Se svou Slunečnicí obešel náš dům...Večernice posmutnělá... Tady! Tu!Zlatými lístky ověnčil pěšinku k jabloním...ještě se netřpytily tolik, její oči!!!V závoji mlhy, Večernice nedočkavá...oděná v ty kvítky... pěšinkou k jabloním...Tolik zlata! a přece jenom iluze...z potůčku na louce... prostovlasá voda...Prostovlasá iluze a jeden Slunečníka jedna Večernice...
Renor
...a jeden Slunečník, Měsíčník a Větrník, ale to je jiná pohádka na ně jiný osud štěstí a lásku "kých"... pro ně rozkvetla jiná lepší zahrádka...
...její oči, když čekaly na něj... až všimne si jejich záře, až se prostě jenom otočí... a zahledí do její usměvavé tváře...
... v závoji mlhy ve třpytu měsíce... ač popíchá se o růží trny... touží po něm..stále...velice...