Konec života. - Diskuze a zkušenosti

movvin » No.4711 No vidíš... já jsem taky jednou už měla sbaleno, ale sama jsem o tom nevěděla. Jen mé okolí se třáslo obavami, jestli kritické období překonám. A já ač jsem měla velké bolesti a nemohla ani spát jsem ani myšlenkou nezavadila o nějaký konec. Prostě mě to ani nenapadlo.
Možná, že jsem podvědomě věděla, že se z toho vykřešu

movvin » mikiduc
Hmm a to jsem si zrovna po dočtení toho příběhu pomyslela, .... a dopadnout ještě někomu do zrovna neseného oběda

movvin To je docela obšírná věc na odpověď.
Jsou dva pohledy. Jeden co se týká mé vlastní a druhý mých nejbližších. Svou vlastní ... tak o té nemůžu říct zhola nic, protože jí nemám ještě prožitou a a jestli tu někdo říká, že je na to připraven, že je to jen převlečení kabátu atp., tak ať si to myslí... až ta daná chvíle přijde... noo tak si myslím, že na to připravená nebudu a to můžu mít načteno spoustu mouder a knih.
No a co se týče mých blízkých... tak je to o to horší, že ikdyž tu smrt očekáváme (nemoc),nebo je náhlá (úraz), že nám odchází milovaný člověk, který nám bude vždycky chybět. Je to možná trochu sobecké pojetí, ale je to tak. Protože si vždycky říkáme.... jo tohle bychom mohli spolu zažít...sdílet... co je ale důležité, to aby věděl než odejde, že jsme ho milovali.