Brave New World


12.08.2022 - 18:15
(Ryby) MG34
Brave New World
Nedávno jsem se nečekaně dostal k přečtení knihy, kterou jsem dlouho s obavami obcházel. A dobře jsem udělal, že jsem si počkal, protože teď teprve mi to zapadlo do kontextu mých životních událostí.

Knihu napsal Huxley a u nás se její název uvádí Konec civilizace (v originále je to Brave New World).

Začnu tím, že mne (asi proti záměru autora) zcela fascinovala ta popisovaná společnost. "Matka" v té společnosti bylo sprosté slovo a koncept matky byl nahrazen v duchu hesla "všichni patří všem". To bylo pro mne moc fajn, protože mne matka v ranném dětství dost poškodila (psychicky - nejprve tím, že se mi nevěnovala a pak tím, že když jsem vlastně neměl matku a byl jsem kvůli tomu bojácný, tak mne neustále děsila nějakou imaginární vinou) a teprve nedávno jsem si to uvědomil, dostávám se z toho a vyškrtnul jsem ji ze svého života. V tom smyslu jsem té společnosti záviděl a chápal jsem tyto důvody (proč chce, aby se lidé vyhnuli te zasmrádlosti malé tradiční rodiny a zbytečným emocím a traumatům, které to produkuje).

Ale na druhou stranu tam byla věc, která mne naopak děsila - "všichni patří všem" a důraz na škodlivost samoty - to by mi jako autistovi vadilo, kdyby byl svět tak extrovertně kolektivní. Což mne přivedlo k myšlence, jestli existuje nějaká možnost, jak ten koncept "brave new worldu" zařídit snesitelně pro autisty.

Jinými slovy - co by mohlo autistovi zafungovat místo nikdy neexistující matky?

Příspěvky: Všechny | MG34

Řazení:
14.09.2022 - 14:53 | Filtr
(Ryby) MG34 » tajga
"Lidsky" řečeno, mi nehoda "otevřela oči", ale přesně autisticky je to trochu jinak - vypěstoval jsem si za ta léta psychický blok, že mi "nic není". A nehoda ten blok sestřelila, protože po nehodě už bylo přípustné, že "mi něco je". No a odtud byl už jen krůček ke konstatování, že "tohle jsem měl už před nehodou".

Popisované "aspergerické rysy" potvrzuji - jsou mi také vlastní. Jen jsem se je už zase naučil víceméně zakrývat.

Jinak potvrzuju, že platí "vědomí vlastní diagnózy prý většinou docela důležité" - jakmile jsem se diagnózu dozvěděl, jakobych se podruhé narodil - teprve teď mi do sebe všechno zapadlo a mohl jsem si život podle toho přeskládat a zpětně přehodnotit.

Ještě abych se trochu vrátil k původnímu tématu - svět bez matek je asi pro všechny autisty špatně, ale u mne to je trochu jinak - já bych ho uvítal, protože je to pro mne realita už teď..
14.09.2022 - 10:59 | Filtr
(Blíženci) tajga » MG34
To je opravdu zajímavé, takže brutální nehoda ti v tomhle směru otevřela oči.

U nás v rodině je původ víceméně jasný, i když mi to došlo v plné míře až v tomhle období. Jeho otec, můj muž, má Aspergera určitě taky, nebo minimálně typické aspergerické rysy, jako je posedlost myšlením, odpor k určitému způsobu lidského chování (třeba flirtování, různé vzájemné popichování), přecitlivělost na některé zvuky....U syna jsou projevy radikálnější, proto s ním chci jít k psychologovi, pro aspergeriky, je vědomí vlastní diagnózy prý většinou docela důležité.
13.09.2022 - 19:06 | Filtr
(Ryby) MG34 » tajga
Aspergerův syndrom, přesně tak. Zjistil jsem i odkud se to ke mně dostalo, protože je to víceméně dědičné (budeš si "původ" zjišťovat i u syna?). Já jsem to "získal" od té mé problematické matky a od její matky - v té větvi rodiny byli bohatí sedláci a k tomu evangelíci, takže se prostě často brali i více nebo méně vzdálení příbuzní, protože moc jiných možností neměli. A to je podhoubí pro spoustu různých psychických poruch, viz třeba Habsburkové. Jinak u žen se údajně autismus za celý život nemusí vůbec zjistit.

Potvrzuji tu moji sebedisciplínu, jak píšeš - a bude to souviset s tou nefunkční matkou. Každopádně důvod tak pozdní diagnózy je celkem prozaický - je to 2 roky, co jsem měl brutální nehodu na kole, kdy mne srazilo auto. Byla tam částečná ztráta paměti a návyků (možná i klinická smrt) - a zjišťovalo se, kde se moje psychické problémy najednou berou. Nejdříve si všichni mysleli, že to je z té nehody - ale zjistilo se, že ne - a dost mi to zapadlo do kontextu toho, co jsem od dětství celý život prožíval.

Potvrzuji i trapnost a děsivost "různé zábavy, školní besídky, nedejbože cokoli, co zavání romantikou" - tohle jsem začal příznivěji vnímat jen pod tlakem toho, abych nevybočoval, ale reálně to vnímám vpodstatě úplně stejně jako on..
13.09.2022 - 18:12 | Filtr
(Blíženci) tajga » MG34
Diagnóza je tedy předpokládám vysokofunkční Aspergerův syndrom?
K emocím - v poslední době jsem se snažila o autismu, respektive o AS, co nejvíc dozvědět. Četla jsem výpovědi několika autistů a vlastně všichni tvrdí, že jsou schopni silných emocí. Jen je jejich mysl tak premanentně aktivní, že jsou emoce většinu času neustálými myšlenkovými pochody převálcovány. Zároveň jsou schopni si tvořit velmi silná pouta a když je nemají, touží po nich. U syna třeba vidím, že svět, kde platí logika, kde se může opřít o svůj rozum, je pro něj zcela bezpečný (sice je v něm přehnaně ambiciózní, přináší to občas zklamání, ale to snese). Zatímco jakákoliv setkání, která se dějí hlavně kvůli emocím - různé zábavy, školní besídky, nedejbože cokoli, co zavání romantikou - to je pro něj čirá trapnost a děsí se toho. Jenomže emocí je schopen a velmi silných, jen prostě jinak, jakoby koncentrovaně, neumí je rozmělnit a používat pro běžný, obyčejný život.
Nejspíš to mají autisti různě a ty spadáš mezi ty přirozeně málo emotivní. Těžko říct, jako to skutečně je, možná si k tomu došel sebedisciplínou, která tě měla chránit před bolestí z absence normální mámy, to se ale domýšlím.....Každopádně je zajímavé, že si diagnózu zjistil ve svém věku a že je to zřejmě pro tebe významné. Já si ji u něj dlouho nechtěla přiznat a jsem ráda, že jsem k tomu nedávno došla, protože tím spousta "podivností" dostává smysl.
13.09.2022 - 10:37 | Filtr
(Ryby) MG34 » tajga
Směrem k autismu (který mám teď už oficiálně diagnostikovaný) to posunu rád. Zatím se všichni hlásili jen k příběhu knihy/filmu.

Zmiňuješ, že vztah matky(tebe) a jeho je v pořádku. Věř, že to je dost důležitá součást jeho světa a určitě z jeho pohledu přínosná. Pouze jde o to, aby se příliš nefixoval a nebál se občas odpoutat a zařadit se do nějakého "jiného" kolektivu - například mezi ty šachisty.

Mimochodem také jsem chodil do šachového kroužku, asi z podobných důvodů, ale já jsem neměl "funkční" matku (ani neznám ty správné pocity dítěte k matce), takže mne to do těch "jiných rodin" více nutilo - pro mne to nebyla náhrada, protože nebylo co nahrazovat, spíše jsem vždy cítil potřebu někam/k něčemu patřit, což má většina lidí zařízené právě fungující matkou..

Jinak autismus se obecně s emocemi vylučuje - alespoň v mém případě se jim vyhýbám a moc je neprojevuju, ale číst v nich umím. Třeba to bude mít podobně - neodpovídá na ně, jak sis zvykla u jiných lidí, ale vnímá je a zařazuje si je podle nějakého svého vlastního klíče a pak už s nimi tak počítá.
12.09.2022 - 22:58 | Filtr
(Blíženci) tajga » MG34
Tohle kolektivní a navíc hypotetické téma je mi dost vzdálené. Téma autismu mě ale momentálně hodně zajímá, mám syna s největší pravděpodobností autistu (v nejlehčí formě Aspergerův syndrom). Chodí do šachového kroužku, kde jeho nenormálnost vůbec nevadí a je spíš částečně výhodou, kde je oceňováno, co umí a ne jaký je, což je pro něj zásadně důležité a v tomto směru se mu dostává v takovém společenství většího přijetí, než ode mě. Jenomže velmi těsné pouto, které se vytvářelo mezi mnou a jím od narození, potřeba fyzického kontaktu, pocitu bezpečí....možná by společenství podobných lidí mohlo být určitou náhražkou - skutečnou náhradou nikdy. Ale možná jsem to celé nepochopila a byl by to svět, ve kterém je emoční plochost žádoucí, potom by asi skutečná matka nebyla zapotřebí.
12.09.2022 - 12:56 | Filtr
(Ryby) MG34
Myslím, že to mám.

Princip náhrady za matku ve stylu "všichni patří všem" je správně, ale nabízí se i varianta pro autisty.

Klíč je v tom, že "všichni" nemusí být úplně všichni, ale jen úzký víceméně uzavřený kolektiv. Dostatečně různorodý, aby se autistická odchylka ztratila a autista by byl přijímán jako "skoro normální". Současně si uvědomuju, že takový úzký uzavřený kolektiv je živné podhoubí pro nějaký úlet ve stylu sekty, zvlášť když je ve středu kolektivu autista a vnímá to jako alternativu k rodině.

Takže se hodí, když jsou minimálně "okraje" kolektivu trochu otevřené.

Pro příklad nemusím chodit moc daleko - třeba tady najdise a komunita lidí kolem astrologie. Já mám kolem sebe ale lepší a dosažitelnější příklady - a to je přesně to ono.
16.08.2022 - 06:10 | Filtr
(Ryby) MG34 » Mici Angóra
Ano - otec fungoval, jen matka bohužel systematicky už od mého ranného dětství podrývala jeho pozici skrze manipulaci, lži a pomlouvání, takže ho vnímám pokřiveně. S tím musím ještě něco udělat, ale tohle trauma je dost hluboké, nebude to snadné.

Problém je v tom, že otec nechápe autismus a často se chová "protiautisticky" (emoce, přímý nátlak, společenské záležitosti atd.). Navíc se matky (pod vlivem její manipulace) ještě zastává.

K matce "osamocené a trpící" - to je jednoduché, autismus jsem zdědil čistě po ní a ona od své matky (a pravděpodobně od ní získala i tu pozici "nefunkční matky"). Sice to nepřizná, ale má ten autismus jak vyšitý (dokonce to zkoušela zmanipulovat tak, že autismus pochází z otcovy strany - byly to zjevné lži, nachytal jsem ji při nich, ona mne osočila co si dovoluju zjišťovat pravdivost jejích výroků a tím to celé vyvrcholilo - myslela si, že si to neověřím).

Její matka jí asi byla dříve mentálně dost podobná a zajímavé je, že přesně stejným způsobem ji vyškrtl ze svého života můj strýc (který ale ten autismus nezdědil). Možná dospěl k podobnému závěru jako já. Ale tady už nic nezjistím - bába i strýc jsou už po smrti. Každopádně matce neodpustím, když svoje mnohé chyby a viny nepřizná (a ona asi už nic nepřizná - to je skoro jisté) - naopak stále hledá vinu a chybu u druhých (tím to asi překrývá). Pro mne je teď mnohem bezpečnější ji prostě vyškrtnout - stejně to pro mne nikdy skutečná matka nebyla - pouze biologicky, bohužel.
15.08.2022 - 16:07 | Filtr
(Panna) Mici Angóra » MG34
A otec fungoval? Vazba Luna-Saturn vcelku jasně symbolizuje to vnímání matky jako nefunkční, ale zaujalo mě, že ta Luna je v Rybách, to často značí matku osamocenou a trpící, typ oběti, typicky to může být vdova nebo aspoň samoživitelka, případně alkoholička nebo bohémka, kterou zajímá všechno ostatní kromě dítěte. To nemá být omluva, ale pochopení její tehdejší i současné situace může vést k odpuštění a úlevě. Na to s tím autismem odpovědět nedokážu, to by možná uměl někdo se stejnou diagnózou.
15.08.2022 - 12:23 | Filtr
(Ryby) MG34 » Deam
Tomu úklidu "někam bokem" rozumím a platí to pro maják, ostrovy a koneckonců i trip na somě. Ale není to reálné začlenění do toho systému. Reálné by bylo, kdyby soma autismus dokázala (byť dočasně) překrýt a autista by fungoval s ostatními.

Jinak autismus nevnímám jako poruchu, ale možná jako "normální stav" - možná mají poruchu naopak všichni "neautisti". Nevím co je CBD, ale vlastně bych se ani nechtěl "z autismu vyléčit" - naštěstí to ani nejde.

Moje hlavní (a možná jediná) porucha (úzkostné stavy) se odvíjí od absence matky v ranném dětství - a pokud by společnost byla na absenci matky celá postavená (jako Brave New World), asi bych nakonec ten autismus nějak zakryl-obětoval, protože autistické problémy jsou pro mne výrazně menší zlo než chybějící jistota ve formě (starostlivé) matky..
14.08.2022 - 20:41 | Filtr
(Býk) Deam » MG34
A nebo požádat o vlastní maják, kde skončil hlavní hrdina, tedy než jej začali pronásledovat turisti.

Z příběhu vyplývá, že příliš problematičtí jedinci byli převeleni na ostrovy, kde zřejmě panoval volnější režim. Větší prostor pro individualismus?

Zajímavé je, že i autismu jsem opět narazil na CBD.

Třeba: https://www.canatura.com/cbd-a-auti…

Pravda je, že to ze zvědavosti testuju na všechno a ač to může vypadat jako sprostá reklama, studie k účinkům dohledatelné jsou a konají se.
14.08.2022 - 08:47 | Filtr
(Ryby) MG34
Dívám se, že diskuze se zvrtla nesprávným směrem - k příběhu té knihy/filmu.

Ale ten dobře znám - já bych se rád bavil právě o tom, jak by se mohl do té utopistické společnosti začlenit autista (jako já). Částečnou odpověď jsem v
tom příběhu našel - ale nevím, jak to vnímat.

Autisti tam můžou svým způsobem fungovat o samotě pod vlivem nějaké té drogy somy, co se tam používá anebo pod vlivem té drogy možná dočasně ztrácí svůj přirozený autismus. Samota je tam vlastně vyhrazena těm, co jsou "na tripu" a nemají být vyrušováni.

V našem současném světě autismus léčitelný není, nějaká kompenzační droga neexistuje, ale něco vzdáleně podobného suplují antidepresiva - dnes hojně využívaná. I to je k diskuzi - podobnost mezi somou a antidepresivy.

Zhruba si pak fungování autisty v takovém světě dokážu představit, ale vedlejší účinky drogy tam bohužel budou.

A když se okrajově vrátím k těm naznačeným zfilmování příběhu - to z roku 1980 vypadá asi celkem blízko filozofii toho utopického světa. Ale to z roku 2020 tam má minimálně jednu zásadní chybu - je to evidentně dělané dněšním "přehnaně korektním" pohledem na společnost a postrádá to zjevné (i optické) rozdělení společnosti na kasty. Nebo je zmiňuje jen okrajově, přitom to je zásadní část celého konceptu.
13.08.2022 - 09:14 | Filtr
(Býk) Artislove
Na Netflixe je o tom seriál s rovnakým názvom. Videla som ho..Doporučujem si ho pozrieť...K autistovi odpovedať neviem..

https://www.youtube.com/watch/…
YouTube


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2022
Lunární kalendář
Luna v BlíženciBlížencích
ukázat kalendář »