Před lety jsme se potkali, tolik jsme toho probrali,slova nás napadala sama,jak jsi mě dokonale znala.Držel jsem tebe v náručí,prosilas ať tě nepustím,věděl jsem jak si silnáa přesto tolik zranitelná.Náhle mě přemohl ten pocit,že nelze slova ústy pustit,doteky přestal jsem ti věřita začalo se šeřit.Tvé tělo náhle bylo samo,přitom stačilo tak málo,slova co měla jsi mi říct,za rok, za dva ba i víc.Tolik si přeji ať tvá ústa,najdou ty slova prostá,snad z nich já uslyším,miluji tě - už to vím.
medulka
» Zitto
Slova mohou mnohé říct, miluji tě, toužím, prosím, odpusť víš? někdy ale plochá jsou, proto mám je za branou. Dám na to co duše cítí, jak snadné je jí s tebou žití, když oči křičí miluji, tak všechny slova stornují.
Srdce je nepotřebuje slyšet, vše ví.
Jen někdy se dvě srdce nesejdou, neslyší se tam před branou, potom slyšíš slova, když jsou z duše, pak láska zase může přijít tiše.
Zitto
Slova cinkají o zeď podrží či zraňují jen na ně radši nehleď srdce si všímej raději kolika způsoby bušením mlčí co všechno v mžiku prozradí oči netřeba slov - tohle ti stačí ...a dotek ruky rozechvělé