uprostřed temna bílý mrakrozkvetlý květ vzduchem plujícípod sněhem umírá vlčí mákjak nádech jara v tvém květnu spícíduše tvá bezbřehá v lásce toužící pohled tvých oči se mnou loučí se jak spanilá víla prosebně plačícíze strachu z konce pokaždé chvěješ sev ledové vločce zářícíodráží zima svůj ledový leskstříbrné paprsky měsíce tančícív slzách tvých mění se v třpytivý steskohnivá srdce, v lásku věřícípomalu loučí se ve věčném tichukdyž den krátí se na úkor nekonečné nociv jediném mrazivém okamžkuna rtech se chvějí slova nevyřčená a v noci pláč, jež končí až za svítánítouha být s tebou je tak skutečná a věčnájak při pohledu do tmy v jediném přáníchci navždy být s tebou, být tvým dnemco nezná již slunečného koncechtěl bych být splněným, tvým netajnějším snempřeji si navždy dát ti své srdce
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
Brid Hopki
Obávám se, že jsi mnohem lepší básník, než jsme se odvážili doufat...mohl bys to vydávat, šlo by to na dračku, myslím, že tohle chtějí slyšet všechny holky, ženy...fakt to umíš....