Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž
Dobrá otázka. To tedy nemám, jsem volný, jak jen mohu být.
Ono se to má tak: Člověk prý musí ze svých nároků slevit. Jenže já slevoval a slevoval a vydržel jsem slevovat tak dlouho, celých devět let. A stejně zjistila, že mě nepředělá. Ne až tak, jak by asi chtěla. Tak to vzdala. A já zjistil, jak je mi krásně, když zase mohu být sám sebou. Vždyť to už jsem nebyl já.
Takže naopak, neslevovat ze svých nároků. Ne tak moc. Kdybych to zase zopakoval, stejně bych nebyl šťastný. Výhodu mám v tom, že už to vím. Ženská, která není na vandry, na vodu, pro kterou je důležité každý den se zmalovat, vytrhat obočí, nalakovat dlouhé nehtíky, vysedávat před zrcadlem atd., to není nic pro mně, a ona by se vedle mě taky jen zbytečně trápila. To bych jí neudělal. Ale vzdát se svých snů, svého života, to prostě nemůžu. I za cenu, že zůstanu sám, říkejte si, co chcete!
Jasně, když přijdou děti, změní se toho hodně. Nemám to nastavené tak, aby se partnerka starala a já si užíval. Přece si chci užívat s ní. Děti mám rád. Ale hezky od mala si budou zvykat, že je tatínek požene pod širák! Kamarád tahá syna od tří let a jak je kluk spokojený!
Nevadí, že je malý výběr, hlavně vědět, co chceš a jít si za tím!
A taky vím, že nemusím hledat lásku, protože ona hledá mně. Hraju s ní hru na schovávánou. Já se jí schovávám, ona dělá, že mě nevidí. Ale víme o sobě. Mám ji v srdci, čeká tam dobře schovaná.
