Svoboda slova - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » MG34 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ja bych byl pro - slovo podvedomi snad uplne vymazat ze slovniku - lide misto aby konali, tak jen hledaji obetniho kozla (a je celkem jedno jestli obetnim kozlem bude slovo podvedomi, slovo ego, nebo treba nazev nejake planety)
i psychologove jim v tom nahravaji - porad hledaji neco, nebo nekoho, na koho by se to cele dalo svest(uz jen to, jak hledaji napr. jaka cast mozku muze za to a to - k cemu to cele, kdyz ja jsem jen uzivatel - irelevantni informace)
tohle funguje ve svete forem(kde ja jsem tvurcem tech forem) - kde temer 100% roli hraje kauzalita
napriklad: remeslnik se mnou vydrbal a ja ted muzu zpetne jit a hledat, ktere konkretni kroky jsem "ja" opomenul (udelal blbe) - to, ze on byl svine, je sice pravda, to mi ale muj problem nevyresi
protoze svini je cela rada a muj problem je naucit se s nima zachazet, jednat
u te anorexie napr: staci si jen priznat, ze mi to dela dobre - ze me to rajcuje
ja treba pred rokem jsem mel 13 kilo nadvahu, protoze, jsem nemel moznost/cas jist rano a tak jsem jedl az odpoledne a jen pecivo
kdyz mi to zacalo vadit(tyhle veci mi vadi dost) tak jsem zase stejnym zpusobem zhubnul
zadna sebelaska v tom nebyla - jen vedome rozhodnuti
za pul roku mam o 13 kilo min
a masochista jsem porad - jen jsem zameril pozornost jinym smerem(bez jakychkoliv ezo kecu)

MG34 » dan162 Nic třeba anorexie. https://cs.wikipedia.org/wiki/…
To je VĚDOMÁ záležitost. Nic o podvědomí tam není a mimochodem jedna z příčin se uvádí narcistní sklony vzniklé v DĚTSTVÍ.

Workoholismus je rovněž vědomá záležitost.

Ty tady vyloženě lžeš (například "Co třeba anorexie ? To je příklad nesvobody podvědomí a není vzniklý v dětství.") a napíšeš k tomu pak "Tak tu diskuzi nechme být..." - jednous to (vědomě) napsal veřejně, tak si asi už těžko "ponecháš to své" jako před zveřejněním

dan162 » MG34 Co třeba anorexie ? To je příklad nesvobody podvědomí a není vzniklý v dětství. Nebo workoholismus. A jiné programy, podle kterých podvědopmí funguje, jinak než by fungovalo svobodně, volně. Nadvláda vědomí nad podvědomím. Myšlenky nad tělem. Vzduchu nad Zemí.

Toulavej napsal ve vedlejším vláknu: "Duchovní růst?
.. použití mysli, jako nástroje pro tělo. Duši vyladit k srdci a mysl pouze čeká na "povel" srdce. Být tichý pozorovatel děje..." Ten to rovnou otáčí, utišuje vědomí a jeho moc ve prospěch svobody podvědomí.

Tak tu diskuzi nechme být, nechci tě iritovat, jen s tebou nesouhlasím a chci si ponechat to své, i když ti to smrdí a hodně.

MG34 » dan162 Nene, tady něco smrdí a hodně.

Podvědomí samozřejmě zná stavy VĚDOMÍ. Ale podvědomí těmito stavy není ovlivněno. O svobodě slova se bavíme JEN vzhledem k vědomí.

To jedině v případě, že podvědomí by bylo nějak patologicky zprzněné. Což je to, o čem jsem psal výše - prolomená hranice a sice asi jedině tím nejtvrdším způsobem - indoktrinací různými tabu už od dětství.

Tato možnost je dost hypotetická, nesměl by tam být žádný jiný vliv, úplná izolace. A to se tady netýká nikoho z nás - to není tak snadné docílit, aby vznikl tak nevratně pomýlený robot, který CTÍ ty tabu i ve snu. Píšu že je CTÍ, ne že na ně naráží nebo se mu o nich nezdá - naopak to se mu o nich bude zdát a dost, ale bude je ve snech PROLAMOVAT. Ctít je rozhodně nebude. A o tom to je, ty "názore", podvědomí se rozhodně neomezuje...

A proto mne to tak irituje, protože ten tvůj "názor" otáčí pozornost tématu k nepodstatnému - bavíme se o vědomé svobodě slova a ty sem taháš neexistující nesvobodu slova podvědomí.

dan162 » MG34 Trvám si na té chybě. Podvědomí zná stav nesvobody - svázané, zakázané a i svobody - projevující se. Ponechme si své: ty názor a alergii, já svou chybu.

MG34 » dan162 Otázka míry svobody slova se týká POUZE vědomí. V žádném případě ne podvědomí, protože podvědomí se s ničím nepáře, když se dostane k vládě nad tělem - zacpeš si ústa a vyteče ti to ušima.

Na slovo "názor" su opravdu hodně alergický v případě, že se za něj schovává elementární chyba.

dan162 » MG34 Spíš jiný názor. Moje vědomá část neví o ledasčems, co se děje v těle, nejen při spánku a přesto se to děje. Neru, že Já jako existující entita (nikoliv ve smyslu ega) = vědomá PLUS nevědomá část. Když jsem prodával dům, tak prvním zájemcům jsem říkal jako první všechny neduhy, jen jsem s překvapením sebe pozoroval, protože jsem to plánoval říct jinak. Nevědomá část to tak začala a vědomá mohla už jen pokračocat. Ti zájemci dům koupili. Přijímám tu vědomou i nevědomou část za rovnocenné části sebe.

MG34 » dan162 Ne, zase chyba.

Tvoje tělo a tvoje já ve spánku nejste ve většině případů spojení (až na výjimky, kdy to spojení v omezené míře přetrvává). To je jeden z účelů spánku - odpojit tělo (tedy i slovo) od tvého já.

A až na výjimky tvoje já ve snu ani neví (neuvědomuje si), že k tomu odpojení došlo a vysílané povely ve skutečnosti do těla nedorazí. I to je svým způsobem účel snu.

dan162 » MG34 Ok.

dan162 » MG34 Mám svobodu slova. Moje tělo a já jsme jeden. Že mluví ze sna a říká něco jiného než jak bych to formuloval vědomě, že se projevuje jiná část mne, to mi nevadí. Řekové se před válečnou výpravou řízeně ožrali v uzavřené místnosti, aby i to nekontrolovatelné, podvědomé vyplulo na povrch.

dan162 » MG34 Ok, máš pravdu.

MG34 » dan162 A poslední věc, ke které to všechno směřuje - ta hranice není ostrá a je značně individuální.

U někoho je prolomením vnitřní hranice až třeba chirurgie a nějaké drsné drogy. Na někoho jiného se stačí špatně podívat...

MG34 » dan162 Ještě ti k tomu doplním úplně banální příklad (domysli si spousty dalších podobných a nechytej se zbytečně jen tohoto jednoho, jak máš ve zvyku) - máš ve spánku svobodu slova?

Nemáš - a o tom to je - protože v té chvíli neovládáš svoje tělo.

MG34 » dan162 Ne, tos špatně pochopil, co jsem napsal.

Je určitá hranice - samotný proces vyhodnocení, jestli svoboda slova stojí za riziko. A když vnější vlivy tuto hranici prolomí (ať už násilím, chemicky, psychologicky nebo jakkoliv), tak pak už žádná svoboda slova není - ani vnitřně - protože ten vnější vliv přímo ovládl ten vnitřní rozhodovací proces.

dan162 » MG34 Správně. Je to tvůj vnitřní strach, který ti bere svobodu slova, vlastní racionální omezující rozhodnutí, učiněné v reakci na vnější a/nebo vnitřní situaci. Je jedno, jaké faktory člověk vyhodnotil, že mu za sebeomezení jeho svobody slova stojí, zda klid v původní rodině, hrozba vězení, riziko pomsty, podepsaná smlouva o mlčenlivosti, předešlé bolístky )strach z vyloučení ze smečky třeba), kořistnický záměr nebo upřednostnění finanční stránky a je jedno, jak hluboko si člověk své rozhodnutí o své nesvobodě zapsal pod kůži, nebo zda na tento "vázací akt" zapomněl.

MG34 » Onirique Ještě k tomu strachu jako faktoru - je dost rozdíl, když se bojíš něco říct, abyses (možná) neztrapnila anebo naopak když se bojíš něco říct, protože reálně hrozí, že tě za to zabijou i s celou rodinou.

Tzn. to omezení rozhodně není jenom vnitřní. Resp. když někdo/něco podchytí strachem všechny tvoje rozhodovací faktory, vzorce (dostane se ti tzv. "pod kůži"), tak v té situaci žádné tvé vnitřní svobodné rozhodnutí (o svobodném slově) neexistuje.

Onirique » MG34
Přesně jak říkáš. Je vidět, že mně už trochu znáš


Svoboda slova je individuální.
Kde začíná svoboda jednoho, může (ale zákonitě nemusí) končit svoboda druhého, jak už tu ovšem i zaznělo...

MG34 Svoboda tvého slova končí přesně tam, kde začíná tvůj strach to slovo vyslovit.

Co formuje tvůj strach je pak věc druhá.