"Jejda , to jsme se zase poměli...jů ,to byl zase krásný den ...jejda , to jsem se krásně spálil o kopřivy "...atd.
Znáte to? Je tohle váš denní režim?
Nebo: "Kurva , to zase byl hnusnej den....do prdele , já ho snad zabiju ...sakra , zas mě bere ten zasranej žlučník"...atd Kdy už to štěstí doprdele přijde , proč ho má kámoška či soused a já ne , jak k tomu přijdu?"
Je tohle váš denní režim?
Zkuste se zamyslet , jak to , že jeden ano , druhý ne a co k tomu vedlo.
Vždycky jsem tvrdil, že první slova po probuzení (případně i myšlenka) předznamenávají celý náš den. A jsem rád, že to vždy neplatí. protože u mne to někdy začíná pohledem na mobil, pak nevěřícné vytřeštění zraku, že už je tolik, že jsem zaspal a...: "Kurva!" - první slovo dne. Jenže pak jedu do práce a už si zpívám Plíhala, protože vím, že nic nedoženu a neuspěchám:
Mám príma den, budík mne nevzbudil, tak jsem se probudil až o půl desátý.
Mám príma den, kam bych teď pospíchal, svět se točí dál, celý je vysmátý.
A jinak jsem kombinace obojího, ovšem s převahou k tomu prvnímu. prostě když mi něco nejde, tak vyletí i ta nadávka, ale pak se začnu smát sám sobě, co proboha zase blbnu, že by mohlo být mnohem hůře. Jenže to je tím, že já tu nadávku mám jako ventil, ne jako konstatování, že všechno stojí za . A kdyby snad, tak si za to můžu sám.
Filtruj příspěvky nebo odpovědi na - tuatha-de-danann v této diskuzi