Jak odpustit někomu kdo vám ublížil ? - Diskuze a zkušenosti

Háňa* » Sosna zvlčelý ANO - v principu jde stále o totéž

jenže princip nebolí

Jaktože tu samou věc hodnotíme pokaždé jinak? Není tedy chyba v našem úhlu pohledu?

Já myslím, že není nikde přímo chyba - tohle funguje u všeho - samozřejmě, že co se nás osobně týká, co nás bolí přímo v našem srdci, to prožíváme intenzivněji. Hodnotit to můžeme stejně jako opuštění někoho jiného, ale to nás té bolesti nezbaví, i když se naučíme nezazlívat, pochopíme, zdůvodníme, uvědomíme si svůj díl "viny"..... než to přebolí, prostě to chvíli trvá

Sosna zvlčelý » Háňa* "A co se týká té ženy, tou bych se vůbec nezabývala - to on si šel za štěstím a šel by stejně, i kdyby zrovna tahle konkrétní neexistovala - potkal by jinou."

Když se nad tímto člověk zamyslí, mohou mu dojít mnohé věci. Proto jsem za tuto větu moc rád, protože bych to tak hezky nenapsal.
Vídám to, že lidi bývalému partnerovi zazlívají, že je pro někoho opustil. A dávají to též za vinu tomu, ke komu odešel. Když se pak bývalý partner s tímto "současným" rozejde, opět odejde k někomu jinému, už nás to neraní. Jeho další nový partner nám již nevadí. Ale přitom v principu jde stále o totéž, neudělal nic jiného, než tehdy v našem případě. Jaktože tu samou věc hodnotíme pokaždé jinak? Není tedy chyba v našem úhlu pohledu?
Ano, je opravdu nutné změnit úhel pohledu. Ne vždy je to o tom, že "nás opustil"! Co když jeho cesta s naší se měla spojit skutečně jen na nějaký čas? Proč si to nepřipustit a nebýt svým způsobem vděčný, že tam bylo něco hezkého. Aspoň na chvíli. Však život taky není věčný. Vyprchalo to a člověk se musí posunout dále. A posunout znamená nelpět.
Mělo to tak být. A má to být tak, že máme dokázat poprat se s nastalou situací. Někdy není potřeba odpouštět, ono prostě stačí nezazlívat.

Sosna zvlčelý » Háňa*
Krásně a pravdivě napsáno.