoušet povznést a vyvinout se tak, aby bylo možné žít spokojeně i bez jejich saturace"). Asi nelze žít spokojeně bez saturace všech potřeb. Bez některých potřeb se ale spokojeně žít dá. Je to ovšem individuální. Řada lidí určité potřeby vůbec nemá. Někoho zase určitá potřeba přestane bavit a začne ho zajímat jiná apod. To saturování potřeb, které má mít za následek stagnaci, by se možná hodilo do diskuze o duchovním vývoji. Stagnace by tu mohla být pojata např. jako ustrnutí v duchovním vývoji vinou saturování hmotných potřeb.

To mě přivádí k příkladu oněch partnerů, kteří spolu spokojeně žili od doby, co se poznali, až do smrti. Myslím, že i v tomto případě, šlo o naplnění dočasné - přesněji o naplnění mající počátek a konec. Je pravda, že jejich potřeba žít spokojeně s partnerem až do smrti se od doby, co se poznali, kontinuálně naplňovala, společnou smrtí však tato potřeba došla naplnění, skončila. Snad by bylo lepší nazvat tuto potřebu "dlouhodobou". Možná ale tato potřeba přešla na duchovní úroveň, do duchovního světa. Je možné, že duše těch dvou pokračují ve svém partnerství i po smrti a že v něm mohou setrvat na věky věků. Pak bych to viděl jako trvalé naplnění potřeby.

Vracím se ještě k té otázce, jestli není lepší se nad potřeby povznést a vyvinout se tak, aby bylo možné žít spokojeně i bez jejich saturace.
Vezmu-li jako pracovní hypotézu názor, že každý má jenom jeden život, že každý je jenom dočasným elektrochemickým procesem bez duše, která by po tělesné smrti někam putovala, že není žádný duchovní svět, že neexistuje žádná reinkarnace, žádné duchovní cíle atd., pak člověk vlastně nemá důvod povznášet se nad své potřeby, držet nějakou "dietu", v něčem se omezovat, něco si odpírat apod. - pokud ovšem některé z jeho potřeb nekolidují s jinými jeho potřebami (považovanými např. za významnější), pokud neohrožují jeho zdraví, nehrozí mu kriminálem apod. Z duchovního hlediska může být ale uspokojování některých potřeb problematické. O tom nás informují různé duchovní spisy a také jedinci, kteří údajně navštívili duchovní svět.

MG34 » Crumb "Otázka je, kolik rodinných typů se zálibou v dobrém jídle, s velkou rodinou a dobrou kuchařkou si opravdu žije spokojený život"

ne, takto to nestavím - v mých příkladech předpokládám, že si nějaké vedlejší důsledky pohlídají - jediný vedlejší důsledek, který zde beru v úvahu, je právě ta stagnace


"Saturace (nasycení) - či ukojení/naplnění - našich potřeb je dočasné."

to nemusí být vždy pravda - když se budu držet příkladu partnerů, kteří žili tím svým partnerstvím, tak si vezmu např. ty známé případy, kdy se chytnou za ruce a zemřou společně - tedy jejich naplnění potřeby bylo trvalé - od té doby, co se poznali, až do smrti - tzn. v takovém případě se nic nestřídalo - prostě to naplňovali kontinuálně až do konce

nemám k tomu, ale zatím žádný závěr - jestli je to tak dobře nebo špatně, dokonce i když to "dopadne"

Jinak díky za poslední odstavec - ten sem rozhodně patří, ale zase - nemám k tomu zatím žádný závěr - jestli je to tak dobře nebo špatně.

Crumb Otázka je, kolik rodinných typů se zálibou v dobrém jídle, s velkou rodinou a dobrou kuchařkou si opravdu žije spokojený život, nebo kolik samotářů se zálibou v zahradničení, s malým domem a velkou zahradou žije opravdu spokojeně. Rodinný typ se zálibou v dobrém jídle může mít cukrovku, vředy atd., zahrádkář zase může být trápen bolestmi zad apod. Asi by se to mělo podchytit statisticky.

Saturace (nasycení) - či ukojení/naplnění - našich potřeb je dočasné. Trvalé uspokojení nám není nikdy údělem. Jsme provázeni neuspokojením z toho, čím jsme, co prožíváme a co máme. Je pro nás frustrující nezískat, co bychom si přáli, je pro nás frustrující bát se o to, co jsme získali. Kromě dočasných období pohody při splnění nějakého dílčího přání či snu téměř neustále vzhlížíme k dosažení něčeho slibného v budoucnosti nebo se nostalgicky ohlížíme po nenávratně zmizelé minulosti. Jsme také často stíháni různými radami osudu, nemocemi, ztrátami v rodině a na majetku, zhroucením životního díla apod. Saturace (nasycení) a stagnace (zastavení, uváznutí, ustrnutí) nás provázejí po celý život.

Nápad povznést se nad potřeby a žít spokojeně bez saturací, stagnací atd. dostali lidé už v dávnověku. Různé metody, jak takové spokojenosti dosáhnout, vyvinuli a praktikovali např. indičtí jogíni, různí asketové, mystikové atd. Většina lidí ale nemá v úmyslu povznášet se nad své potřeby, takže saturace a stagnace se u nich budou i nadále střídat a prolínat. Jsou s tím většinou smířeni, berou to jako přirozený běh věcí, který k životu prostě patří.