povídka přidej se také - Diskuze a zkušenosti

Artep » Argyll No já dokážu krom manuálu a příruček přečíst cokoliv , ale takový přeslazený .....cosi.....no jak to mám napsat?...no to mě fakt dostalo,

Tarantino zdaleka né, takhle nám Playa nastavil závěr kterého bychom se podle něj měli držet ,ale mě se ten konec nelíbí takový jakýsi psychopatický , tohle se děje fakt jen v brožurách pod lampou

Najdise.cz » Artep Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
´
Já k tomu dodám, že na části od Pláji se mi navazovalo asi jako na slona v porcelánu. Člověk nevěděl jaká další "pravděpodobná" katastrofa se odehraje v jeho následující smyčce. A ty skoky v čase! Jako kdyby Tarantino přesedlal na červenou knihovnu.

Artep » player No to si děláš kozy né?? Co to prosím tě píšeš?? Ježííííš společná dovolená a v Egyptě? No jéje, Playo tohle je divný, copak bys jel takhle na dovču?? brrrrrrrrrr a co sakra ten sladkej konec?? to není normální, nejdřív ho necháš chudáka slítnout s výtahem a pak ho pošleš s fyzioterapeutem a se třemi protézami na dovču a to ještě s bejvalkou ..... bože to je tak dojemné,citlivé,červenééééééééééééé



tys nastydl viď?

Najdise.cz » Argyll Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Odešli.

V televizi běželo zpravodajství, nejspíš CNN. Nevnímal a hlavou se mu neustále honila ta myšlenka:

"Na tomto světě je mnoho tajemství, o nichž nemáte ani páru!"

Rozhodl se, že přepne program. V televizi i v mozku. Po jeho pravici stál pár berlí. Ještě je nezkoušel, od té nehody ještě nestál na vlastních nohách, ačkoli už to byla jen jedna noha. Tu amputovanou jakoby stále cítil, i když se mu neustále připomínala tupá bolest.

"Dobroš, jdem na to!"

Odhodil peřinu, na moment zkontroloval zodpovědně zafáčovaný pahýl a vztáhnul ruce po berlích. Po prvním pokusu o pohyb pochopil, že musí více přenášet váhu na levou polovinu těla, že důležitý je poměr mezi pravou berlí a zbývající nohou. Byl opatrný a díky tomu jeho snaha přinášela ovoce. "Došel" si k oknu a pohlédl ven na zelené stromořadí a benzínku za ním. Kupodivu - byl to královský pocit. Dokázal to.

"Mě nikdo nedostane! Odteď už ne!"

Vtom si uvědomil, že se mu chce zoufale močit. Skvělá výzva! Už žádný bažant, ale civilizované WC, tak, jak to má být. Dobelhal se na chodbu, posléze na WC, vykonal potřebu a zpáteční cestou si všimnul automatu na kafe. Dostal chuť na capuccino. Nemocniční chodbou v ten moment procházela sestřička Polanská. Uvědomil si, že už na capuccino vlastně nemá chuť. Za chůze se usmála. Upřímně.

"Hezky! Takhle se mi líbíte! Jak bylo u Stalingradu?"

Prosvištěla kolem, takže nestihl opětovat její ostrovtip. Ani nevěděl jak, ale už zase ležel ve své posteli a sledoval Ordinaci v Růžové zahradě.

"Bože, to je píčovina!"

Naštěstí se roznášely večeře. Byly dalmátské čufty s rýží. Samozřejmě - donesené slečnou Polanskou.

"Proč děláte tuhle práci?"

zeptal se, když byla na odchodu, takže se ve dveřích zastavila a dveře zavřela. Pustila vozík s dalmátskými čufty.

"Šťabajzna jako vy by mohla tímto momentem svištět v Porši po boku pohlednýho milionářskýho synka. Mohla by mít vlastní modelingovou agenturu, vlastní právní kancelář, vlastní jachtu, vlastní okruh milenců. Jste krásná a chytrá, tak proč nemocnice?"

Stejně tak jako ráno - došla před jeho postel, rozkročila se a zapřela svůj pohled do jeho očí.

"Pane Nitrophanosi, mám dojem, že jste mne trochu podcenil. Nevím jestli na tomto světě raději vlastníte, nebo žijete. Já si hloubku a krásu života uvědomuji tváří v tvář lidské bolesti, utrpení, díky jejich nemoci, špíně a bídě. A co vy?"

player » Artep PO DVOU LETECH a TŘECH MĚSÍCÍCH.

2 páry seděli na terase egyptského hotelu Golden 5 v Hurghadě.
"Nepůjdem si zaplavat?" prohodila Milena a Zdeněk hned vstal a šáhl na zábradlí po osušce a palvkách.
Se zalíbením se díval fyzioterapeut Dan,jak oba na protézách chodí.Zvládli to oba bravůrně a v jeho Kladrubech našli svoje štěstí.
Když odešli,řekla mu:"Dane,vidíš tu šílenou sílu osudu a boží vůle?Čtyři nešťastní a opuštění lidé se dopracovali díky dvěma tragédiím do krásného žití".
Dan se k ní nahnul a dlouze se políbili.Bylo jim krásně všem čtyřem.
"Chci ti něco říct.Myslím,že je nejvyšší
čas,abychom se kapku rozrostli."
Pak se také zvedli,ale plavat nešli.

Najdise.cz » Argyll Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
"Vaše simka, mladý muži!", odvětil primář, když vtisknul jeho simkartu do jeho dlaně.

Zjev toho chlapa v něm vzbudil úctu. Vyhlížel jako starozákonní patriarcha orámovaný brýlemi a sluchátky.
Zdeněk pochopil, že nevzít si svou simku z rukou onoho muže by se rovnalo urážce.

"Prý jste nám tu po ránu dělal rotyku!"

Mlčel.

"Na slečnu Polanskou to udělalo dojem. Něco vám na ní prozradím: má ráda rychlá auta."

Samozřejmě mu ihned došlo, že se svou amputovanou pravačkou nemá na plyn a brzdu nárok.

"Bla bla bla... Při vší úctě, doktore: je tohle nějakej mě dosud neznámej druh terapie? Máte v záloze nějakou fešnější asistentku?"

"To ne," řekl doktor Goldstein.
"Ale doporučuji vám jít na rehabilitaci."

"Proč?"

"Mladý muži, na tomto světě je mnoho tajemství, o nichž nemáte ani páru!"

Artep » Artep Po rozhovoru s fyzioterapeutem uběhl nějaký ten měsíc a Milena se pomalu začala smiřovat se skutečností. Odvezli jí z nemocničního pokoje do malé vilky kde měli jednolůžkové pokoje s nadstandardní péči, vše hradila její pojišťovna. Z platu který dostávala ve svém zaměstnání jako finanční ředitelka Jobstartu si mohla dovolit platit zdravotní pojištění , které se ji vyplatilo. Ironie osudu, letmo si pamatovala jak spěchala z práce domů kde na ní čekali rodiče a narozeninovým dortem. už nedorazila, při vjezdu na dálnici do ní najel kamion a přimáčkl její Ford Focus ke svodidlům, probudila se až v nemocnici kde ji řekli ,že měla velké štěstí a bude žít, ale přišla o obě nohy!
Nyní si chystala plavky, ..za 15minut mám být dole, Michal její fyzioterapeut se kterým se spřátelila ji čeká a budou dnes cvičit ve vodě, tuhle část rehabilitace si oblíbila, byla náročná, ale cítila jak jí pomáhá, za ten jeden měsíc se naučila se z části starat o sebe, oblékla se sama, vlezla si do vozíku také sama a už to pro ní tak náročné nebylo, denním cvičením jí posílili ruce a psychicky se cítila mnohem líp. Sedla si, nasadila dřeváky(nohy- říkala jim tak) a vyrazila, ještě zapomněla v pokoji ručník, vrátila se pro něj a pak konečně vyrazila.
Přijela dolů kde na ní Michal už čekal.
..Ahoj jak se dnes máte? Ooo výborně děkuji za optání koupila jsem si nové boty! Dlaní pleskla do stehen, Michal se usmál. ...Máte dobrou náladu to je fajn, dnes to budeme potřebovat. Koukla na něj a ...děje se něco? Né nic se neděje Mileno jen dnes to cvičení trošku protáhneme, nejen plavání ale dáme si i posilovnu, jo Mileno na bazénu nebudeme sami .
Měl pravdu bylo tam pár lidí a jejich ošetřovatelé,koukla na Michala ten ji zmáčkl rameno v povzbuzujícím gestu ,usmál se a řekl..bude to fajn, odvahu děvče, mrkl jedním okem a Milenu to opravdu povzbudilo. Dojela k lavičce kde odložila své věci, dřeváky uvolnila a položila vedle vozíku,počkala na Michala který ji pomohl z vozíku a posadil ji na okraj velkého bazénu. ..Hned přijdu,omluvil se Michal a odešel k jednomu ošetřovateli,který na něj mávl.
Cítila se dobře, měla opravdu fajn náladu a těšila se až si zaplave.
Otevřely se dveře a na vozíku vjel chlapík, koukala na něj, ještě nikdy jej tady ani v parku neviděla, byl pohledný. Sledovala jak zápasí se svým vozíkem a jak z něj neohrabaně leze dolů a po schůdkách seskakuje do bazénu. Usmála se.
.."Jaký to je?"
"Jde o zvyk."
"Zdenda."
"Milena.Autohavárka?"
"Výtah."
"Fíha!Dvanáctý.chichi,ne to už bys tu nebyl.Zkusím uhodnout.Druhý?"
"Čtvrtý.Ale prdlo to trochu níž."
A oba se rozesmáli.
Líbil se jí, nebyl tak velký jako Michal, neměl ani tak široké ramena jako on, ale byl velice milý a ten úsměv, krásný široký a srdečný. Vyprávěl ji nějakou historku , kterou vůbec nevnímala jen sledovala jeho rty jak se pohybují a jeho zelené oči které jí fascinovali.
... Usmála se ničemu a zbystřila pozornost tomu co říká, vyprávěl ji něco o dnešním obědě, smála se jak vyprávěl že hledal v dnešní hrachovce hrách. ....Byla to nějaká zelená čajová břečka, myslím že to vážně hrachovka nebyla, co si o tom myslíte?
..Nemyslím,nevím, já takový oběd neměla bydlím v zadní vilce která je mimo nemocnici, má i samostatnou kuchyň s jídelnou kde se vaří jiná strava, je to pro lidi co už jsou tady déle a nepotřebují takový zdravotnický dohled.Usmála se a cítila se zvláštně. ..Sledovala jeho tvář, která se v okamžiku kdy to dořekla změnila v údiv. Cooo vy chcete říct, že jste neměla tu náramnou hrachovou polévku?? No to je velká škoda, mohla jste se na hodinku zabavit hledáním alespoň jedné kuličky. Smál se a ona se smála s ním. Né měla jsem vývar a zeleninový salát s plátkem kuřecího. ..Kde jste to říkala, že bydlíte?? Rozchechtala se a on na ni mrkl jedním okem a ..můžu vás zítra doprovodit na oběd?? To Milenu rozesmálo ještě víc a pobaveně odpověděla , můžete to zkusit , ..platí! ..Zítra kolem 12:00 ok? Ok!
Michal se k nim blížil a Zdeněk se rozloučil, mrkl pravým okem a dodal tak zítra na obědě. Kývla hlavou a usmála se, v tom dorazil Michal. ..V pořádku? ..Jistě , ano !..Pojďme pustíme se do toho. fajn, tak jo,kolik těch bazénu dneska bude? Michal jí pomohl do vody a ona si zatím nasadila brýle. myslím že dnes jich stačí 8. Ok 8x tam , zpět. Jdu na to!
....

Najdise.cz » Argyll Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Když opustila místnost, vydechl. Zvláštním způsobem, snad jako by se mu ulevilo. Jako by se z něj stal malý rošťák, který chce něco "podniknout". Ale bohužel neměl moc na výběr. Díky tomu začal opět přemýšlet.
Co to bylo za konverzaci?
Co je ta sestřička zač?
Co to vlastně všechno má znamenat?

"Kurva, to snad né! Já se snad poprvý v životě odvázal!"

A pak jej něco napadlo. Vzal z nočního stolku svůj mobil, od včerejší příhody ve výtahu vypnutý. Vzpomněl si na "Odpusť, miluji tě" a začal se smát. Na celé kolo.
Jeho vnitřní dialog posléze vypadal asi tak:

"Celý ty měsíce jsem dřel jako Mongol jen aby jsme ten byt mohli odkoupit do osobního vlastnictví. Abychom mohli být spolu a nemuseli platit ty nekřesťanský nájmy. Vlastně jí nic nevyčítám. Oba jsme se stali obětmi našeho snu o společném životě. Když ona chce distanc, má ho mít. Já mám teďka ten svůj, ten svůj a bez nohy. A proto na to seru. Mobil nezapnu. Když to tak vezmu - muselo se tam nashromáždˇit mnoho zajímavého materiálu. Hlavně z práce. A tak pálím první most."

Vzal svůj mobilní telefon a prudce jím mrštil o zeď. Rozlétnul se na své komponenty odmocněné dvěma. První krok ke svobodě.
Poté si konečně pustil televizi. Dávali Sabrinu, malou čarodějnici. Pustil to z hlavy a uvažoval dál.

Artep » player Paní Jandáčková vstaňte konečně z toho lůžka a běžte na rehabilitaci!
...Milena se otočila směrem k oknu a koukla na sestru která zrovna chystala nové lůžko pro dalšího mrzáka. Cccccccc nechci jít na rehabilitaci a nechci ani lézt z postele, je mi tu dobře!
..Je vám tu dobře? No jak by né když jste celý dny zalezlá na pokoji a nic nemusíte dělat, je ale potřeba , aby jste se zvedla a šla dolů do bazénu a nechala si pomoct!
....Sakra šla? Šla? Co to tady na mě zkoušíte? Co je vám do toho?? Milá sestřičko , já už nikdy nikam nedojdu!!! A vy se starejte o tu vaši postel a mě dejte laskavě pokoj!!
...Do pokoje vstoupil Fyzioterapeut, který jí dostal na starosti. Byl to krásný chlap ve věku tak 35 let, plavé vlasy a modré oči jako letní obloha. .. Tak paní Jandáčková když nejde Mohamed k hoře musí hora k Mohamedovi , usmál se a přistoupil k lůžku!
..Cítila se trapně....Proč jste přišel?
Přišel jsem si povykládat obtěžuji vás?
Ne! Myslím, že né, předem říkám, že nechci žádnou rehabilitaci a nechci ani ty dřevěný nohy co jsou tam pod oknem hozený!
..Dobře, pojďme si tedy jen promluvit.Je tu hrozně dusno , pojďme spolu ven do zahrady, svítí tam sluníčko, je teplo a bude se nám volněji vykládat. ..Nečekal na její souhlas, z věšáku podal župan, který tam měla přehozený, od dveří vyjel s kolečkovým křeslem , který přisunul blízko postele a kývl na Milenu.. no?
..Milena na něj civěla a celá oněmělá nevěděla co má dělat....... ale já, ale já se na to zatracený křeslo nedostanu nemám nohy víte??!!
Vím tak vám ukážu jak si bez těch noh poradíte sama ok?
Milena konečně dosedla do křesla , celá udýchaná, tváře červené, ruce se jí třásly, nikdy by netušila že to může být tak náročné!
Vyjeli ven, bylo opravdu teploučko, ptáci cvrlikali a ona ucítila vůni růží co rostly podél cesty. ..Je krásně, měl jste pravdu, o čem se mnou chcete mluvit??
Usmál se odbočil s kolečkovým křeslem na vedlejší cestu až dojeli k lavičce kde si sedl a otočil Milenu směr k parku .
....

Najdise.cz » Argyll Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
====POSTRANNÍ DĚJOVÁ LINIE, POKRAČOVÁNÍ====

"Je všechno v pořádku?"

Vzpamatoval se a odpálil:

"No jasně, jak vidíte, připravuju se na paralympiádu. A teď zavřete zvenku!"

Nevšímala si jeho sarkasmu, překročila chleba s paštikou. Došla před jeho postel, otočila se k němu tváří v tvář a pevně se rozkročila. Vodopád černých vlasů na konci mírně zvlněných, velké a tklivé tmavomodré oči, vysoké čelo a vůbec - tvar obličeje jako z nějaké ikony panny Marie, bledá přejemná porcelánová pleť. A níž? Mezi dvěma velikými ňadry zakrytými modrou sesterskou blůzkou se černala doktorská sluchátka. Byla mírně nakloněná v bedrech, což její vizáži dodalo zvláštní rajc. (...Jenom netušil odkdy sestřičky nosí sluchátka...)

"Takže další chytrák, co mě tu bude jebat? Poslouchej, pako, žádnej bažant, nebudu po tobě vynášet chcanky jako po ostatních. Dostaneš berle a dojdeš si na hajzl sám."

Poprvé od včerejška se pousmál, líbila se mu. Se vším všudy.

"Nuže, sestři, vzhledem k vaší míře soucitu s vašimi pacienty bych přeci jen ocenil trochu soukromí a rád bych si...", nahmatal ovladač, "...pustil telku. Zpravodajství z Afghánistánu mi po vašem ántré udělá dobře."

"Poslouchejte, pane Zdeňku Ischiasi - nebo jak zní ten váš stupidní pseudonym - na vás je soucitu škoda. Mám tady na oddělení lidi, kteří trpí mnohem víc, ale nenadělají při tom zdaleka tolik kraválu."

Přiblížila se k němu z boku nemocniční postele a razantním pohybem odkryla deku. Pod jeho spodkami uviděla výsledek jeho mimovolné ranní erekce. Koketně prohlásila:

"No vida, pane Zdeněk. Nohu vám sice uřízli, ale varlata nikoli. Tak si toho važte!"

Ztuhnul a velice dlouze, zkoumavě, soustředěně a nikoli bez sympatií se jí zahleděl do očí.

"Dobře ty... bosorko. A teď dones panáka. Nudím se."

Ušklíbla se, ledabyle na něj odhodila deku a s nezúčastněným výrazem se jala uklízet paštiky, chleby a vajíčka.

Artep » Tyna_Tynka Vyšla do 4 patra panelového domu, k těm známým dveřím, vytáhla klíče a po paměti hned našla správný klíč. Otevřela dveře, nejdříve ji zatuchlý pach zavřeného bytu praštil do nosu, ale vstoupila a hned se vydala otevřít všechny okna k vyvětrání. Procházela celým bytem jako by tam byla prvně, krůček za krůčkem prohlížela všechen nábytek, obrazy, kytky. Cítila neskutečný stesk. Bylo ji mizerně, trošku se jí zatočila hlava, sedla si na gauč a zavřela oči.
...Viděla jsem ho, klidně si splýval na vodě s jednou nohou, ta druhá nebyla vidět, jako by byla pokrčená, nic se na něm nezměnilo,snad jen trošku pohubl, co jsem čekala, je hezký, pořád má ten nádherný široký úsměv co umí zahřát u srdce.Uvědomila si , že jej stále miluje, né sice tou láskou jako dřív , ale stejně hluboce. Prožili spolu takový čas,je mu vděčná za vše co pro ni kdy udělal, za to jak ji nechal odejít , aby se našla a ona mu to musí nyní vrátit. Sundala si svetřík z kabely začala vytahovat věci které si sebou vzala, uložila je do jedné skříně na poličku, převlékla se do tepláků a pustila se do úklidu. Utřela prach, vysála,převlékla postel ,zalila kytky,umyla zbytek nádobí a uvařila si kafe. Sedla do gauče, pustila televizi, kterou stejně nevnímala.
... ty oči, ty oči které ji chytly hned jak vstoupila do haly s bazénem. Mohlo mu být o pár let víc než jí, plavé vlasy měl krátce střižené, jeho ramena byla široká , širší než měl Zdeněk,i z té dálky si všimla jeho velkých rukou, opět se jí v pod bříšku vše stáhlo, zalilo jí horko. .......Musím se soustředit na jiné věci. Zítra zajedu za Zdeňkem a poptám se co potřebuje a co je třeba vyřídit.

..

Tyna_Tynka » player Zdeněk byl jako omámený.
Tak přece přišla. Je krásná. Zatraceně krásná.
V mysli se mu vynořil obraz, jak ji něžně svírá v náručí.
Střih.
Co budu dělat? Nesmí vidět pahýl!
V tom se ozval ošetřovatel: "Tak pane Nitrophanosi, pro dnešek by to mohlo stačit, už můžete z vody."
To snad ne, zrovna teď! Ten chlap má snad nadpřirozenou schopnost v pravý čas všechno zpackat.
Bylo mu z toho na zvracení.
"Ještě bych tu chvíli zůstal, uvolňuje mě to."
Podíval se na svou ženu.
"Přijď radši někdy jindy, až budu na pokoji."
Budu na tebe čekat - to si jen domyslel.

Vyšla z rozlehlé nemocničniční haly a vydala se "domů" k jejich paneláku. Snad ho vnímala jako svědka jejich utrpení, jako jejich dávného přítele, a chtěla, aby k ní jeho stěny promluvily uklidňující známou melodií.
Zdeněk asi neměl z mé návštěvy radost, pomyslela si. Cítila, jak se jí do očí začínají drát slzy.
V tom si vzpomněla na uhrančivý pohled ošetřovatele...

player » Artep Komplex v Kladrubech ji přivítal jakýmsi uklidňujícím tichem.
"Kde leží Zdeněk Nitrophanos,prosím?"
"Momentík...druhé patro,pokoj 2."
Vyjela výtahem.Ve dvojce ležel pod dekou postarší pán.
"Prosím,pan Zdeněk tu není?"
"Je v bazénu.Sjeďte do suterénu.Můžete tam.Je tam se svým rehabilitářem."
Sjela do suterénu.Najednou na ni padla ohromná tíseň.jak se má chovat?Nese nějaký díl viny?Co ucítí?soucit?Lásku?Nic?
Chtělo se jí otočit a utíkat pryč,ale zastyděla se nad svou zbabělostí.Netušila,že právě vstupuje do ráje.Vzala za zamlžené dveře.Ve vodě byl pouze Zdeněk a nad ním se shýbal ošetřovatel.Její muž ji spatřil první.Úlek ve tváři vystřídal široký úsměv.
"Ahoj"...a usmála se taky.
Pak zvedl oči ošetřovatel.Podívala se mu do nich a jejich pohledy se setkaly.
"Dobrý den."
Magičnost toho okamžiku si pamatuje ještě po letech.Byl střední postavy,možná pětatřicátník, jeho pohled ji okamžitě způsobil svědění v podbřišku.Zírali na sebe jak omámení.Cítila,že všechno její odhodlání se hroutí a že tenhle muž je její budoucí osud.Magnetismus ji málem hodil do bazénu.

Artep » player Běhala po pokoji snažila se sbalit nejnutnější věci, v obchodě u paní Růžičkové poprosila o volno kvůli rodinným problémům.Paní Růžičková byla stará , velice moudrá žena, která měla ,dobré srdce,pustila Kamilu a dala ji výplatu předem ať má peníze na cestu.

Tak...mám myslím vše...peníze,telefon,doklady,prádlo, pohladila kocoura co v klidu ležel na schodech a vydala se na autobusovou zastávku.

player » Tyna_Tynka První den v bazénu obrátil celý jeho život naruby.Přijel k byzénu na vozíku a okamžitě ji spatřil.Byl na tom lépe.Jí chyběly obě nohy.Přesto na tu grotesknost nereagoval.Díval se jí do očí.A našel v nich smích.Jiskřili rošťáckým pohledem a pozorovaly ho,jak se neohrabaně spouští z křesla a vstupuje do bazénu.Všimnul si,že na ručníku má 2 protézy.
"Jaký to je?"
"Jde o zvyk."
"Zdenda."
"Milena.Autohavárka?"
"Výtah."
"Fíha!Dvanáctý.chichi,ne to už bys tu nebyl.Zkusím uhodnout.Druhý?"
"Čtvrtý.Ale prdlo to trochu níž."
A oba se rozesmáli.

player Zavolal jí to táta.
"Ty ani nevíš,že tvůj Zdeněk se zřítil v paneláku s výtahem a přišel o nohu?"
"Ježíšikriste...."navíc se nezmohla.
"Před měsícem.Zrovna,když jste se rozešli.Mě to zavolala dneska majitelka bytu,že nedostala nájem za minulý měsíc.Měli jste si ten byt přepsat na sebe."
"Já to zaplatím...já...kde leží?"
"Prej ho včera vezli do Kladrub na poúrazovou rehabilitaci.Zajedeš tam?"
"Jo.V sobotu.Nic mi nenapsal.Kde to je,ty Kladruby?"
"V Západních Čechách".

Tyna_Tynka » player A on v zázraky nevěřil. Co by s ním taky teď dělala?
Opustila mě, když jsem byl v plné síle. A tak teď, bez nohy, už nemám sebemenší šanci. A ani ji nechci! Raději, ať se s ní již nikdy nesetkám.
Osude, buď alespoň trochu milostivý a nepřipusť, abych se potkal zrovna s její lítostí...

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Když za primářem zacvakly dveře, zhluboka se nadýchnul a protřel si oči. Jakoby ožil a jako zoufalé zvíře chycené do pasti se snažil najít cestu ven. Začal pěstmi zběsile mlátit do matrace.
"Kurva, KURVA! KURVA!!!"
Řev se roznesl po celém oddělení. Ranní intermezzo skončilo tím, že prudkým obloukem poslal tác se snídaní do dveří. Ty se vzápětí otevřely a vedle pozvolna opadávajících smažených vajec se objevila tvář mladé ženy. Doslova znehybněl. Sestřička. Dvacetiletý anděl spásy s paštikou a chlebem pod nohama. Trochu se zastyděl.
"Je všechno v pořádku?"

player » Tyna_Tynka V tohle však nedoufal,možná v hloubi duše,někde tam vzadu,ale byl by to asi zázrak.

Tyna_Tynka » Argyll Náhle ho znovu přepadla hrozivá nutnost přemítání o nich dvou.
Jak to tenkrát jen říkala... "Jdu na otcovu chalupu.Teď chci být chvíli sama.Ale pokud mě budeš hledat,najdeš mě tam."
Chtěla by, abych ji našel...? Ale já ji nechci hledat.
Tak strašně moc bych ji chtěl, ale kéž by přišla sama, vrátila se. Kéž by našla ona mě. Mrzáka.
Probudit se a vidět tak místo odporně běloskvoucího stropu její nádherný obličej...

player » Argyll Nemohl spát.Pořád se bál o budoucnost.Až nad ránem se začal uvolňovat.Najednou mu práce i budoucnost připadala směšná.
Ráno při vizitě prohlédl primář pahýl a pronesl zajímavou větu.Tak ...a nyní může nastat rehabilitace.Pošlem vás na měsíc do Kladrub.Dnes vám vezmem otisk na protézu.
Vida-budoucnost přichází.

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vlastně si uvědomil, že vůbec nic necítí. Žádnou bolest ani emoce. Jediné, co jej pohlcovalo byl vnitřní myšlenkový trysk, kaleidoskop obrazů. Díval se na bílý nemocniční strop, jako by to byl LCD monitor, který promítá zběsilý sled jeho myšlenek, kterých on byl pouhým divákem.
V místnosti se střídali lékaři sestřičky. Nosili prášky, injekce, snad na něj i mluvili. To, co však začal konečně vnímat, byl elementární fakt, že svět za okny se pozvolna noří do tmy. Osaměl na pokoji a jeho myšlenky začaly nabíral výhružné obrysy. Poprvé cosi pocítil. Hrozný starch a úzkost.

player Milenu Jendáčkovou ta tělocvična už pořádně srala.Kladruby,nekladruby,jméno,nejméno,tady jednoho nenechaj chvíli sedět.Prý musí oba pahýly po nohou,které získala při bouračce,když do ní jen tak z blbosti napálil 18 letej frajer,kterej zrovna závodil a chtěl se blejsknout.jemu stačil šroťák a půlroční podmínka.Mileně dva plastové nástavce.Přesto si nyní na nich už připadala jaksi kompletní.jen ta dřina tady.Slintala po kafi a po zákusku.Místo toho jen poslouchá:"Levá,pravá,levá,pravá.

player Ta věta mu dlouho zněla v uších.
"Bohužel,museli jsme vám pravou nohu pod kolenem odejmout.Hrozila otrava a sňeť."
Paradoxně se rozesmál.Přišel k smíchu sobě samotnému.Lopota za penězi,pak jedna desetiminutovka a přišel o milovanou bytost a o nohu.Pánbů mi nasral do ksichtu.Jedno však věděl.Odvahu napsat jí to hned tak nenajde.Ba naopak.Nyní byl rád,že odešla,neboť zatím si nebyl schopen představit budoucí život na protéze.

Renor » Artep ...je mi, dobře nebo spíš, já nevím...můžete mi říct, kde jsem?Celá zmatená se choulila do svetříku a nevěděla, zda se třese zimou nebo strachy při pohledu na neznámého muže.
Jako každý večer jsem šel projít les se svým psem a našel vás tam ležet. Měl jsem obavy, že se vám něco stalo, tak jsem vás donesl sem...je vám lépe?
V lese? Bože co jsem dělala v lese? Ne, takhle to opravdu dál nejde, nemůžu se tak trápit, to bych se upila k smrti...
V tuhle chvíli jsem si vzpomněla na něj, na mou lásku, kterou jsem nechala v tom panelovém domě, vzpomněla jsem si na to, jak nám bylo, když jsme se měli rádi, vzpomněla jsem si na všechno, na jeho doteky, polibky...bylo mi do breku...měla jsem všechno a teď? Probudím se u úplně cizího člověka, který mě našel polomrtvou v lese...
Ne, tohle už ne...