DOBRO A ZLO-jejich relativita - Diskuze a zkušenosti

Onirique » Crumb (taky pro pozemšťana):

Vždycky ráda sleduji vaši vzájemnou komunikaci (a přeji si aby zůstala bez zbytečných emocí)...když se vaše mozky potkají, je z toho nádherný tanec. Obzvlášť proto, že názory vás obou jsou tak odlišné a přitom se tak nádherně doplňují...a to jest tomu mému mozku lahodící

MG34 » Crumb "Astrofyzikové říkají, že náš vesmír se rozpíná a že jednou zanikne (buďto se rozprchne, nebo se smrští a způsobí další explozi)."
- tohle je poměrně snadný průmět do budoucnosti toho, co se momentálně děje

"Podobných vesmírů je prý nespočet, prý stále vznikají a zanikají další vesmíry."
...ale tohle už je čirá spekulace - "mimo" oblast naší reality nelze použít naše místní způsoby uvažování - pravdu může mít kdokoliv, astrofyzik i ženská od plotny - nikdo z nich k pravdě není blíž, když je pravděpodobnost zcela neměřitelná

jako pěkný příklad tohoto zdánlivého paradoxu je uvažování o situaci kolem Velkého třesku - v určité fázi Velkého třesku vznikl čas - to se dnes obecně uznává, ale současně s tím se naprosto naivně používá spojení "předtím", "příčina", atd. vlastně i ta fáze je bez času vlastně blbost

kam tím mířím? není žádné předtím (ani potom), když není čas
a není žádná příčina (ani důsledek), když není čas... - je třeba uvažovat úplně jinak

a když se vrátím ke Zlu a Dobru - i tohle jsou věci, závislé na času - příznivý nebo nepříznivý důsledek nějakých činů nebo událostí... Takže bez času není ani žádné Zlo a Dobro.

Crumb » MG34 Informace k té "hypotetické absolutní formě" (dobra/zla) by asi bylo možné získat jen z Absolutna, které je ve filozofii chápáno jako věčný, nadprostorový a nadčasový prazáklad věcí, jako nejvyšší jsoucno, jako základ a počátek všeho, jako poslední příčina (prapříčina) všeho co je. Absolutno je často identifikováno s Bohem. Co by mohlo být z "božského náhledu někoho, kdo zná smysl toho všeho tady a ví tedy, co je Zlo a co Dobro", tedy z náhledu (hypotetického) Stvořitel všeho jsoucna - znajícího konečný cíl lidské existence, světa a všech věcí - absolutním dobrem/zlem, je pro mne záhadou. Možná i někdo z lidí zná "smysl toho všeho tady a ví tedy, co je Zlo a co Dobro". Možná se někdo "shodne s tím hypotetickým absolutním náhledem z nadhledu" a neví o tom. Co by ale mohlo být (absolutním) Dobrem z náhledu (hypotetické) božské bytosti, která údajně stojí za vznikem našeho vesmíru, o kterém nám dnešní astrofyzika říká, že vznikl jako následek gigantické exploze (která vlastně ještě pořád doznívá)?

Astrofyzikové říkají, že náš vesmír se rozpíná a že jednou zanikne (buďto se rozprchne, nebo se smrští a způsobí další explozi). Podobných vesmírů je prý nespočet, prý stále vznikají a zanikají další vesmíry. Většina astrofyziků se dnes shoduje také v názoru, že ve všech vesmírech se vyskytuje život, že v nich existují inteligentní bytostmi, různé civilizace na různých úrovních. My jako civilizace existujeme pár tisíciletí. Žijeme na kousíčku vesmírného prachu, na materiálu, který ještě ani pořádně nevychladl. Od astrofyziků se dále dovídáme, že za nějakých 4,5 miliardy let dojde k explozi Slunce a k zániku sluneční soustavy, že jednou zanikne i naše galaxie, celý náš vesmír. Co by mohlo být smyslem toho všeho? Co by tu mohlo být absolutním dobrem? Nevím. Možná co nejšetrnější odstranění následků všech těch explozí, zastavení vzniků a zániků vesmírů a zajištění absolutní blaženosti pro všechny bytosti ze všech zničených a dosud existujících vesmírů. Takový úkol by ale mohl zvládnout jen ten hypotetický Všemohoucí - nebo snad nějaká opravdu hodně pokročila mimozemská civilizace.

Zajímavé mi v souvislosti se vzniky a zániky vesmírů připadají názory některých antických myslitelů, zejména pak pojetí "světového požáru", názory o cyklickém vzniku, rozvoji a zániku kosmu. Stoikové např. učili, že svět pochází z božského ohně a že kosmos je živou a rozumnou bytostí. Ve věčně se opakujícím procesu povstává z prvotního ohně, žije, pak se znovu vrací do ohně a znovu z ohně vzniká. Učili o "světovém požáru" a o "obrodě" světa, o jeho nastávajícím vzplanutí. Při světovém požáru se duše vrací do božské substance. Ve stadiu obrody, nového vzplanutí, se celý světový vývoj opakuje a všechny lidské duše znovu vstupují do proudu dřívější existence.

Zajímavé pojetí najdeme u Poseidónia z Apameie (asi 135-51), nejvýznačnějšího představitele středního stoicismu. Ve vesmíru se podle něj uskutečňuje koloběh vzniků, ale i periodických světových požárů, v nichž zanikají všechny světy, které jsou možné, i všechny bytosti, které je obývají. Nesmrtelná planoucí duše po opuštění těla putuje do "nadměsíčního světa", kde se očišťuje, aby pak přešla do vyšších sfér, aby se pozdvihla k nebi, kde v netělesné existenci přebývá blaženě v oblasti světla až do dalšího vzplanutí světa. Ten se znovu rozdělí na sféry, v nichž si duše najde další tělo a usídlí se v něm.

Je možné, že Dobrem je definitivní únik duše ze zmíněných koloběhů a Zlem je setrvání v nich.

MG34 » Crumb Tak... tos popsal tu relativní formu dobra/zla.

A teď zkus něco k té hypotetické absolutní formě - řekněme například z nějakého hypotetického božského nadhledu někoho, kdo zná smysl toho všeho tady a ví tedy, co je Zlo a co Dobro.

A dál - co když se něčí relativní náhled z jeho subjektivního podhledu náhodou zrovna úplně přesně shodne s tím hypotetickým absolutním náhledem z nadhledu (pokud existuje)? Jenom o tom třeba ten někdo neví... a nevíme to ani my ostatní.

Crumb "Dobro" je obecný pojem, který je odvozen od hodnotícího "dobrý". Vzhledem ke své mnohoznačnosti se pojem "dobro" v moderní etice a filozofii užívá s jistou opatrností - řada filozofů tento pojem raději vůbec nepoužívá. Označení "dobro" lze chápat z různých stránek. Co může být pro jednoho dobro, může být pro druhého zlo, co může být pro jednu skupinu, společnost atd. dobro, může být pro jinou skupinu, společnost atd. zlo. Už Aristotelés upozornil na to, že označení "dobrý" se vždy užívá "v jisté situaci" a že ze zkušenosti víme, že "co je jednou nebo pro někoho dobré, může být jindy a pro jiného nedobré nebo dokonce špatné".