Jak básník, kterému verše dojdou náhle,připadá mi, že nemám právo vidět jakoukoli krásu,přesto vídám ve svých myšlenkách stále,jak vyzařuješ tolik jasu...Co když mě oheň z tebe jdoucí spálí na uhel?Jak loď v bouři plující za svým pokladem.Toužím proplout myšlenkami tvými,vědět, co čekáš od princezny zakleté.Vysvobodíš ji sladkými slovy svýminebo ji necháš s jejím osudem?Třeba zakletá v říši strachu marně hledá k zámku klíč,snad leží pod silnou vrstvou prachu,nebo už je nenávratně pryč?Je odsouzena k životu v zapomnění,i když možná tohle její osud není.Kdo ví?
Najdise.cz
» ZittoSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Beed, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Moc krasne... tak nejak smutne ale velice povedene, klape vam to spolecne