Kvalitní chlapi a kvalitní ženský-JSOU MÝTUS? - Diskuze a zkušenosti

Sosna zvlčelý » Nabi* Já vím, Bohumile, já vím...

Nabi* » Sosna zvlčelý Von má to samé jméno co ty, tak to by nešlo
Buddhouš je lepší

EDIT: Bohuša už tu jednoho máme

Sosna zvlčelý » Nabi* Buddhouš zní tak hezky česky, to už rovnou mu můžeme říkat Bohušu!

Sosna zvlčelý » Buddha/2 A možná je to i ekologické.

Buddha/2 » Sosna zvlčelý 01

Nabi* » Sosna zvlčelý Jo, jakože ti lidi napíšou místo, to je blbost jedno z toho jo?

Sosna zvlčelý » Nabi* Co s tím? Jelikož se ptáš, tak můžeš očekávat toto:
00
01
10
11

Sosna zvlčelý » player Nejlepší ženská je chlap, viď?

Mici Angóra » Sosna zvlčelý Pěkně napsáno. Tady bych tu antiodpověď asi trochu obhájila, protože to je přece velice optimistické-pokud člověk nechce jen alkoholika, násilníka a žárlivce a se vším ostatním tedy má v zásadě vůli pracovat, je to skvělá zpráva, protože lidí, kteří netrpí těmito patologiemi, je (doufám) v populaci většina.

Sosna zvlčelý Já se tedy přiznám, že už od založení diskuze přemýšlím, co napsat k tématu, aby to bylo vysloveně za mě.
A v podstatě nic. Prostě jsem zjistil, že to úplně nějak nastavené nemám.
Už tu zaznělo, že člověk má často ty hranice, kde ví, co ne. Co v žádném případě ne. A to mám taky. Jsou zkrátka hranice nepřekročitelné.
Jenže co nechceme, to ví každý. Tedy většina. A jak se co nemá dělat. Ale otázka zní opačně: Kdo (jaký) je pro nás ten vhodný partner? Jaké předpoklady by měl mít?

Řeknu vám, že se mi těžko skládají slova. Že opravdu nevím, zda to dokážu slovy vyjádřit. Nejprve jsem měl totiž pocit, že vlastně nevím. Že jsem vlastně stejný, jako ti, co skoro nikdy nevědí, co chtějí, zato vždy vědí, že toto ne. Že toto je špatně. To je jako někoho potkat a zeptat se: "Kam jdeš?" A on odpoví: "Nejdu tam, tam, tam a tam. Prostě odpoví na opak toho, nač se ptáte. Antiodpověď.

Takže jaký je tedy ten vhodný partner? Jak ho poznám? Jednoduše. Prostě v tu chvíli to vím.
To neznamená, že to klapne, že to musí klapnout. On vztah dokonce ani nemusí vzniknout. Ale v tu chvíli jsem ochoten se tomu otevřít, udělat něco pro získání přízně toho druhého.
A hlavně se to celé odvíjí od toho, kdo já jsem. A jestli jsem zadobře sám se sebou. Protože když ne, proč si vymýšlet nějaké důležité vlastnosti u partnerů? Důležité jsou, ale v první řadě stejně každý vychází sám ze sebe. A proto dopřejme sluchu sami sobě a hledejme si partnery, kteří to též u sebe umí. Jak bychom mohli pochopit potřeby druhých, když vlastním nenasloucháme?


P.S.
Dobrým předpokladem je, když druhý má zájem naslouchat nám, má o nás zájem a dělá mu to radost. To se většinou dobře projevuje u člověka, který sám sobě umí naslouchat. Když už je se sebou kamarád. Takže kdo je sám se sebou kamarád, ten je pro mne vhodný partner. (A nezaměňovat se sobectvím. Někdy se nestačím divit, když vidím nějaká videa se zaměřením na "sebelásku", kde dotyční nepochopili, že sebeláska a sobectví jsou dvě rozdílné věci!)