Addisonova choroba, Schmidtův syndrom - Diskuze a zkušenosti

Bosch » Mici Angóra Jasněže.
V takových případech platí: odtáhneme raněného vojáka z palebného postavení na ošetřovnu. Pak můžeme podávat obklady.
Taky bych tím řešil situaci. Né tchýni.

Mici Angóra » Bosch Příčinou není sama tchýně, ale sebedestruktivní postoj/nedostatečně vymezené hranice tazatelky, která sama sebe staví do pozice oběti. Toto stačí si uvědomit (třeba za pomoci nějakého guru, kouče, psychologa) a tím se nastartuje když ne přímo samoléčba, tak by se aspoň nemoc nemusela zhoršovat.

Bosch » Mici Angóra Mám z praxe odpozorováno, že existují různá stádia narušení rovnováhy.
Od vyšších stádií se porušení nazývá nevratnou změnou(chorobou) a nedá se léčit.
Je li stádium nemoci projeveno již na fyzické úrovni, nemůžeme počítat jen s profylaxí. Odstraněním příčiny (tchýně).
Tam už je zapotřebí další hlubinná léčba na úrovni psychologické a hlavně psychosomatické.
Neznám osobně nikoho kdo se tak celostním přístupem zabývá.
V těchto případech se odžívá karma a léčebné zásahy zvenčí mohou být vzhledem k progresu léčby až škodlivé. Podle hesla čím hůř, tím líp.
Tedy když to nejde směrem ven, musí to jít dovnitř. Směrem do konfliktu.
Jde pak o to jestli si ten člověk sám ten bolavý zub o kliku dveří utrhne hned nebo bude pofňukovat ještě dlouho. Tohle jsou osobní vývojové lekce a málokomu se dostávají v tak výživné míře.
Nezapomínejme na tototo: pokud jsou zde ti co netrpí žádnou zjevnou chorobou, tak to neznamená že jsou na tom nutně lépe. Jen jejich choroba může být latentní. Ale přítomná. Zatím.

Bosch » Mici Angóra Však já netvrdím že nemám rád rázný přístup k věci.

Mici Angóra » Bosch Jen jí radím, co a jak, když se ptá. Když byla řeč o duchovních příčinách, tak o čem je autoimunitní choroba? O nízké sebeúctě a sebenenávisti. A přesně tak, jak to autorka popisuje, to o tom, že se nenávidí, vypovídá. Lekce s tchýní spočívá v tom, začít si vážit sama sebe a vymezit se. Sice už je trochu pozdě, protože tchýně už to vnímat nebude, ale aspoň kvůli tomu, aby jí neodebírala ty zbytky energie. Pud sebezáchovy se tomu říká. Moje babička se starala o prababičku, která po ní házela nádobím a plivala na ni. Byla to jiná generace a starat se byla ženská práce, nepřipadalo v úvahu, že by se staral děda. Moje sestřenice vyvářela a osobně vozila několik druhů jídel tchýni, která na ni řvala, že to žrát nebude a kolikrát to vylila před ní na zem. Udělala by to jednou a už by mě tam nikdo neviděl. Ještě tak kdyby to byla moje vlastní matka nebo tchýně, se kterou jsme byly celý život v pohodě a pak jí hráblo, ale ještě se starat o někoho, kdo mi dělal ze života peklo? Co je to s váma, lidi? Kde máte nějakou sebeúctu? A nejhorší jsou sluníčkářské kecy o tom, jak má člověk odpustit a povznést se.

Bosch » Mici Angóra No jestli jsi takhle rychle hotová se vším..

Mici Angóra Hele a proč teda pořád dáváš? Tu energii? Tak se prostě šprajcni. Může jít do ústavu nebo ať se stará manžel, je to jeho máma, ne? I když jsi doma, NENÍ to tvoje povinnost. Není. Nebo jsi ten typ Raka, který pro rodinu obětuje i vlastní zdraví a myslí si, že mu někdo bude vděčný? Trpitelka, pečovatelka, sebeobětování až za hrob? Už slyším, jak říkáš: "to nejde". Pak ti ovšem není pomoci.