Kudy tudy vy za štěstím? - Diskuze a zkušenosti

Džejn123 Ahoj,
může být štěstí trvalý stav duše, nebo je to vrcholný okamžik,kdy dojdete k cíli svého dlouhodobého snažení? A co potom? Bude to asi velmi individuální, to,co jednoho člověka činí štastným, bere jiný jako samozřejmost. A když o to přijde, teprve pak to zpravidla ocení.
Mám zde několik diskuzních témat, většinou o mé záhadné těžké nemoci, které lékaři až po letech marného pátrání dali škatulku Parkinson. První příznaky nemoci přišly v mých asi 28 letech.tj. cca v roce 2003 a já si zpětně uvědomuju, že jsem asi každý následující rok doufala, že už se blížím k cíli, k totálnímu uzdravení a pak že budu konečně štastná. Myslím, že bych nebyla štastná tak jako tak. Ale kdybych tenkrát tušila, co všechno si zažiju a jak dlouho se budu trápit, tak nevím nevím zda by se mi dařilo udržet si svůj pro mé okolí tak nepochopitelný optimismus...."Ještě že člověk neví, co ho čeká" zpívá Jarek Nohavica v jedné ze svých písní.
Nejinak je to s mým očekáváním brzkého uzdravení i tentokrát, ale nní můj názor sdílí více lidí, co mají dar vhledu do budoucnosti. Nacházím se nyní na neurologickém odd. fakultní nemocnice na Karláku, jsem tu dobrovolně hospitalizovaná, aby mě pomohli snížit dávku léků, která začínala být na nebezpečné úrovni. Docela jsem měla hrůzu že budu trpět , ale opak je pravdou, první den byl sice lehce náročný, ale pak se mi začal zvedat hodně rychle zdravotní stav , je mi den ode dne lépe, takže už jsem na minimální dávce léků.Stavy jednou nahoře a pak zas dole to býval můj denní chleba, ale takhle silné zlepšení po roce vlastně jen špatných dní , jsem ještě nezažila.
Jsem nenapravitelná idealistka nebo že by přeci jen už happyend?