Se svou Slunečnicí obešel náš dům...Večernice posmutnělá... Tady! Tu!Zlatými lístky ověnčil pěšinku k jabloním...ještě se netřpytily tolik, její oči!!!V závoji mlhy, Večernice nedočkavá...oděná v ty kvítky... pěšinkou k jabloním...Tolik zlata! a přece jenom iluze...z potůčku na louce... prostovlasá voda...Prostovlasá iluze a jeden Slunečníka jedna Večernice...