Je možné milovat bez připoutanosti? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » sen o snu Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele včielkaMajka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pokiaľ môžem priskočiť, tak tento názor najviac so mnou rezonuje...
A pridávam aj pre ostatných...

Iba tak
je možné skutočne milovať
Aj keď vravím ti...
Si navždy môj...
Iba keď pustím ťa
V srdci mojom si stále
No môžeš byť sebou
Môžeš byť svoj...

Iba tak
je možné skutočne milovať
Aj keď chcem
aby si miloval tak
ako ja teba...
No nemôžem meniť ťa
aby si mohol milovať aj
sám seba...

Iba tak
je možné skutočne milovať
Aj keď túžim
vlastniť ťa navždy
No nie si vec...
Aj keď vravíš mi
Som... ako každý...

A predsa tak iný...

Bosch » sen o snu Nevím jestli se pochopíme ale pokusím se.
My mluvíme o připoutaném člověku jako o někom koho takto hodnotíme my, zvnějšku. Na základě čeho? Na základě posuzování z pohledu duality.
V podstatě toho samého pohledu, který sám výše odsuzujete.
"Pokud mám připoutanost definovat, tak bych řekl, že to je projev/důsledek duality (já-oni, moje-jejich, ...). "

Rozumíte mi? Už v samotném základu je problém. Když začneme vnímat problém připoutanosti očima toho druhého, uvidíme zcela jiný obraz. Obraz z pohledu jednoty.
V reálném životě nelze žít bez podmínek. Pouze teoreticky. Jinak přirozeně očekáváte určitě standardy a nechcete žít s člověkem o kterém nevíte jak se v příští minutě zachová. Tomu nevěřím. Vztah to jsou především závazky a přijímání odpovědnosti a spousta práce. Budete to dělat ochotně, ale pokud v tom nepojedete sám. Jednostranně to nikdo nastálo nevydrží investovat do vztahu energii a sám se nechat vysávat.
Takže ať chcete nebo ne, kladete na partnera vždycky požadavky. Ať vyřčené nebo ne. Co je to nepřipoutanost. Je to jen název pro jakousi míru rovnováhy mezi má dáti-dal. A ta může být a bývá velmi subjektivní. Jsou lidé kteří vybydlují vztahy jeden za druhým jako kudlanky a přijde jim že jejich partneři je vysávají svojí závislostí. A někteří dávají drží hubu a krok klidně i celý život a nestěžují si. Kde je míra připoutanosti, závislosti a co to vlastně je. Ano ty pojmy se často užívají. Ale myslím že velmi často jako zbraně.

sen o snu » Bosch Připoutanost není projev citu.:)

Připoutanost je projev závislosti a nevědomosti. Pokud by si ten připoutaný člověk uvědomoval všechny důsledky, zřejmě by jednal jinak. Pokud by nebyl závislý, jistě by jednal jinak. Proč si často přátelé řeknou více, než s vlastním partnerem, ha? Je to o hlubším citu k přátelům nebo o připoutanosti k partnerovi?;) A není v důsledku takové připoutanosti ten vztah horší se zakaleným citem? Další příklady vás určitě napadnou.


Pokud mám připoutanost definovat, tak bych řekl, že to je projev/důsledek duality (já-oni, moje-jejich, ...). Pokud člověk vnímá svět dualistickým pohledem, objevuje se chtění, snaha připoutávat, vlastnit. To je konec pro svobodu, lásku, blízkost, ... V první chvíli, kdy ta "blízká" osoba má jiný názor, je "ta nejhorší ze všech" - znáte to?;)

Takže pokud mám někoho rád a jsem připoutaný, chci a vyžaduji po něm, aby se choval určitým způsobem. Pokud nejsem připoutaný, dávám mu prostě svůj cit bez nějakých podmínek.

Srovnávat to s matkou a dítětem mi nepřipadá na místě. Dítě je ODKÁZANÉ na matku, matka udělá "cokoli", aby mu poskytla to nejlepší a ochránila ho. To mi přijde jako něco jiné, i když samozřejmě se to může prolínat. Když různé matky dělají pro své dítě cokoli, tak to jistě může znamenat úplně různé věci, že?

Ale nezamotávejme to, může mít klidně různý názor a pořád úplně klidně v noci spát.;)

Bosch » sen o snu Co je to ta připoutanost a jak to má v praxi vypadat? Není to například projev citu?
Třeba právě toho kterého se sami bojíme prcháme před ním a proto ho zatracujeme? Říkáme mu pak připoutanost protože nás stahuje kamsi kam nechceme.
Může matka milovat svoje dítě? Je na ní zcela připoutané.
A kdybychom jí ho odňali. Co by udělala? To by byl mazec že? Není tedy matka možná ještě více připoutaná ke svému dítěti?
Jsme připoutáni k hlíně, k půdě, aniž to víme. Protože bez potravy která vyrostla v hlíně nepřežijeme víc jak pár týdnů.
Nejsme připoutáni k partnerovi protože víme, že je spousta jiných. Ale představme si že by byl jen ten jediný že jinou množnost nemáme. A v principu ani nemáme protože když se rozejdeme skončíme s jiným úplně stejným. Jen jsme si na chvilku odskočili a celý cyklus jede znova pouze s novým obsazením.
Nepřipoutanost je velký mýtus. Neexistuje než v našich hlavách. Jako pocit mnoha potenciálních možností. Ale nakonec si vybereme stejně vždycky jenom jednu.
Je mnoho cest, ale jenom jedny stopy za námi. Takže otázka volby je stejně nesmyslná jako otázka svobodné vůle. Uděláme vždycky stejné jenom to, na co jsme naladěni. To určuje naše okamžitá frekvence. V daném čase na daném místě je u konkrétní osoby pouze jedna jediná možnost volby bez ohledu na to z kolika možností se vybírá.

sen o snu » Bosch Tomu se ale říká predikce.;)
To, že dokážeš předpovědět něčí rozhodnutí (někdy snadno, někdy těžko), neznamená, že nemají lidé svobodnou vůli.

A pozor, já bych dodal, že svobodná vůle stále nepopírá, že je všechno předurčeno (- ale koho to zajímá?;) Nemělo by to být jedno?). Takže tak. O mozku ví současná věda pořád ještě kulový, o podstatě života už teprve, nemyslíte?


K tématu: Klidně bych otázku otočil - Je možné milovat s připoutaností?
- řekl bych, že ne. Ať člověk chce jakkoli, není to láska, ale vlastnění a očekávání. Milovat s připoutaností, to není opravdová láska ... nebo (ať to není tak tvrdé) to má při nejmenším úžasné rezervy.;)