uprostřed temna bílý mrakrozkvetlý květ vzduchem plujícípod sněhem umírá vlčí mákjak nádech jara v tvém květnu spícíduše tvá bezbřehá v lásce toužící pohled tvých oči se mnou loučí se jak spanilá víla prosebně plačícíze strachu z konce pokaždé chvěješ sev ledové vločce zářícíodráží zima svůj ledový leskstříbrné paprsky měsíce tančícív slzách tvých mění se v třpytivý steskohnivá srdce, v lásku věřícípomalu loučí se ve věčném tichukdyž den krátí se na úkor nekonečné nociv jediném mrazivém okamžkuna rtech se chvějí slova nevyřčená a v noci pláč, jež končí až za svítánítouha být s tebou je tak skutečná a věčnájak při pohledu do tmy v jediném přáníchci navždy být s tebou, být tvým dnemco nezná již slunečného koncechtěl bych být splněným, tvým netajnějším snempřeji si navždy dát ti své srdce
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)