Tendence ke lži v horoskopu - Diskuze a zkušenosti

Devi Merkur opozice Neptun, hlavně když aspekt se táhne mezi kardinálními domy. Nejen lže, ale může taky přitahovat podvodníky, musí pečlivě prostudovat všechny smlouvy, nebo je dát raději odborníkovi na posouzení.

Naopak Merkur v aspektu se Saturnem je velice přísný.

funky » MIKULAS Ale lež není jen zlá-- i zvířata lžou! Jak dokáže oklamat ta němá tvář, i když mlčí jako ryba! :-)

aktigram » MIKULAS Pekná odpoved, tak to vnímam aj ja.

funky Všichni lžou podle potřeby. ;-)
Já ale vnímám, že mužské živly mají většinou tendenci vyjadřovat se bez okliky, přímočaře.

cimi » thééé Jj tady ta odvaha být nedokonalý a zranitelný je výzva...
Ale to musí mít člověk alespoň částečně zpracovanou důvěru v Život...a v sebe...pak se otvírá v té zranitelnosti lépe, protože si ještě víc nesypeš sama sobě sůl do ran...
(Ještě jsem neviděla...jen co mě teď napadlo ; ) )

Jj...znám kolem sebe pár přirozeně laskavých lidí a to je skutečný balzám...jelikož přijímají člověka prostě takového jaký je...

thééé » cimi "A pak se ta věž rozpadla od kořene, když mi došlo, že někdy je největší pomoc toho někoho kopnout do x)"

tak tohle pravda je

"Ale nehledě na, to je krásný, když existuje stále někdo pro koho není laskavost jen prázdné slovo "

no právě, já s tím hodně bojovala, protože to bývalo vnímáno, jako slabost..
často jsem se za svoji "citlivost" styděla.
teď už to víc vnímám kolem sebe jako - díkybohu za ty dary, jako možnost hluboké energetické výměny s celým světem
Někdy je to pravda docela vyčerpávající


Hodím vám tu náádherné videjko. KOmu se nechce dívat. Mluví vědkyně, je vtipná, dělala si svou statistiku -
co způsobuje, že se člověk cítí ve spojení, neodpojen..
"Odvaha být nedokonalý a odvaha ke zranitelnosti"
To patří k tématu neptunských lží nalhávání a uhýbání..
https://www.youtube.com/watch/…

thééé » Buddha/2

thééé » Nabi* "Já to mám zas tak, že např. v terapii, pokud teraput mi pomůže podívat se na to, co bolí, láskyplně mě tam podržet, abych se mohla sama na to podívat a potom mi ukázat cestu ven, je značka ideál. "
protože jsi odvážná hluboká hledající duše, která se nebojí podívat do temnoty hloubek...
Bez té odvahy by se člověk opravdu v sebepoznání nikam nedostal.
Jen mám zkušenost - že kolik lidí o to opravdu stojí? možná resp. má na to?
Myslím , že to není velké procento.
Taky mám občas takovou odvahu..když překonám neochotu ke změnám svojí luny

A pak mě ještě napadá takový ten obraz, jak se člověk podvědomě brání bolesti. Jako když budu mít břicho po operaci, tak se kryju, i když mě běží obejmout dítě.
Pak to vykrytí se - vnímám u druhých, tak se radši držím.

"ale doplnila bych to o podporu hledání své vlastní pravdy"

Ještě jeden úhel..
vždycky si vzpomenu na nějakého toho Mistra apod., jak oni dokážou použít nějakou nepřímou "blbost", aby člověka nakopli.
Já zrovna Mistry nějak neobdivuju..ale..
Jakože nemusí říkat tu pravdu přímo. Asi protože ví, že si člověk na to musí přijít sám..


Včera jsem si ještě uvědomila, jak lžu dětem - ne proto, abych je někam vmanipulovala (to nesnáším)..ale proto, abych je chánila před nějakým hnusem, klidně jim to přijatelně upravím..taky nechci ať jsou nešťastné, tak je často chráním.
Ale osvědčilo se mi o věcech mluvit nepřímo, třeba přes příběhy druhých. Aby neměly pocit, že se to dotýká jejich bolavých míst..(a tím i mých žejo ).
Někdy mi ale chybí dostatek fantazie ...

Buddha/2 » Sosna zvlčelý aneb jak se znemožnit snadno a rychle

Sosna zvlčelý » Buddha/2 Nebo se zlatým perem, když na tebe pere kamera.

Buddha/2 » Sosna zvlčelý Paušálně to tu asi nebere nikdo
Mně vůbec nešlo o právo ve smyslu nějakého cancu na papíře. Svědkovi ani to, že je pod přísahou nemůže zabránit aby bájil jak baron Prášil . Prostě proto, že tu volbu(možnost) ctít nebo nectít přísahu má (bez ohledu na nějaký papír)
Nesmíš se nechat načapat s taškou , pak už to opravdu neukecáš

Sosna zvlčelý » thééé Ano, v tom to je hodně! Protože mnohé děti (a ne až tak malé) třeba vůbec nevědí, kdo to je ten Ježíšek, co se o Vánocích slaví. Co je skutečnou podstatou Vánoc.
Někteří lidé snad dokonce věří, že si množstvím dárků vykoupí, že na blízké v průběhu roku nenašli dost času

A že odbočím, toto mi často přišlo jako vrchol pokrytectví, když někdo (politici s oblibou) se tu hájí "křesťanskými" hodnotami naší civilizace. A sami se tím neřídí. Vždyť ani nevědí, jaké ty hodnoty jsou.
Ale to už bych nerad odbočil dále tímto směrem.

Sosna zvlčelý » Nabi* Jo, však jsem také v žádném případě nenabádal k tomu, že máme za někoho něco učinit, nebo za něho přejímat zodpovědnost. A už vůbec se sami podílet na jeho lži.
Ani nemá nikdo povinnost hledět dál. Opravdu se tu dá vystačit s pravda X lež. Ale nahlédnutí za roh může být velmi poučné (k chození tam už bych nenabádal).

S tím Ježíškem, kdyby nebylo Khali, bych taky lhal. Proč? Naučený vzorec. U nás to tak bylo a bylo to pěkné. A vůbec mě nenapadlo se nad tím zamýšlet.
Otázkou bude, jaký bude postoj druhých, pokud to děti vykecají u kamarádů, kde se na Ježíška hraje (zato o poselství Ježíšově se mnohdy neví nic). Budou tehdy rodiče pokračovat ve svých lžích a lhát o to více a vědoměji? Zde už to totiž nebude naučený vzorec. Tady jsem se rozhodl, jak jsem se rozhodl. A každý nechť se rozhodne po svém. Ale ať nedělá lháře z našich dětí, když ne ony, ale on sám jím bude. Tady bych přísný byl!

Sosna zvlčelý » Buddha/2 To máš těžké, třeba obviněný má právo hájit se i lží (není pod přísahou). Svědek to má "horší", ten by se dopustil křivopřísežnictví.
Já prostě jen nechci hodnotit paušálně. Právě tak to neberu jako omluvu. "Chápu, proč to děláš, ale v v žádném případě tě to neomlouvá a já se budu mít na pozoru." Je to jako s přijetím. Přijmout v žádném případě neznamená rezignovat.

S tím Ježíškem to nehodnotím. Ať si to každý dělá po svém. Nebavím se o tom, zda tato lež je škodlivá a jak.
Pokud věříš na Ježíška jako "obdarovatele" i jako otec od dětí, a žena (jejich matka) bez Tvého vědomí nanosí dárky pod stromeček, pak dětem nelžeš. Není to lež (lhaní), je to nepravda (mýlka).
Pokud tam však šoupneš dárky sám a tvrdíš, že ne, že to Ježíšek, tak to neokecáš. (I když já bych to možná dokázal, ale stejně bych lhal. )

Buddha/2 » thééé Díky, takhle hezky to neumím

Buddha/2 » cimi No, někdy člověku trvá než mu dojde, jaký přesně je rozdíl mezi parazitováním a symbiozou. A pak je tu ještě ten blok ohledně kopů

Buddha/2 » Nabi* vidíš, to mě v tu chvíli zrovna nenapadlo
Ale právě mě napadlo jak to napsat, abysme byli spokojení my i Sosna .

"Člověk má právo na možnost volby"

No jasně, když něco přenastavíš v hlavě, nikdo tomu neodporuje ... to až když to projevíš navenek

Nabi* » thééé Tohle je další boží podnět k diskuzi
Fakt zajímavý jak to kdo máme. Já to mám zas tak, že např. v terapii, pokud teraput mi pomůže podívat se na to, co bolí, láskyplně mě tam podržet, abych se mohla sama na to podívat a potom mi ukázat cestu ven, je značka ideál.
Člověk nemusí samozřejmě druhým furt na něco poukazovat (to je tak na kop někam, že jo), pokud se ale trefí to správné místo, tak jsem ochotná tu bolest snést a pak jí překonat (což může být trochu masochismus štírsko-pannenský u mě).

"Nikdy nesviť lidem pravdou do očí,
sviť raději pod nohy, ať správně vykročí." - to je hezký. A píšeš hezky, že lepší je podpora vlastní cesty toho druhého a podpora sebevědomí.. ale doplnila bych to o podporu hledání své vlastní pravdy. Protože co je pravda. Já jen můžu vidět, že tam někde něco je, ale taky cítím, že to nepředurčuje celou mou budoucnost (když pomineme strach a určitou chuť to občas vzdát), naopak, je to něco, co mi může pomoct se odrazit.

Nabi* » thééé ... eště mě k tématu napadá, že ono nikdy asi nejde říct úplná pravda tak, jak ji vnímáme. Myslím to tak, že nikdy nic nevnímáme plytce, z jedné strany (nebo asi málokdo)...

No hlavně já si myslím, že pravda je vždycky subjektivní a vždycky přes vlastní filtr. Jednak je tady to, že třeba neumíme přesně vyjádřit a hlavně popsat, co cítíme (což tak mám já). A pak tady je faktor kdy druhá osoba si to může pobrat taky po svém, na základě vlastních filtru, vzorců a vidění světa. Zajímavé jak jsme se dostali do takového širokého rámce v pojetí tématu pravda a lež.

Nabi* » Buddha/2 Díky Buddho za to popsání ohledně práva...Já už to nechtěla rozepisovat, ale tys to pěkně shnrul.
Mě tam rezonuje slovo VOLBA. A přesně, jet na automatiku není omluva, jakkoliv to můžeme chápat. Jenže mnohdy nám to je jasné v hlavě, ale v reálném životě je to někdy o něco těžší.

cimi » thééé Zas až takto to nemám, dokážu být i nepříjemně upřímná... ale přesto to znám moc dobře...”démon neubližování”...to jsem si takto v poslední vztahu postavila ze soucitu věž až ke hvězdám x)
A pak se ta věž rozpadla od kořene, když mi došlo, že někdy je největší pomoc toho někoho kopnout do x)

Ale nehledě na, to je krásný, když existuje stále někdo pro koho není laskavost jen prázdné slovo

Nabi* » cimi Hlásím se do party. Hrot 3. domu v Rybách zde :D

Pobavilo mě to s tím tvým přítelem. To bych celkem brala (nejlepší průpovídka: ovšem to si miláček upletl bič ).
My ženy asi máme k tomu větší sklony, vysílat smíšené a nejasné signály.

Nabi* » thééé Mám potřebu jen krátce reagovat k větě:
...abych vše podala citlivě...

Potvrzuju, takhle tě vnímám

Nabi* » Sosna zvlčelý Díky Sosno

Myslím, že tímhle příspěvkem jsi se posunul ještě úplně někam jinam, než do roviny lží.

Příběh tvého kamaráda je pochopitelný a jasný. Dokážu pochopit, že tyhle prožitky z dětství ho ovlivnily možná na zbytek jeho života. A nedivím se mu, když lhaní vnímal jako aspoň trochu možný únik od trestu. Z jedné strany vím, že to co se stalo v dětství je něco s čím se dá pracovat, zároveň to mnody trvá roky, než se člověk dostane ze všech sraček. A to mluvím o tom, kdy to člověk dělá skutečně vědomě. Pokud člověk jede na automatiku, tak si myslím, že pravděpodobnost, že se to jen tak změní, je víceméně nulová. Cesta začíná až když si sama uvědomím, že určité vlastnosti mi prostě ničí život a že takhle žít nechci.
Zároveň chci za sebe říct, že ačkoliv si můžu uvědomovat, že takový člověk má v sobě zranění z dětství, tak pokud při tom ničí život mě, tak nemám povinnost mít ho životě. Můžu soucítit a rozumět, můžu to vidět, ale jediná moje povinnost je ta, že se zařídím dle toho abych, no řekněme, "opečovala sebe", postarala se o sebe. Za jeho život nenesu zodpovědnost. Jakkoliv by mi to trhalo srdce a chtěla bych mu pomoct a neublížit třeba tím, že odejdu. Samozřejmě odsuzovat ho nic neřeší... Zároveň je to pro nás výcvik v tom určit si HRANICE. Mám v sobě taky silně touhu všechny chápat, ale v minulosti to bylo (a někdy stále je) absolutně kontraproduktivní. Z některých takovýchto interakcí jsem už vystoupila, z některých ne. Ale myslím, že vidět všechno jen dobře a chápavě nic v tomto světě neřeší. Čímž navazuju k té zmiňované "naivitě". Někdy mi přijde, že v ezospolečnosti se fakt nebezpečně rozšířilo to, že všem jen lásku a sluníčko, a nebíčko bez mráčku. Ano, chránit děti, chránit slabší. Ale MY dospělí jsme dospělí. A určit si hranice je stejně dobré a rovnocenné, jako vidět v druhých dobro. Přeci, co je špatného na vymezení si hranic? Všichni máme různé příběhy (často takové, se kterými bychom nikdy nevylezli tady na najdise a vědí o nich pouze nejbližší lidé, kterým věříme) a často jsou to příběhy plné násilí, bolesti, smutku a zoufalství. Vidět v druhých dobro a věřit lidem, neznamená, že si budu natloukat hubu neustále a nesutále stejným způsobem. Jasný, že je důležitý si pomáhat, ale ne tak, že v dospělým budu živit dítě, ale pomůžu mu stát se dospělým. To dítě, potřebuje totiž vyrůst a dospělý jedinec ty hranice prostě má a ví co je pro něj dobré. Kdekoliv to tak není, je tam podle mě zraněné a nedoživené dítě. Mluvím ze své zkušenosti. Přeci nejsou 2 extrémy, že buď věřím nebo lžu.
Ani naivita a bezmezná odevzdanost, ani lež štěstí nepřinese. Myslím, že jediné, o co tady jde, je naučit se stát ve vlastní síle, pečovat o sebe a postarat se o to, abych já byla ok. Ta výživa mi nepřijde skrz ostatní (pokud jsem jí nedostala v dětství) a přece si nenechám ubližovat. Tohle je dětský přístup, že furt věřím a nechávám se bít po ušach ;)
A jak tak nad tím uvažuju, tak téma DOSPĚLOST je obecně největší téma. Umět se rozhodovat, určit si hranice, převzít zodpovědnost za sebe a svůj život. A hodně z nás ví, že to mnohdy není až tak snadné. Alespoň ne ze začátku.

O tom Ježíškovi! Díky :D To byl dobrý příklad. Už jsem si říkala, že svoje děti bulíkovat nebudu a jak říkáš, děti budou šťastné když prostě budou s rodinou, budou vědět, že je blízcí mají rádi.

Jasný, k tomu Neptunovi už nic nemám, zatím

aktigram » thééé Nikdy nesviť lidem pravdou do očí,
sviť raději pod nohy, ať správně vykročí.

Tak toto je skutočne dobre alebo tak ako to vnímam aj ja. No máme tiež rovnaký názor na Ježiška a ja tiež nie som z tých ktorí povedia pravdu hned na prvý raz, ak to dotyčný nepochopí tak potom mu to už viem povedať aj na ostro ale stále mám s tým problém - že by ta silná Ryba, - ja si nemyslím že Ryby radi klamú len možno vidia aj za roh a preto sú opatrní s pravdou, to škorpionské klamanie je iné tam ide o to - bodnúť nech to bolí a nezáleží čo preto urobím či poviem.
No najväčšiu pravdu napísal Sosna, naozaj niet človeka ktorý by nezaklamal a ktovie ako je to aj s tými autistami - z môjho sledovania čo mám okolo seba autistov tak je veľký rozdiel v tom kde sa v tom autisme nachádzajú a tiež čo s nimi urobila rodina.