cimi (* 29.5.1980)
Žena
To thééé a ostatní...odložím si to tu...

Tady ty přepisy limbického systému...já to beru spíš jako něco esenciálního, k čemu přičichneš a navede tě to dál...jak vidíš, tak to není nic samospásného a pokud něco potřebuješ řešit i v reálu, tak se to stejně ozve...já jsem byla na tom prvním limbickém přepisu někdy květen červen...a říkala jsem si, jak se mi úžasně proměnil život a minulý týden se to zhroutilo...teď už vím proč a že se to odlupuje prostě zase tak po těch vrstvičkách...
Jinak podstatou toho limbického přepisu je, že se vlastně nepracuje s matkou a otcem jako reálnými osobami, ale s subjektivní představou otce a matky, jak jsme si ji my uložili a rozhodli se s touto představou žít...to že je to vždycky subjektivní je vidět na příkladu třeba že u každého ze sourozenců je vnímání rodičů jiné, protože každý vnímáme jinak a neseme si jiné tendence...stejně jako z podobného prostředí také nemusí vzejít totožné výstupy...
Samozřejmě, že mohou být tak narušené typy, že se na tom shodne i okolí x) ale o tom úplně nechci psát...
Vnímám to tak, že ten přepis je v podstatě odpoutávání se od závislosti na rodičích (nebo na té představě o rodičích ať už to znamená třeba právě to, že jim nedokážeme odpustit, nebo se na ně z nějakého důvodu zlobíme, nebo naopak třeba si je příliš idealizujeme... Na té symbolické rovině si takto člověk tvoří svou vnitřní základnu, domov, kde jsou rodiče přesně takoví jak potřebuje a dovyživuje a zceluje tady ty energetické díry z minulosti...
Ono to samozřejmě má velký efekt, protože když má člověk "oporu v zádech" - tzn fungující rodiče a odezní ten pocit hladu, tak se konfliktní situace nemají moc kde zachytávat a to umožňuje prošlápávat si novou cestu...
Potažmo to může ve vztahu se skutečnými reálnými rodiči uvolnit to napětí, protože odpadne ten tlak na to vyrovnání křivdy, třeba i nějaký vzdor...ale naopak se to narovná do té nadosobní roviny, jako to třeba zmiňovala paní teď na tom konkrétním semináři "rodič dává, dítě bere a tak to prostě je"...a za tím je samozřejmě i celý rod a jakési duchovní dědictví, které se stáčí vlastně až k samotnému zdroji...takže krom těch osobních věcí který jsem si uvědomila, je právě toto takový pro mě stěžejní point, že na určité rovině tu jde vždycky o trochu víc, než co jsem schopna omezeně vidět nebo vnímat...a to mi dává ještě o něco pádnější důvod k tomu proč se tím takto do hloubky zabývat a čelit především v sobě tomu všemu nashromážděnému...
Jenže to je ten můj 8. dům, žejo x) kořeny, duchovní dědictví atd....