Konec života. - Diskuze a zkušenosti

Jaňajs » UreaNayal Děkuji. Vím, tatínkova smrt byl šok veliký- ale vidíš, sama píšeš, že když babi půl roku umírala tak to bylo bolestné utrpení a nakonec jsi byla vděčná, že je konec. Prostě , když víme, že druhý odchází v bolestech ,tak se modlíme, aby už to vzalo ten konec! Nečekaná smrt je šok. Ale ta čekaná je prosba tam nahoru, ať už to skončí! Děkuji všem Vám , co jste písli, i těm, co si to jen početli a něco málo o tom dumáte. Díky

UreaNayal Nebudu číst odpovědi=je jich nějak na mě moc...lepší konec pro koho??-Pro toho,kdo odchází?-nebo pro pozůstalé?-nejspíš se ptáš na pozůstalé-vyjdu z čistě osobní zkušenosti-lépe se s odchodem člověk vyrovnává-pokud přichází postupně,ovšem to utrpení,které tomuto odchodu většinou předchází je strašně bolestné a vyčerpávající/pro obě strany/...na druhou stranu-pokud někdo odejde naprosto nečekaně a rychle-pro toho,kdo zůstal je to většinou šok-otřes a je otázka jak se s tím vyrovná=selský rozum by řekl,že rychleji,ale ne vždy to tak je=lidská psyché je velmi složitá a často zůstává v takovém případě mnoho tém nedořešených,mnoho otazníků-mnoho všeho...a pak takové bezezbytkové vyrovnání se-může trvat i léta...a abych byla konkrétní=babička mi doma umírala 1/2 roku,den po dni jsem koukala,jak z ní odchází život-bylo to obrovsky bolestné a opravdu trpení-když odešla-přišla uleva,ačkoliv to zní krutě-byla jsem vděčná za to,že utrpení skončilo-...za 2 roky mi zemřel otec-totálně a naprosto nečekaně-z minuty na minutu,byl to takový šok,že se s tím vyrovnávám ještě dnes...