začátek jedné "pohádky" - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » Zitto Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jó, takovéhle konce by byly fantastické. Myslím, že i můžou být. A určitě jsou. Ale jen po skrovnu, semo tamo... A domnívám se, že hlavně proto, že zvířátka se nepřetvařují. Lidé se umí dělat lepšími než jsou a nebo taky horšími ( když nemůžu být nejlepší v prospěchu, budu aspoň nejhorší v chování...) Kluci skrývají své city a pak se diví, že holka pokukuje jinde, kde jí je někdo naopak projevuje až nezdravě ( chce ji jen do pelechu, narozdíl od toho, kdo se neumí vyjádřit, ale chce s ní strávit život ). Holky si pořizujou puch-up podprdy a kluci-horňáci se pak diví, co to drží, když ji sundají, a toho make-upu, co drží tolik žen a tolik kosmetických firem při životě !! Můj kamarád říká: nejlepší je poznat holku na vandru - vidíš, jak zvládá zátěžové situace, jak reaguje na Tebe, když se večer zlískáš a taky vidíš, co ráno vedle Tebe vyleze ze spacáku... jestli je to ta, co jsi s ní byl včera nebo nějaká úplně jiná, o kterou bys jindy ani pohledem nezavadil.

Takže - kéž by všichni lidi mohli prožít takový "vandr", kde by se bez pozlátka poznali a pak spolu měli pohádkový život, protože pohádka je co? Pohádka je když ... dobro zvítězí nad zlem a když lež má krátké nohy. To přeju všem.

Ahoj

Zitto » Sem.miš Utíkala jako by jí šlo o život a kdo ví, třeba jí taky o život šlo. Zkraje vůbec nevnímala nic kolem sebe. Měla v hlavě totální zatmění. To byste nevěřili, kolik sil v sobě ještě našla, aby se dostala co nejdál. A když jí síly docházely, znovu si vzpomněla na scény, kdy jí kohoutek kloval, trhal peří, nadával do…. , ponižoval, znásilňoval… a netroufla si zastavit ani zpomalit, jen dál a dál odsud. Ani si nevšimla, že se setmělo, jen čím dál víc klopýtala a padala, až doběhla k potůčku a na jeho břehu ztratila vědomí. Probrala se až ráno, sluníčko už bylo docela vysoko a kolem ní bylo spousty zvědavých zvířátek z lesa. Zajíček jí pomohl dobelhat se k potůčku a napít se. Taky jí varoval před liškou, aby byla opatrná. Všechny zajímalo, co že se vlastně stalo. Ale slepička nebyla schopná říct z toho všeho, co má za sebou, ani slovo. Jen brečela a brečela.
Nakonec jí zajíček poradil, že kousek po proudu potoka je malinká hájenka, ať se zkusí podívat tam, třeba se jí hospodář ujme. A tak se slepička vydala tam, i když v ní byla malá dušička. Ale strach z lišky byl silný a netroufla si zůstat dál sama v lese.
Na dvorku hájenky moc zvířátek nebylo. Jenom dva králíčci. Mladý hospodář se teprve postupně zařizoval. Slepičku přijal velice vlídně, uložil jí ve stodole na seně, dal jí spousty zrní a čistou vodu. A sotva se zotavila, vyrazil do dědiny sehnat k ní ještě kohoutka, aby jí bylo veseleji.
A vy už jistě, milé děti, tušíte, jak to dopadlo. Jaké bylo její překvapení, když hospodář přivezl právě toho jejího „vysněného“ kohoutka, ze sousedního dvora. Postupně se pak dozvěděla, že se tenkrát pral právě kvůli ní, protože slyšel a viděl, jak jí kohoutek nadával, škubal peří a kloval.
Měli se rádi, spokojeně spolu žili a postupně měli spoustu krásných kuřátek.

Tak to je konec pohádky pro děti.

A pro dospělé: kdyby to v životě bylo vždycky aspoň takhle, co? V reálu by jí přejelo auto nebo sežrala liška. Nebo by postupně „zkusila“ ještě tak tři kohouty, jeden horší než druhý a nakonec – už zcela oškubaná a se spoustou jizev - by zůstala sama a snášela by snaživě vejce tak dlouho až by se usnášela k smrti… Ale proč nevěřit pohádkám? Proč by i v životě neměly být dobré konce?

Přeji všem pohádkový život.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A při tom lítém boji, kde krev tekla a peří lítalo, na sebe kohouti vykřikovali svoje "moudrosti". A tak taky kohout "fešák" vypustil ze zobáku:" Ty jsi pěkný trouba ! Když chodila ta tvoje slípka k mému plotu a já se jí snažil svést, to sis pro samou pýchu a samolibost nevšiml. Ale jakmile šla do sebe a styděla se za svou chvilkovou slabost a držela se co nejdál ode mě, tak ty přijdeš a vyklováš jí peří a podrapeš záda. To jsi tedy opravdu kabrňák! Tu máš! Tu máš! To máš za to, jak ona musela trpět, že se rozhodla nakonec pro tebe !!" A kloval a kloval. Až polomrtvého soka nechal ležet uprostřed jeho vlastního peří na jeho dvoře a odletěl na svůj. A kohoutek krvácel z mnoha ran a teď už také ze srdce... Pochopil, že jeho slepička mu byla věrná, že v jejím srdci přes všechny jeho nešvary zvítězil on. Jenže on to nepoznal a ještě ji za to zbil a ona teď utekla. "Dobře mi tak" povídá sám sobě a zavírá oči, aby neviděl, jak zachází slunce, které už možná neuvidí vycházet....