Chtěl bych tomuhle jevu porozumět víc do hloubky a proto zakládám tuhle tajuplnou diskuzi. Zajmalo by mě jestli někdo z vás poznal člověka nebo partnera s kterým tento jev prožívá častějc a nebo jenom s ním .Myslím že se to k minulím životním partnerům vztahuje .Takže lidi budu rád za každej příspěvek a směle do toho
UreaNayal
» ohenvoblacich
Ale jednou jsem vedla rozhovor s mým otcem a přesně jsem věděla,co řekne v...... .... toto se mi stávalo poměrně často a stejně mě to pokaždé uplně "ochromilo" -v těch okamžicích jsem si připadala trošku jako nějaký"stroječek"-co vede dialog,který vlastně nemá smysl-protože už "se udál" -ted už to má trochu jiný průběh-když se to"spustí"-jako bych se"odštěpila"od sebe a jsem jen pozorovatel -velmi zvláštní pocit,kdy sleduješ sebe a XY,jak spolu hovoří a víš přesně ,co bude v každém momentu následovat...
líbí se mi axiom= minulé vzpomínky na budoucnost,nás dovedou k naší přítomnosti
...a Nabokov to v nějaké povídce hezky vystihuje na popisu města-jako stínohry- odrazu stínu budoucnosti - vrhající "světlo"na přítomnost...
hela215
» ohenvoblacich
tak samozdřejmě,ale mi přijde že to deja vu už není to pravé deja vu.holt už to není jako dřív. jsou to spíš nějaké ty vůně a tak. no možná to souvisí nějak s vývojem duše
I když.. nyní,po hrozně dlouhé době,s mým současným partnerem prožívám takové mikro deja-vu,jako třeba určitá vůně z dětství,díky které se mi vybaví "zasutá" situace apod.On to má podobné.Ale to asi nelze nazvat deja-ve v pravém slova smyslu
ohenvoblacich
» otovka
"A déja vu je jenom přopomínka, že kráčíme svým životem po cestě, kterou jsme si naplánovali."
Jakože pocit deja-vu ( z francouz. "už viděno,už prožito") nás má upozornit,že svůj úkol tady si plníme správně? A v čem teda spočívá ta logika? Osvětli,pls
Jinak jsem zažívala,teď už dlouho ne..nyní jenom sporadicky,takový fakt vteřinovky Ale jednou jsem vedla rozhovor s mým otcem a přesně jsem věděla,co řekne v následující vteřině a kterým směrem se bude rozhovor ubírat..to bylo hustý