Pro to dítě,co tam stálo,bylo tohle hrozně málo,máma oči plné slz má,táta se vůbec neusmívá.Plni jsou zlosti,říkají samé pitomosti,proč na sebe křičí,proč všechno kolem sebe ničí?A to dítě co tam stálo,ke dveřím se podívalo,pár kroků a je venku,v ruce žmoulá navštívenku,utíká noční ulicí,míjí lidi mlčící.Zastavilo se až u vrat vily,zvoní,třeba otevře člověk milý.Jak plete se v tom okamžiku,ten muž nestojí o slova díků,nezajímá ho to cizí dítě,jen jeho matku by chtěl okamžitě.A to dítě,co tam stálo,se jen smutně pousmálo,domů běží zase zpět,zčernal mu celý svět.