Do noci, jež halí svou tmou celý krajmrazem se třpytí stříbrná smrtv keři se choulí,v duši naříkajchlapec k dívce tulí se nazí v přestrojení, prochladlí na kost, navzájem hřejou setělo se tiskne k těluv obětí spolu ..zima je pomalu zabijí zahnaní úzkostí, zamčeni v rohusnaží se alespoň modlit k bohuv poslední, jediné nadějiledový vítr naráží do skalvše kolem zaniká mrazem, dívka usínáchlapec však o život boj nevzdaldo nebe z posledních sil zrak svůj upíná"Když tedy jeden z nás musí odejít,k bohu svým srdcem beze slov promluvilvem si můj živto a jí nech jítOna je vše! ..můj život, i jeho cíl."..prosím
Rotan
Máro báseň je to krásná...jiná Jen ty otázky pod ní Co je větší oběť Až jednou dojdeš k tomu ,že budeš prosit a to ti opravdu nepřeju.Zjistíš,že otázky a odpovědi nemají vůbec žádnou cenu...jen to,co v té chvíli cítíš a co ze srdce děláš,bez rozmýšlení. V každém případě je to nemilá zkušenost a nepřeju jí ani tobě a ani nikomu jinému.