Brave New World - Diskuze a zkušenosti

Nedávno jsem se nečekaně dostal k přečtení knihy, kterou jsem dlouho s obavami obcházel. A dobře jsem udělal, že jsem si počkal, protože teď teprve mi to zapadlo do kontextu mých životních událostí.

Knihu napsal Huxley a u nás se její název uvádí Konec civilizace (v originále je to Brave New World).

Začnu tím, že mne (asi proti záměru autora) zcela fascinovala ta popisovaná společnost. "Matka" v té společnosti bylo sprosté slovo a koncept matky byl nahrazen v duchu hesla "všichni patří všem". To bylo pro mne moc fajn, protože mne matka v ranném dětství dost poškodila (psychicky - nejprve tím, že se mi nevěnovala a pak tím, že když jsem vlastně neměl matku a byl jsem kvůli tomu bojácný, tak mne neustále děsila nějakou imaginární vinou) a teprve nedávno jsem si to uvědomil, dostávám se z toho a vyškrtnul jsem ji ze svého života. V tom smyslu jsem té společnosti záviděl a chápal jsem tyto důvody (proč chce, aby se lidé vyhnuli te zasmrádlosti malé tradiční rodiny a zbytečným emocím a traumatům, které to produkuje).

Ale na druhou stranu tam byla věc, která mne naopak děsila - "všichni patří všem" a důraz na škodlivost samoty - to by mi jako autistovi vadilo, kdyby byl svět tak extrovertně kolektivní. Což mne přivedlo k myšlence, jestli existuje nějaká možnost, jak ten koncept "brave new worldu" zařídit snesitelně pro autisty.

Jinými slovy - co by mohlo autistovi zafungovat místo nikdy neexistující matky?