Jak si vzpomínáte na svou babičku...? - Diskuze a zkušenosti

Do-u-ší » tiferett Moje babička taky Beran. Ale taky zažila obě války. (takže mám podobně Tvé dvě v jedné mojí / ale "na vyváženou", svou druhou babičku si sice pamatuji, ale vlastně jsem jí ani moc nepoznala. Jakoby snad žili nějaký nepsaný zákon, že pokud se jim dcera provdá, stává se členem jiného rodu. Původní rodina už nijak nezasahuje, pouze ponechává "odemčeno v srdcích"

Do-u-ší
...byla to nejkrásnější bytost na světě. Maličká vzrůstem, velká svou duší. Energická rázná dáma s milujícím srdcem a smyslem pro krásno, pracovitá, vlídná, sečtělá(milovala dějiny a literaturu), obdivuhodná hospodyně, stmelovala celou rodinu svou pevnou výchovnou rukou a šla vždy všem dobrým příkladem. Bydlela v patrovém domku plném starožitností v malebných uličkách jedné střediskové vsi. Učila mě vidět krásy přírody, postavit se ke všem "ženským pracím", naučila mne slušnému chování a úctě ke starším lidem, byla strůjcem mé bezstarostnosti v dětství a dopřála mi okoušet má vlastní rozhodování - jít za svými idejemi, dotahovat věci do konce(to mi vždy působilo problém), být si vědoma následků svých činů i důsledku své nečinnosti. Vychovala nejen své 3 syny (na svět přivedla jen mladší dva), ale spolu se mnou i 5 mých starších bratranců, starala se taky o mou maminku(snacha), která ve 33 letech ochrnula na levou půlku těla. Později přišla ještě jedna vnučka(sestřenice) a vzápětí i pravnučka(moje dcera). Tehdy jsem byla babičce svěřena do opatrovnictví, protože mamka zemřela a já měla před sebou ještě 3 roky střední školu. Myslím si, že nejvíc času a sil jsem jí stála já (celé rodině jsem nadělala nejvíc starostí já). Ke stáru, když už nezvládala chůzi, žila ve svém pokoji u mně v bytě a já si po narození syna prodloužila mateřskou o "péči o člena rodiny". Když umírala, měla pocit, že mně chytá za ruku, abych ten okamžik taky prožila. Říkala: "Šárinko, Šárinko, slyšíš ty zvony!?"
..a já slyšela ten jasný zvuk kostelních zvonů prázdninového slunného léta, kdy se místní věřící vraceli domů z nedělní mše. Obě jsme se chvilku zastavili na náměstí vnímaly tu krásnou atmosféru, srdce zjihla a námi prostoupila Láska. Naprostý klid. / Když jsem se vzbudila, babiččina duše už nebyla uvězněná ve hmotné formě. (venku byl leden, když odcházela)
..jsme pořád ve spojení. "Dbej píle, holka!", často zaslechnu domněle vyčerpaná když klesám na mysli. Dá se snad neuposlechnout?