pochopenie matky - Diskuze a zkušenosti

Buddha/2 » špejlička Hezký no .
Mně přijde, že vlastně normálka. Život je doba kdy se (zdánlivě) nic neděje, pak se něco (třeba i drsně) přeskupí, pak se zase nic neděje ...
Platí i pro tu samotu

aktigram » špejlička Video si v pohode pozri, nie je tam absolutne nič čo by bolo ťažké, práve naopak. Prajem ti všetko dobre a užívaj si život.
Nič nie je mimo misu.

špejlička Tomuto videu se zatím vyhýbám, ale dovedu si už představit, co tam bude. S matkou uvnitř jsem se začala loučit na konci minulého roku a teď je tady a zároveň už mě neovládá, odpustila jsem a pustila jsem se zodpovědnosti za její život. Jung mě teď dva měsíce tak trochu provází a nejen on. A náhody už neexistují. Je to jiné a už nikdy nebude stejné jako dříve. Vlastně je takové období pro všechny lidi, tedy jak kdo na to asi má. To co prožívám momentálně je něco, co jsem si nedovedla představit. A co jsem si o sobě myslela se rozpadlo. Nemluvím o tom, ale včerejší večer (teď je asi po půlnoci) zrovna před tímto nadcházejícím úplňkem jsem si chtěla popovídat. Asi je dobře, že nikdo živý není po ruce přítomen. Není o čem mluvit. Nikdy jsem se tak přirozeně, chtěně a nutně nevyhýbala lidem. Samota dává smysl a neměla jsem problém s osamělostí, ale teď v té samotě vidím tak velký význam. Jakoby už nebylo ani co říct. Dokonce jsem "náhodou" teď musela trávit nějaké chvíle s jedním člověkem a ještě budu, splnilo se mi přání a to setkání s duší...no nevím co s tím zatím, je to trochu velké na to pojmout a zvládnout. Ale začínám sama sobě dávat smysl a úplně všechno je jiné uvnitř, lepší. Jako kdyby se ty zdi uvnitř rozpadaly, aby světlo mohlo ven a zároveň se měla postavit jedna zeď okolo, aby nic špatného už nešlo dovnitř, protože celé tělo, hlava i srdce a duše jsou jedno a tak je to správné. Ale co s realitou, když ta přestává dávat smysl. Už jsem přestala křičet a něco někomu dokazovat.
A jako není to od tématu :-) Tak děkuji, že tu stále ještě jste.