Jsi můj vnitřní hlasříkáš - vem to ďasna mé co kdybyprohry a pochybyDo snů šeptáš mije to za námina tvé slzy lékje můj začátekTvé okno do víryje jak pel motýlípochopit to - sotvajsi vítr a já kotvaTisíc let už víšže je to se mnou křížjsem děj bez jménatvá za trest odměna
Melody Pond
» karamel
Budím se s myšlenkou že snad ještě sním to místo úžasné domovem je mým mí milí vzdálení jsou v duchu blízko mně já úsměv probudím a všecko...zase jde...
karamel
Trápím se myšlenkou,kdykoli začnu snít, kolik je krásných míst,v kterých mi nelze žít, na lidi myslívám po kterých stěží jen, sklouzne můj něžný zrak,jako by okouzlen, na úsměvy na tvářích,beze mě uschlý květ, já bez těch úsměvů mohla jsem zešílet.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.