PES - senior s dušou juniora - Diskuze a zkušenosti

verka96 » MIKULAS Smutný, ale i pěkný příběh se šťastným koncem...

MIKULAS Byla to láska na prvý pohled.
Příliš pozdě se dozvěděli, že Vodní Buvol a Ohnivý Had, k sobě nepatří.

Štěstí neznalo mezí, když jim paní doktorka s neskrývaným úsměvem oznámila;
"Maminko, tatínku, začněte se připravovat, jsou to dvojčátka.."

Přišla na svět příliš brzy.
Pátý měsíc prenatálního vývoje byl žalostně málo.

Jedna, bez vědomí, opustila maminku.
Druhá holčička, přežívala v inkubátoru.
Podporované dýchání, krmení hadičkami.

Rodiče sevřel smutek, bolest a zoufalství ze zmaru, které jitřila lakonická konstatování odborníků.
Bude ležet.
Bez zraku, neslyšící - vydrží měsíce až rok.

Tatínek to nevzdal.

Přemlouvali jej odborníci i rodina.
Rozešel se s nimi.
Se všemi.

I se ženou se nechal rozvést.

Malé stvořeníčko začalo sílit a růst, díky tatínkově přítomnosti.
Byli jedné krve, komunikovali spolu podle rad těch, kdo již nastoupili podobnou životní pouť.

Žili v domově, který pečlivě připravil a vybavoval vším dostupným - také z internetu.
Díky schopnosti milovat Láskou, vrozené všem lidským bytostem, tatínek holčičku vedl životem dál.
Celým svým já, učil ji sdílet a vnímat krásy pozemského světa, tak, jako svými vlastními smysly

"Dokonale rozuměla mým slovům, písním, lidskému životu s pohádkami, pobytem v přírodě s dětmi, lidmi, zvířaty, vůněmi..."

Vyprávěl mi docela nedávno.
Díval se mi do očí, usmíval se a pokračoval;

"Po počátečním mávnutím rukou nad beznadějí a po odsouzení za tvrdohlavost si odborníci sami začali chodit pro rady a zkušenosti. Učil jsem se sám, kde to jen šlo. Dokonce i rodiče se mi po letech ozvali"

Zmlknul, ale nespouštěl zrak.
Sevřeným hlasem, pozvednuv ruce z klína, vyprávěl dál

"Jednoho dne mi Zlatuška sdělila, že odejde. abych se nebál.
Ach, pane !
Přišlo to tak náhle a všechno šlo tak rychle...

Nevěděl jsem co mám dělat...
...paniku vystřídala bolest
Chtěl jsem umřít"

Jeho oči se na mne dívaly, ale zrak se mu obrátil dovnitř;
"Zlatuška mi chodí do snů. Opravdu chodí.
Běhá a tančí v trávě po rozkvetlé louce.
Dívá se, mluví na mne, směje se a říká - tatínku, mně je dobře.
Jsem šťastná.
Mám tě ráda"

Utírám slzy štěstí, držím pohled, usmívám se a sdílím vše, co smím.

"Byli jsme spolu sedmnáct jar"
Dvě krásné Duše