Addisonova choroba, Schmidtův syndrom - Diskuze a zkušenosti

Buddha/2 Jestli je Tvá teorie správná - a zdá se mi to docela dost pravděpodobné - pak bych primárně neřešil nadledvinky, ale snažil bych se vyléčit ten patologický vztah. Jasně že to nemůžeš udělat za oba, ale jen za sebe.
Ona už Tě v tomhle stavu nejspíš nevysává vědomě, proto by mělo být z Tvé strany lehčí to vědomě utnout. No a taky jí to odpustit. Mohlo by Ti v tom pomoct, když se na ni budeš dívat jako na nemocného, vystresovaného člověka.

Bosch Nedávej to do souvislosti s vinou někoho druhého i kdyby to tak na krásně bylo.
Jsou to tvoje ledviny a imunitní systém si musíš dát dopořádku sama.
Zásadní chybou je myslet si že ti ho může narušovat nějaká troska. Pokud jí to dovolíš pak samozřejmě ano. Tohle ale řídí a rozhoduje tvůj vlastní encefal, hypofýza..
Když si budeš dělat denně procházky ven sama aspoň půlhoďky na vzduch pročišťuj dechem a budeš nabírat sílu. Jsou i cvičení ale to bys samozřejmě nesměla být přesvědčena že jsi v roli oběti.
Když se ti poodhalí spojitost sebe sama s pachatelstvím tak se ty věci pak vyřeší obyčejně samy. Takže si myslím že už nejsi tak daleko od konce. Otázkou je čeho. Takovouto lekci můžeme pochopit různě.

mamina66 » Bosch Děkuju za rady, ty prochazky se pro mě budou muset stát nutností.
Měla jsem na mysli, jestli to není moje karma, zkouska,kterou si musim projit.
Zdravim a dekuji za tvuj zájem.Věra

Bosch » mamina66 Vím o čem mluvíš mám to zažité na vlastní kůži.
Taky se dá pěstovat postoj neosobního soucitu. To pomůže se situaci vzdálit a vnímat z nadhledu.
Tu strast způsobují citová pouta která k té osobě máš. Jde o to jestli si je chceš ponechat anebo je ufiknout. Rozum velí to druhé a často vidí věci správně.
Je to zkouška ale nevíme čeho a jak má vypadat výsledek.
Přeju hodně statečnosti osudu čelit.

0RLAND0 ja som dospel k poznaniu, ze kazda duchovna pricina ma aj telesnu pricinu preco sa zdravie kazi... samozrejme je najdolezitejsie odstranit alebo eliminovat tu dusenvnu pricinu...ale ak uz je choroba v nejakom pokrocilom stadiu, tak je velmi vhodne zabojovat aj na hmotnej urovni...minimalne sa tym zastavi progres choroby... treba si uvedomit, ze stresory, na ktore reaguju nadoblicky postojom boj/utek, nie su len negativne pocity zo vztahov a z prace, ale stresor na telo posobi aj nespravna vyziva, rozne potravinove alergie, toxicita prostredia, geopatogenne zony, elektrosmog, prekyselnost organimzu, duchovne tapanie a nenaplnenost a podobne... kazdy tento jeden faktor je tehlicka do skladacka... ak mas stresy zo vztahu, tak ignorovanim tychto zalezitosti este chorobu mozes urychlit a prehlbit... preto by som ti okrem riesenia duchovnej priciny chorobu radil riesit aj tu hmotnu... autoimunitne choroby nie su len tak z nicoho... casto sa za nich skryva syndrom priepustneho creva, otrava tazkymi kovmi, nerovnovaha mineralov, rozbujnene v tele rozne lyme-formy (bolerie). hlavne na zahranicnych weboch mas o tom dost informacii a na diskusnych forach zaoberajucich sa alternativnou medicinou aj pripady, ktore sa s autoimunitnych ochoreni aj takymto stylom dostali alebo aspon zlepsili svoj stav...

mamina66 » 0RLAND0 Děkuji za tvuj nazor. Jsem toho nazoru, ze u me byl spoustecim faktorem obrovsky stres v praci,pracovala jsem jako ucetni, pravidelne doplnovany stresem z me tchyne. Nebyly to zabomysi valky, dnes by se to dalo kvalifikovat jako omezovani osobni svobody a sikana a dalsi hruzy,ktere bych ted uz resila naprosto jinak a to dost razantne. To ale neni to podstastne, uplynulo 31 let a z tyrana se stal ´s odpustenim´ totalni magor, ktery mi diky tomu, ze jsem v cast. duchodu , zustal na krku. Uz proste nevi, co je kdo je,kdo jsme my, na fotce nepozna vlastniho manzela, nepozna svoje pravnoucata,je jen inkontinentni cosi. Manzel samozrejme taky pomaha, ale me by zajimalo proc, PROC nas dal osud ( v podobe meho manzela) dohromady, co si mam z tohoto vztahu s tchyni odnest. Mame neco nevyrikane z minulych zivotu? Mam se naucit pokore a trpelivosti? Nevim, ale vim ze jednou se dozvim. Podotykam, ze jsem se starala i o sve umirajici rodice, ale to byla pro me naprosto jina zkusenost plna oboustranne lasky.

Mici Angóra Hele a proč teda pořád dáváš? Tu energii? Tak se prostě šprajcni. Může jít do ústavu nebo ať se stará manžel, je to jeho máma, ne? I když jsi doma, NENÍ to tvoje povinnost. Není. Nebo jsi ten typ Raka, který pro rodinu obětuje i vlastní zdraví a myslí si, že mu někdo bude vděčný? Trpitelka, pečovatelka, sebeobětování až za hrob? Už slyším, jak říkáš: "to nejde". Pak ti ovšem není pomoci.

Bosch » Mici Angóra No jestli jsi takhle rychle hotová se vším..

Mici Angóra » Bosch Jen jí radím, co a jak, když se ptá. Když byla řeč o duchovních příčinách, tak o čem je autoimunitní choroba? O nízké sebeúctě a sebenenávisti. A přesně tak, jak to autorka popisuje, to o tom, že se nenávidí, vypovídá. Lekce s tchýní spočívá v tom, začít si vážit sama sebe a vymezit se. Sice už je trochu pozdě, protože tchýně už to vnímat nebude, ale aspoň kvůli tomu, aby jí neodebírala ty zbytky energie. Pud sebezáchovy se tomu říká. Moje babička se starala o prababičku, která po ní házela nádobím a plivala na ni. Byla to jiná generace a starat se byla ženská práce, nepřipadalo v úvahu, že by se staral děda. Moje sestřenice vyvářela a osobně vozila několik druhů jídel tchýni, která na ni řvala, že to žrát nebude a kolikrát to vylila před ní na zem. Udělala by to jednou a už by mě tam nikdo neviděl. Ještě tak kdyby to byla moje vlastní matka nebo tchýně, se kterou jsme byly celý život v pohodě a pak jí hráblo, ale ještě se starat o někoho, kdo mi dělal ze života peklo? Co je to s váma, lidi? Kde máte nějakou sebeúctu? A nejhorší jsou sluníčkářské kecy o tom, jak má člověk odpustit a povznést se.

Bosch » Mici Angóra Však já netvrdím že nemám rád rázný přístup k věci.

Bosch » Mici Angóra Mám z praxe odpozorováno, že existují různá stádia narušení rovnováhy.
Od vyšších stádií se porušení nazývá nevratnou změnou(chorobou) a nedá se léčit.
Je li stádium nemoci projeveno již na fyzické úrovni, nemůžeme počítat jen s profylaxí. Odstraněním příčiny (tchýně).
Tam už je zapotřebí další hlubinná léčba na úrovni psychologické a hlavně psychosomatické.
Neznám osobně nikoho kdo se tak celostním přístupem zabývá.
V těchto případech se odžívá karma a léčebné zásahy zvenčí mohou být vzhledem k progresu léčby až škodlivé. Podle hesla čím hůř, tím líp.
Tedy když to nejde směrem ven, musí to jít dovnitř. Směrem do konfliktu.
Jde pak o to jestli si ten člověk sám ten bolavý zub o kliku dveří utrhne hned nebo bude pofňukovat ještě dlouho. Tohle jsou osobní vývojové lekce a málokomu se dostávají v tak výživné míře.
Nezapomínejme na tototo: pokud jsou zde ti co netrpí žádnou zjevnou chorobou, tak to neznamená že jsou na tom nutně lépe. Jen jejich choroba může být latentní. Ale přítomná. Zatím.

Mici Angóra » Bosch Příčinou není sama tchýně, ale sebedestruktivní postoj/nedostatečně vymezené hranice tazatelky, která sama sebe staví do pozice oběti. Toto stačí si uvědomit (třeba za pomoci nějakého guru, kouče, psychologa) a tím se nastartuje když ne přímo samoléčba, tak by se aspoň nemoc nemusela zhoršovat.

Bosch » Mici Angóra Jasněže.
V takových případech platí: odtáhneme raněného vojáka z palebného postavení na ošetřovnu. Pak můžeme podávat obklady.
Taky bych tím řešil situaci. Né tchýni.