Léčení pránou... - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » Všemožný Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Iza23, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
priamo v texte Minařík upozorňuje:
"K pránajámě jako ke speciálnímu cvičení
však smí sáhnout jen mystický vůdce dobře znalý duševní dispozice svého žáka. ŽÁK SÁM SI TO NESMÍ DOVOLIT."

Všemožný Květoslav Minařík


PRÁNAJÁMA
To, co v sobě můžeme pozorovat jako duševní či tělesnou sílu, je
projevem prány. Prána je příčinou každého pohybu i energie. Kdo
se jí chopil, může ovládat každou samovolnou činnost a stává se
z něho magik. Chopí-li se kdo prány, provádí pránajámu.
Pránajámě se nemůžeme vyhnout ani když se nechceme stát
magiky, neboť jedině její pomocí lze probudit duchovní život ve
fenomenálním smyslu. Z toho je zřejmé, jaký význam má cvičení,
zvanéprá najáma. Její pomocí nejen usměrníme duševní život podle
svého přání, ale můžeme se stát i nezávislými na životě v těle a to
je podstatná část mystického vývoje. V tom je ezoterní význam
pránajámy.
V jógickés oustavě je pránajáma téměř samostatnou vědou. Je
to jedna z cest, po níž může žák dospět až na rozhraní mezi fyzickým
a transcendentálním životem. Bude-li na tomto rozhraní
provádět takéb ezpředmětnou koncentraci, může dosáhnout všeobecnév
lastní dokonalosti a vykoupení. Není v ní nebezpečí, o němž
mluví někteří evropští okultisté. Je nutné si uvědomit, že každý člověk,
jenž cvičí koncentraci nebo meditaci, cvičí vlastně pránajámu,
ať o tom ví, nebo ne. K pránajámě jako ke speciálnímu cvičení
však smí sáhnout jen mystický vůdce dobře znalý duševní dispozice
svého žáka. Žák sám si to nesmí dovolit. Vyvolal by tím totiž
různévj emy a domněle mystické stavy, jimiž by mohl být sveden
z cesty. Pod vedením učitele však její pomocí může dospět
k mnohem reálnějším poznatkům. To vyplývá z toho, že vůdce zná
všechny podmínky, na nichž závisí úspěch, kdežto žák je nezná.
Někdy se ovšem takést ává, že se někdo chopí dechového cvičení,
kterép okládá za pránajámu, a násilně cvičí bez ohledu na
nutnép odmínky, jež ostatně ani nezná. Tak se opravdu dopracuje
nepříznivých výsledků, ale pránajáma s tím nemá nic společného.
Každý by měl vědět, že plíce nejsou z hmoty, která snese násilné
trhání, k jakému dochází u této „pránajámyG, a že každé přepínání
musí mít určiténá sledky. Za takových okolností člověk dospěje
pouze k nepříjemným zkušenostem, i kdyby měl sebesvětější
136
touhu, a navíc si poškodí zdraví. Proto se doporučuje, aby žák,
který nemá zkušeného vůdce, neprováděl žádná speciální cvičení.
To se ostatně týká i pránajámy.
Pránajáma se jako každá mystická i jógická práce dělí na hrubou
a jemnou. Část, nazývaná hrubou pránajámou, zvyšuje fyzickou
i duševní energii, nemění však povahovésl ožky. Druhá část,
kterou nazýváme jemná pránajáma, modeluje povahu podle požadavků,
jež na člověka klade mystická praxe. Tělesnou energii však
nezvyšuje, nýbrž naopak se zdá, že ji snižuje, neboť jejím prováděním
přivádíme do těla vyšší pránu, která zjemňuje tělesnou soustavu.
Takováto soustava není vhodným domem pro hrubou sílu.
Z toho si můžeme dovodit, že každá část mystickén ebo i jógické
praxe může vést ke dvojím výsledkům. To nás však zatím nezajímá,
proto přejdeme k filozofickému rozboru cvičení pránajámy.
Víme například, že mystická nauka vylučuje některép ovahové
složky, neboť je pokládá za překážku pro duchovní život. Ale poněvadž
se její žáci často marně namáhají, aby se jich zbavili, radí
mistři duchovních nauk, abychom si pomohli cvičením pránajámy.
Jsou totiž toho názoru, že má-li člověk hrubou povahu, přisluhuje
jí i jeho dech, a proto se nemůže zbavit nežádoucích sklonů. Takoví
lidéo dstraňují překážky ve změně hrubé povahy v dobrou
a ušlechtilou tímto způsobem:
Odpoutají mysl ode všeho. To je koncentrace vyššího druhu.
Když ji odpoutají, mohou v nitru postřehovat vyšší vibrace. Následkem
toho mohou vdechovat vyšší vzduch. Potom si teprve začnou
všímat dechu a počnou provádět pránajámu.
Výsledek pránajámy, kterou provádějí za těchto okolností, mohou
pozorovat v tom, že všechny jejich povahovév lastnosti zmizí
na úrovni vědomí. To je ovšem stav pro průměrného člověka dosud
nežádoucí. Proto má za úkol, aby v sobě probudil žádoucí vlastnosti.
Toho se docílí velmi snadno, povznese-li mysl nad úroveň citů
a všech vnitřních vzdutí. Potom může začít cvičit pránajámu, neboť
tak získá lepší duševní stav. Když si bude takto počínat, upevní
se jeho novép ovahové vlastnosti a tím bude připraven k dalšímu
stupni zasvěcení.
Těchto zásahů však v mystickék ázni není třeba u všech žáků.
Některým totiž jejich povahovézaložen í neškodí, proto mohou
137
cvičit pránajámu bez ohledu na ně. Tím se ovšem jejich základní
povaha posílí. Vysvětluje se tím také, proč mají rozdílnou povahu
jednotliví jóginovéa mystikové, kteří na duchovním poli dosáhli
stejného poznání, totiž poznání Absolutna. Kromě toho však také
vidíme, jakéne bezpečí je v tom, když člověk provádí mystická cvičení
bez všech nezbytných znalostí. Může totiž i nechtěně posílit
některéne žádoucí povahové složky, jejichž nežádoucnosti si dříve
nebyl vůbec vědom. Když se silně rozvinou, můžeme pozorovat, že
mystická cvičení, jejichž pomocí se z někoho měl stát světec, z něho
případně učinila i sobce, domýšlivce a pokrytce. Nezapomeňte, že
se pránajámou povahovés ložky posilují! Proto nemáte-li při sobě
vůdce, očistěte mysl, srdce i pohnutky a cvičte teprve tehdy, když
jste dosáhli vnitřního míru.
Říkají-li evropští okultistéa mystikové, že je pránajáma dechovécvičen
í, je to jen proto, že neznají psychickép rocesy. O tom,
že dech má s pránajámou velmi málo společného, mluvil již svámí
Vivekánanda, který jistě byl velkou autoritou v józe, jak to potvrzoval
sám jeho vůdce, mistr Rámakršna. Považujeme-li pránu za
podstatnou část síly, kterou chápeme jako spjatou s dechem a jejíž
pomocí můžeme uvolnit energii soustředěnou v orgánech, pak
jsme pochopili význam pránajámy a nepodlehneme již klamu, že
je pránajáma dýchání.
Pránu, která by měla pozorovatelnější vliv na duchovní vývoj,
nemůžeme přijímat dýcháním. Dechovými technikami se nanejvýš
můžeme uschopnit k přijímání většího množství vzduchu, v němž
je prána obsažena. Vdechovanou pránu však nevyužitkujeme ani
ji neudržíme v těle, poněvadž nevíme jak. Hlubokým dýcháním
snad můžeme přijmout tolik prány, že to může mít vliv na zvýšení
psychickéi fyzickéč innosti, ale takový výsledek nemá duchovní význam.
Prostředkem k zadržení prány je soustřeďování. Budete-li se
správně soustřeďovat a přihlédnete-li přitom k funkci dechu, provedete
tím vlastně pránajámu. To je celét ajemství cvičení, zvaného
pránajáma.
Z předcházejícího vysvítá, že při cvičení pránajámy hraje nejvýznamnější
roli soustřeďování mysli. Mezi pránou a myslí je totiž
velmi úzký vztah. Teorie mystiků a jóginů praví, že ten, kdo ovládl
mysl, ovládl taképrá nu, a kdo ovládl pránu, ovládl tím takém ysl.
138
Z toho vyplývá, že mysl, upevněná v nějakém bodu v těle, značí
shromažďování prány, která uvolní skrytou dřímající energii fyzického
nebo nervového střediska, do něhož vstoupila. Když se tato
energie uvolní, začne proudit celým tělem a vyvolává přitom různé
reakce, kteréčlo věk většinou chápe jako dojmy z cizích, totiž vyšších
nebo jemnějších světů. Proto takéj e pránajáma pomůckou
k dosažení vyšších vjemů, kteréj sou všeobecně nazývány mystické
stavy. Tyto stavy však nemusíme pokládat za nezbytnéprův odce
mystického vývoje. Jsou to prostě vjemy, k nimž došlo následkem
naší duševní činnosti. Pokud mají nějaký účel, pak ho můžeme hledat
v tom, že případně mohou přesvědčit nevěřícího žáka o existenci
jiných sfér, v nichž se konečně každý člověk pohybuje vědomě
nebo nevědomě. Kromě toho mají tyto mimořádnéz kušenosti dodat
člověku novéc huti a síly k dalšímu mystickému úsilí.
Zatím jsem se poněkud dotkl účinků cvičení pránajámy, nyní
je rozvedu šíře.
Zkoumáme-li lidskét ělo, poznáme, že v něm jsou různá nervová
centra, v nichž je soustředěna energie ve větším měřítku než
v jiných místech. U člověka duchovně neškoleného tato energie
„spíG nebo není zužitkována. Základní myšlenkou pránajámy je,
aby ji člověk probudil, uvolnil a ovládl. Dokud cvičíme pránajámu
a nevíme jak ovládat uvolněnou energii, prochází tělem a probouzí
nepředpokládanér eakce. Když ji však ovládáme a máme učitele,
který nám může poradit, jak s ní manipulovat, můžeme ji vést do
různých středisek podle svého přání. A tento stupeň je na mystické
cestě nejdůležitější.
Přesuny energie, o nichž mluvím, jsou známy všem žákům
mystiky, kteří provádějí mystická cvičení po delší dobu. Nejsilnějším
jejich projevem jsou ona různá napětí v těle, osobní vliv
a některéas trální zkušenosti. Jenomže žáci mystiky nevědí, čím je
to způsobeno, zatím co jóginovéne bo učitelépra xe Přímé Stezky
znají přesnou metodu jak je vyvolat. Abych podal příklad, zkuste
toto cvičení:
Soustřeďte se na nějaký bod v těle, nejlépe však asi uprostřed
vzdálenosti mezi pupkem a pohlavními orgány, ale hodně hluboko
v těle, téměř u páteře. Posaďte se přitom do některé z běžných
orientálních pozic. Dýchejte stejnoměrně a nehlučně, bez přepínání.
139
Představujte si, jako by vzduch, který vdechujete, byl stříbrnou
parou, a veďte jej do onoho místa. Tam si představte, že onen
vdechovaný vzduch tvoří oheň, který svými plameny silně šlehá
kolem dokola. To opakujte neustále.
Po nějakéd obě tohoto cvičení pocítíte, že vaším tělem stoupá
energie a vyvíjí se takéja snovidnost a jasnocit. Nenecháte-li se
překvapit vyvinutím těchto schopností a budete-li naopak schopni
nereagovat na tyto jevy, přicházející následkem vývoje jemnějších
smyslů, postoupíte duchovně. A když za těchto okolností budete
schopni provádět hlubší koncentraci, podaří se vám donutit dech,
aby vstoupil do duchovních center nalézajících se dole v těle, a tím
získáte velkou duševní pronikavost, pocit blaženosti a spatříte BožskéSv
ětlo.
V praxi se má pránajáma z počátku cvičit mírně. Nikdy ji nemáte
provádět déle než do té doby, kdy v těle vystupuje pocit mírného
napětí, způsobeného intenzivním soustředěním mysli do těla
v harmonii s dechem. Při dobře prováděnéprá najámě se nejdříve
dostaví pocit uklidnění a dokonalév yrovnanosti v nitru. Potom se
vám bude lehce dařit soustřeďování a nakonec pocítíte, že se vám
za jistého tlaku v prsou přesouvá v těle energie.
Tlak v prsou je dvojí. Jednou se zdá, jako by se prsa dmula až
k pocitu, jako by se chtěl hrudník rozestoupit, jindy se dostavuje
pocit stlačování prsou. To záleží na okolnostech, za jakých jste
pránajámu začali provádět.
Jinak jsou pocity dokladem, že se začínáte duševně spojovat
s principy stvoření. Odborně se to nazývá „spojování se s dechem
přírodyG. Dechem přírody jsou tzv. tattvy, neboli principy živlů, tj.
hmoty (země), vody, vzduchu, ohně a dechu přírody, neboli éteru.
Kromě uvedených pocitů se při cvičení pránajámy dostavuje
někdy bolest v srdci, která může být dost ostrá. Jindy je to opět
vytržení v čistém duchu nebo též postřehování neviditelných bytostí
apod. Tyto pocity však patří do tzv. mystických stavů, proto
se o nich nebudu šíře zmiňovat.
Nyní přistupme ke cvičení pránajámy.
Chcete-li cvičit pránajámu, musíte si zvolit nějakou vhodnou
pozici. Páteř při ní musí být rovná. Pak následuje první fáze pránajámy
– vyčištění nervů. Toho dosáhnete soustředěním mysli na
140
nic nebo soustředěním bez umístění a bez opory v nějakém předmětu
(nejlépe v těle), přece jen však s pozorností obrácenou do
vlastního těla na všechny vnitřní stavy a napětí v duševní sféře.
K tomuto cvičení přistupuje regulace dechu. To se provádí takto:
naplníte plíce tak, že vtáhnete vzduch levým chřípím (pravéc hřípí
ucpěte prstem), po malém zadržení vypudíte dech pravým chřípím.
Pak vdechnete pravým chřípím a po zadržení dechu vydechnete levým
chřípím. Vdechování, zadržování a vydechování si rozdělte na
doby. Vdechujte a přitom počítejte do šesti, zadržte dech na tři
a vypusťte jej rovněž na šest. Tuto dobu prodlužte nebo zkraťte
podle schopností. Dbejte však, aby vdechování nebo vydechování
bylo úplně nehlučné– což se stává, když dýcháte hrudníkem a nikoli
branami dechu, totiž nosem nebo ústy – aby plíce nebyly přepínány
a aby mysl spočívala v nitru a nebyla rozrušována fyzickým
přepínáním dýchání. Při cvičení pránajámy nikdy nesmí být vyvoláno
vnitřní napětí a neklid ani nesmí mysl bloudit, jak je jí libo,
nýbrž všechno musí být udržováno v klidu. Soustřeďte pozornost,
umlčte myšlenky i činnost obrazotvornosti, utvořte si opěrný bod,
který nesmí být ani hmotný ani nehmotný, a pak budete cvičit
správně.
Vdechování a vydechování, jež jsem právě popsal, se má opakovat
podle potřeby. Když při něm nebudete zvlášť zaměstnáni
vnějšími povinnostmi, zakrátko dosáhnete vyčištění nervů. Jsou-li
nervy vyčištěny, zmizí všechno napětí, nervozita a neklid, dostaví
se veselá nálada a pocit spokojenosti. Pak následuje cvičení pránajámy.
Pránajáma se však musí cvičit pod dohledem vůdce. Ten poradí,
kam má být prána vedena a jak dlouho tam má být udržována.
I způsob vedení prány do různých míst musí být různý. Proto
pránajámu nemůže žák cvičit sám.
Výsledkem cvičení pránajámy bude, že se probudí tzv. hadí síla
a člověk získá možnost vést ji vědomě do hlavy. O tom budu mluvit
v následující kapitole.
Cvičením pránajámy dosáhne mystik podivuhodných výsledků.
Tak např. bude moci rozdělit její množství stejnoměrně po celém
těle. To znamená, že když unikne z některéč ásti těla, ihned to
pocítí a doplní ji jinou pránou.
141
Později se naučí vzbudit její projevy i mimo tělo. Mystik, který
dovede ovládat pránu, může probudit žádoucí chvění prány i u jiných
lidí a tím je takéo vládne. Toho se může používat v dobrém
i ve zlém smyslu. Pravý mystik, jemuž záleží na tom, aby dosáhl
vyššího stupně člověčenství, ji však většinou používá ve smyslu
dobrém. Prána je síla, která se projevuje stejně u všech lidí. Na základě
toho ji může ovládat takéu jiných ten, kdo tuto sílu ovládá
u sebe. To je zákon přírody. Není žádného rozdílu mezi mnou a vámi
nebo i jiným tělem. Budu-li schopen změnit pránickéna pětí, zvýšit
je nebo snížit, pak to bude mít vliv na vás i na celý vesmír. Proto
mystikovéra dí, abyste při užívání sil ovládnutých pránajámou byli
opatrní.
Pránajámou se otevírají všechny průchody do vnitřní podstaty.
Mystik se její pomocí může chopit všech nervových proudů a sil
a tím ovládnout všechno tělesné. Potom jej již nevzruší žádné touhy
a vášně a nic ho nemůže stáhnout dolů do podřízenosti přírodních
zákonů. Dosáhl nejvyššího stavu, jehož lze dosáhnout v tomto těle
a jeho utrpení tím končí navěky. A to je přáním nás všech. Dokud
nebudeme osvobozeni od strastí, nemůžeme být spokojeni a život
musíme pokládat za peklo. Pohrávat si se silami nebo prožívat
různé„ stavyG nám nemůže přinést trvalé uspokojení. Chceme dosáhnout
stavu, ve kterém skončí všechny bolestivé reakce. A tímto
stavem je osvobození. Reakce se však končí jenom tím, že člověk
získá poznání. Musí chápat radostnéi bolestnést avy z vyššího
hlediska a musí pro ně opustit přesvědčení, že jeho štěstí závisí na
chování jiných lidí. Potom nalezne základnu veškerého štěstí v sobě
a v dokonalém sebeovládání a tím se navždy vyhne všem reakcím,
jež mají původ v působení vnějšího světa.